Příště číst pořádně zákon, pane Matocho. Štěpán Kotrba posílá předsedovi Rady ČT obsáhlý výklad

Jsem rád, že mi po dvou letech dal Nejvyšší správní soud za pravdu, když konstatoval, že dozorčí komise Rady ČT, kterou navrhla odvolat radní Hana Lipovská, byla odvolána usnesením 225/18/20 protizákonně. Nyní se otevírá otázka náhrady škody za pověst poškozenou výroky, které předcházely odvolání, odvoláním a jeho profesními následky a úhrady ušlé odměny všech protiprávně odvolaných členů dozorčí komise Rady ČT, kteří Českou televizi zažalují. Ano, slyšíte správně. Platit bude nejspíš Česká televize, nikoliv rada, která nemá právní subjektivitu.

Vzpomínám si, jak stát platil za Špidlu, který protiprávně odvolal členy RRTV po prohrané arbitráži. A možná… dá-li pán bůh a ČT, škody za poškozenou pověst odvolaných zaplatí nakonec Lipovská, Matocha, Xaver a další radní, kteří pro to zvěrstvo tehdy zvedli ruku.

Městský soud, když zamítl žalobu na neplatnost rozhodnutí Rady ČT, uvedl, že dozorčí komise jako expertní orgán pomáhá žalované vykonávat jeden z úkolů, který je jí svěřen, konkrétně kontrolu hospodaření České televize. Městský soud se zmýlil a lze jen spekulovat, zda z nedbalosti při čtení zákona, nebo z podlehnutí dojmům o pravomoci rady. Rada ČT totiž není oprávněna kontrolovat hospodaření České televize. Zákon dává dozorčí komisi rady pravomoce samostatné, kterými rada nadána není.

Rada může vykonávat působnost pouze v tom, co jí povoluje § 8. Z ekonomických otázek to je pouze schvalovat rozpočet České televize, přehled pohledávek a závazků a účetní závěrku ověřenou auditorem (§ 8 odst 1 písm. b), kontrolovat účelné a hospodárné využívání finančních zdrojů a majetku České televize podle schváleného rozpočtu, plnění povinností České televize převádět a používat výnosy z vysílání reklam v souladu s tímto zákonem a zvláštním právním předpisem (§ 8 odst 1 písm. c), sledovat naplňování požadavků práva Evropských společenství na transparentnost finančních vztahů v České televizi (oddělené účtování komerční činnosti a veřejné služby). Pak může rada zřizovat dozorčí komisi (§ 8a), schvalovat její kontrolní řád (§ 8a odst. 7) a stanovit výši odměn členů dozorčí komise (§ 8b odst. 4).

Dozorčí komise je podle § 8a odst. 1 věty první poradním orgánem rady ve věcech kontroly hospodaření České televize. Členové dozorčí komise mohou s vědomím generálního ředitele nahlížet do všech účetních dokladů, účetních záznamů a dalších písemností České televize, které mají vypovídací schopnost o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech, a o těchto skutečnostech požadovat ústní nebo písemné informace od příslušných zaměstnanců České televize (§ 8a odst. 7). Podmínky a způsob provádění kontrol stanoví kontrolní řád dozorčí komise, který rada schvaluje. O skutečnostech zjištěných při výkonu funkce jsou členové dozorčí komise povinni zachovávat mlčenlivost, pokud nebyli této povinnosti zproštěni předsedou rady. Povinnost mlčenlivosti trvá i po ukončení výkonu funkce v dozorčí komisi (§ 8a odst. 8).

