Pane předsedající, členové vlády, milé kolegyně, kolegové,

já bych velmi stručně chtěl okomentovat vlastně oba dva tyto sněmovní tisky 85 a 88, které jsou tady předkládány ke schválení již v prvním čtení podle § 90, za klub KDU-ČSL. Stručně chci shrnout vlastně, proč celá ta agenda superdávky a revize sociálního dávkového systému vznikla. My jsme tady skoro třicet let byli v systému, kdy jsme vlastně měli základní nástroje státní sociální podpory a hmotné nouze, které se postupně tvořily, doplňovaly, navyšovaly se tam podle potřeby některé další dávky a vlastně došli jsme do stavu, kdy taková běžná domácnost, která měla například děti nebo někoho s handicapem a měla třeba vyšší náklady na bydlení, tak proto, aby mohla vlastně zvládnout tu svoji životní situaci, tak standardně obvykle žádala o dvě, tři, někdy čtyři dávky, někdy i případně ještě více.

A vlastně když jsme nad tím přemýšleli v těch minulých čtyřech letech, tak jsme si říkali, ten systém je komplikovaný za prvé pro toho žadatele. Část žadatelů vlastně vůbec nevyužila nabízenou sociální síť státu. Často docházelo k tomu, že v systému, který byl nastaven tak, že jej mohlo využívat zhruba 29 procent populace, tak vlastně přicházelo o tu podporu si říct někde mezi 7, 8 procenty.

A ten systém má být nastaven tak, že člověk, který takovouto podporu čerpá, nemá být nahlížen jako někdo, kdo je nějakým závislým subjektem, který čerpá nějakým způsobem nevhodně finanční prostředky daňových poplatníků, ale systém má být spravedlivý, transparentní a férový a má vlastně říkat, pomáháme těm, kteří si z různých důvodů objektivně v dané životní situaci pomoci nemohou a potřebují tu pomoc, tu solidaritu té společnosti prostřednictvím sociálního systému.