Lustrace jsou podle něj nezpochybnitelnou součástí porevolučního práva, která skutečně dokázala zabránit vstupu mnoha pochybných lidí z klientelistické sítě minulého režimu do státní správy. Ti nejchytřejší na něj ale přesto vyzráli. Když se Miroslav Šlouf nemohl stát šéfem Úřadu vlády, řídil Strakovu akademii z pozice šéfa premiérových poradců, soukromého týmu, do kterého ministerskému předsedovi nikdo mluvit nemůže.

Je proto na místě zauvažovat, zda tento čistící mechanismus z devadesátých let má nadále smysl. I kdyby Andrej Babiš prohrál spor u slovenského soudu a čisté lustrační osvědčení nedostal, těžko si prý představit, že by z něj nyní byla loutka několika slovenských důstojníků StB. Rozsudek ve sporu s Ústavem paměti národa bude nevyhnutelně jen morální.

Přesto však podle Klimeše Babišovi hrozí, že se do vlády nedostane. Nikoliv ovšem pro čtvrt století starou minulost agenta Bureše, ale kvůli střetu zájmů. Jako ministr financí by mimo jiné přímo ovládal Finančně analytický útvar, bájný tým cifršpiónů, který si v nedávné minulosti získal přezdívku „Kalouskovo gestapo“.