Není v působnosti rady, aby nahlížela do účetních dokladů, účetních záznamů, smluv a dalších písemností České televize. Proč? Protože to tak zákon určil. Možná proto, že by jim nerozuměli, protože od nich zákon nevyžaduje odborné předpoklady pro výkon ekonomického dozoru. Od členů dozorčí komise ano. Nebo možná i proto, že součástí těchto dokladů mohou být skutečnosti tvořící obchodní tajemství nebo skutečnosti chráněné jako důvěrné zvláštním právním předpisem, například směrnicí o GDPR, případně jako vyhrazené, či dokonce tajné. V účetnictví mohou být i skutečnosti přísně tajné, například o umístění, ceně či technických specifikacích některých vysílacích kapacit a technologií pro případ války nebo mimořádného stavu. Předseda rady sice může dozorčí komisi zprostit mlčenlivosti, ale nemůže jí přikázat porušit zákon o utajovaných skutečnostech ani obcházet paragrafy o obchodním tajemství.

Rada nemůže požadovat ústní nebo písemné informace od příslušných zaměstnanců České televize kromě generálního ředitele, nebo bez jeho výslovného svolení. Proč? Protože to tak zákon určil. Možná i proto, že radě nepřikázal povinnost zachovávat mlčenlivost o zjištěném a řediteli přikázal být statutárním zástupcem s plnou odpovědností a přikázal mu péči řádného hospodáře, kterou by porušil prozrazením podrobností obchodních smluv s vysílateli signálu, telekomunikačními operátory nebo autorskými svazy. Porušení zákonem či smluvě dané mlčenlivosti je sankcionovatelné a mohla by vzniknout škoda, a to i velkého rozsahu. Zákon přikázal řediteli též odpovědnost podle obchodního i občanského zákoníku.

Kontrolní řád dozorčí komise sice schvaluje rada jako celek, ale to je také jediná forma přímého úkolování dozorčí komise radou. Rada může schválit jeho změnu, ale musí tak učinit na svém řádném zasedání, většinou hlasů. Úkolovat dozorčí komisi mimo tento rámec nemůže ani předseda, ani jednotlivá radní. Dozorčí komise je povinna upozorňovat radu na zjištěné nedostatky. Ale opět – písemně a po hlasování na řádném jednání dozorčí komise, které se koná neveřejně (a to platí i pro předsedu nebo členy rady) za přítomnosti předsedy nebo místopředsedy komise. Jinak ne. Votum separatum zákon nepřipouští. Dozorčí komise je zákonem obdařena atributy nezávislosti a nestrannosti pozuzování jí přidělených otázek jako rada samotná v ostatních věcech podle § 8.

Zákon určuje pro zánik funkce člena dozorčí komise postup přiměřený odvolání člena rady v § 6 odst. 1 a 2. Pouze člena dozorčí komise neodvolává jako člena rady Poslanecká sněmovna, ale odvolává ho rada. A ta má několik taxativně vymezených důvodů, kvůli kterým může člena dozorčí komise odvolat. Ani jeden z nich není ten důvod, pro který odvolala nyní rada dozorčí komisi jako orgán, což tak jako tak nikdy nemůže. Zákon to neumožňuje, na dozorčí komisi neplatí „obdobně“ § 6 odst 3. Rada (jako celek) může zvolit pouze jednotlivce (členy) a zase pouze jako jednotlivce je může odvolat. Ale pouze ze zákonem zmiňovaných důvodů… Tolik jemnosti práva, jak jsem je aktuálně popsal už v roce 2020.

Nemile mne překvapilo, že Nejvyšší správní soud konstatoval pro činnost rady klíčovou skutečnost, a to, že „Poslanecká sněmovna jako orgán politický proto z povahy věci nemůže být nadřízeným orgánem žalované ani přezkoumávat její rozhodnutí, když takovým postupem by došlo k závažnému zásahu do její nezávislé činnosti. Rovněž tak by jím byl narušen princip dělby moci, neboť zákonodárný sbor nemůže v tomto ohledu zasahovat do činnosti orgánu moci výkonného.“

Za procesní vady při odvolání dozorčí komise totiž stěžovatelé (čtyři odvolaní členové dozorčí komise rady) považovali skutečnost, že žalobou napadené usnesení neobsahovalo odůvodnění a poučení o opravném prostředku – že proti němu bylo možné podat odvolání k Poslanecké sněmovně.

