„Zbavit se mentality otroka a nevolníka není snadné,“ zhodnotil kardinál Dominik Duka na diskusi s veřejností v Uměleckém centru Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Stovky lidí zaplnily v úterý večer sál do posledního místa, aby si poslechly diskusi na téma Svoboda jako dar i odpovědnost. Pozvání přijal kromě kardinála Dominika Duky také František Mikloško, slovenský politik a bývalý poslanec Národnej rady Slovenskej republiky a Vít Pelikán, ekonom, který se v době totality podílel se na vydávání samizdatu. Diskusi uspořádali u příležitosti uplynulého čtvrtstoletí po sametové revoluci.

Duka: Ztráceli jsme pocit člověka, který je otrokem, nevolníkem

K podobě představ o svobodě v dobách komunismu se vyjádřil kardinál Duka: „V době nesvobody byla naše vize života ve svobodě trochu utopie. V našich představách a snech vše bylo možné, vše se dařilo. Když svoboda přišla, první měsíce byly nádherné, najednou jsme zjistili, že můžeme mluvit o tom, co si myslíme,“ uvedl Duka. „Ztráceli jsme pocit člověka, který je otrokem, nevolníkem,“ dodal s tím, že ekonomicky jsme ale byli „analfabety.“ „Žili jsme z toho, kolik nám dají: „To smíš utratit, to nesmíš a můžeš jen to, co je povoleno.“ Najednou jsme zjistili, že naše sny opravdu nemůžeme sami uskutečnit. Začali jsme zjišťovat, že život v okleštěné diktatuře byl méně náročný na naši víru a důvěru než život ve svobodě,“ zhodnotil.

Mikloško: Největším šokem byl narůstající nacionalismus

Pro Františka Mikloška byla svoboda možností vstupu do politiky. „Působilo u nás Občanské fórum a Veřejnost proti násilí, do které jsem patřil. Rozběhli jsme se po Slovensku, měli jsme velkou politickou moc. Chodili jsme po podnicích, kde se odvolávali ředitelé, a já jsem tam poprvé zažil něco, co mě šokovalo. Odvolávali se komunističtí ředitelé, ale zjistil jsem, že se na jejich místa sice tlačí nekomunistické kádry, ale jsou to kariéristé a dravci, kteří jdou za svým,“ popisoval Mikloško. „Pak se ukázalo, že vnitřní nastavení pro svobodu a hodnoty nebylo záležitostí, zda byl někdo komunista nebo ne, ale že je problém daleko hlubší,“ dodal s tím, že na Slovensku stále přetrvávají problémy korupce a mlžení problémů. „Věc, která byla pro mě největším šokem, byl narůstající nacionalismus. Ještě v roce 1989 jsme byli na tribunách a riskovali jsme a už v lednu 1990 se rozběhla nacionalistická vlna, kde jsme byli označovaní za Čechoslováky, Židy atd. Nacionalismus šel nejdřív proti Maďarům, pak Čechům, dnes je to protiamerický pocit. To bylo něco, s čím jsem v časech komunismu vůbec nepočítal a nemyslel jsem si, že může mít takovou obrovskou sílu,“ zhodnotil politik.