Namítám, že potom nerozumím slovu odpovědnost v § 4 odst. 5) zákona o ČT, který výslovně říká bez dalšího věcného či procesního upřesnění, že „rada je ze své činnosti odpovědna Poslanecké sněmovně“. Stejně ústava v článku 68 říká, že „vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně“. Za prvé odpovědností rady je myšlena veškerá činnost vykonávaná radou podle zákona, tedy i odvolávání dozorčí komise nebo generálního ředitele, jinak by zákonodárce vymezil okruh odpovědnosti například tím, že by napsal že rada je odpovědná Sněmovně pouze za včasné a radou schválené znění do Sněmovny doručených výročních zpráv.

Za druhé se domnívám, že odpovědnost rady jako orgánu, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize, je třeba vyvozovat např. ve chvíli, kdy rada odmítne plnit své povinnosti – zabývat se stížnostmi plátců poplatků na nedodržování kodexu či zákona ve vysílání. Nebo je plní v rozporu se zákonem. Jinak by to byl orgán veřejnosti, veřejností samou prostřednictvím poslanců nekontrolovatelný a celé volební období nekritizovatelný. Domnívám se, že Poslanecká sněmovna se stává na základě lex specialis ad hoc dozorčím orgánem činnosti rady a veškerá její činnost podléhá kontrole Poslanecké sněmovny Parlamentu.

Namítám také, že na řádné odůvodnění jakéhokoliv rozhodnutí o právech, výsadách či povinnostech ze strany jakéhokoliv subjektu veřejného práva má občan právo. Stejně tak má občan právo přednést svůj spor soudu. Požadavek odůvodnění rozhodnutí je podle Ústavního soudu jedním za základních atributů řádně vedeného soudního řízení a součástí práva na soudní ochranu; dodržování povinnosti odůvodnit rozhodnutí má zaručit transparentnost a kontrolovatelnost rozhodování orgánů a vyloučit libovůli; chybí-li v jakémkoliv rozhodnutí řádné odůvodnění, je tím založena jeho nepřezkoumatelnost soudem, což není v právním státě (čl. 1 odst. 1 ústavy) akceptovatelné.

Česká televize je na základě právního předpisu veřejného práva státem zřízenou organizací pro samostatné a nezávislé plnění veřejné služby vysíláním. Na základě veřejného práva jsou jí určeny povinnosti a dozorčí struktura, stejně jako zdroje příjmů. Na základě veřejného práva jsou tyto zdroje od poplatníků vymáhány. A i když nejde o ekvivalentní úhradu za poskytnutí služby, ale platbu povinnou, přitom nenávratnou a neekvivalentní, občan má zákonem dané právo ČT kontrolovat a vyžadovat od ČT a jejich dozorčích orgánů dodržování tohoto zákona. Česká televize však z důvodu své nezávislosti není součástí státní moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má zákonem vytvořené specifické podmínky zákonem a veřejnou podporou – poplatky), a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (viz nález Ústavního soudu N 129/70 SbNU 193). Určitě v tom, aby rozhodnutí její rady byla odůvodněná a podle toho přezkoumatelná. Jinak jde o neodůvodnitelnou, státem trpěnou svévoli.

Podle článku 10 odst. 1 Listiny má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Toto právo mají i odvolaní členové dozorčí komise, jejichž profesní i lidská pověst byla nepodloženými obviněními, vedoucími k jejich odvolání, pošpiněna. Odpovědnost za škodu a náhradu majetkové i nemajetkové újmy v tomto případě určuje občanský zákoník. Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

Rada, i když je známo, kdo hlasoval pro, rozhoduje (stejně jako vláda) ve sboru a jako na sbor je nutno pohlížet na rozhodnutí většiny jejích členů. Domnívám se ale, že bohužel bude primárně žalovanou Česká televize, která neodpovídá za zákonnost usnesení rady, nicméně je za ně nejspíš odpovědna. Na věc samu může mít přitom jiný právní názor. Nicméně může soudem přiřčenou náhradu obratem vymáhat po jednotlivých členech rady. Je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně…

Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny garantuje každému možnost stanoveným postupem domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Stejně tak i ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy zaručuje každému právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Je právem pošpiněných a příjmu zbavených členů dozorčí komise nyní domáhat se nejen spravedlnosti, ale i náhrady škody a ušlé odměny z důvodu nesprávného nebo nedbalého výkonu veřejné funkce? Nebo není funkce člena rady veřejnou funkcí? Za co pak berou radní veřejné peníze?

Předseda Rady České televize Pavel Matocha k verdiktu soudu na Facebooku tvdí, že podle tohoto rozsudku Rada ČT není oprávněna odvolávat členy svého poradního orgánu ani v situaci, kdy by prokazatelně svou funkci nevykonávali řádně nebo by se prokazatelně dopouštěli i závažných profesních pochybení. Což je podle něj zjevně absurdní.

„Rozsudek Nejvyššího správního soudu považuji za věcně nesprávný, neobsahuje přesvědčivé rozhodnutí založené na podrobné právní analýze, kterou bych v takto závažné právní věci očekával. Odůvodnění je prakticky omezeno na nepodloženou úvahu o použití slova „přiměřeně“ v normativním textu.

Jsem přesvědčen, že pro řádný výkon funkce Rady ČT, která je jí svěřena zákonem a jejíž řádný výkon je ve veřejném zájmu, musí mít Rada ČT možnost vybrat si členy svého poradního orgánu dle svého uvážení a nemůže být nucena spolupracovat s poradním orgánem, který zdědila po svých předchůdcích a který se prokazatelně dopustil závažných pochybení a ke kterému nemá důvěru.“

Matocha stále, i když si přečetl rozhodnutí soudu, netuší jednu věc: kdyby navrhl procedurálně správným způsobem v souladu s jednacím řádem odvolat každého jednotlivého člena dozorčí komise s odůvodněním, že se tím a tím činem tehdy a tehdy dopustil závažného profesního pochybení (čili nevykonával svou činnost řádně) a dopustil se tak jednání, které zpochybňuje jeho nezávislost nebo nestrannost při výkonu funkce člena dozorčí komise Rady ČT, tak by to byla formulace v souladu se zákonem. O každém by se hlasovalo zvlášť a v zápise by byly jasné důvody v souladu se zněním zákona podle § 6 odst. 2, písm. b) pod heslem možná ne blbej, ale navedenej.

Poučení pro příště? Nepodléhat svodům sirén, přečíst si pečlivě zákon, nerozhodovat ukvapeně a nechat své kroky předem zkontrolovat právníky.

Byl bych velmi vděčen, aby Sněmovna na návrh poslanců – členů volebního výboru – odvolala (a s náležitým zdůvodněním podle českého, ale i evropského práva) ty členy rady, kteří hlasovali pro odvolání. Jednoho po druhém. Jak kdo hlasoval, je v zápise o hlasování. P. Matocha, D. Váňa, J. Šlégr, J. Kratochvíl, V. Karmazín, J. M. Kašparů, H. Lipovská, R. Bradáč, L. „Xaver“ Veselý, P. Kysilka hlasovali PRO.

České televizi doporučuji, aby případně žádanou ušlou odměnu členům dozorčí komise (doplatek odměn do konce funkčního období) uhradila bez protestu a obratem ji soudně vymáhala poměrně od jednotlivých členů rady jako škodu způsobenou nedbalostí při výkonu jejich funkce.

Předpokládám, že čtyři členové dozorčí komise, kteří podali úspěšnou žalobu proti rozhodnutí Matochovy rady, budou pokračovat ve vymáhání majetkové i nemajetkové újmy jim způsobené v občanskoprávním řízení, když bohužel nelze použít zákon 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Za všechno se platí, pane Matocho.