„Podporuju naše lázeňství,“ zní popisek k fotce, kde leží premiér Andrej Babiš po krk v bahně. Ta momentka pochází z jeho knížky Sdílejte, než to zakážou. A tak jsme se také vydali do lázní, abychom se poptali, koho budou „lázeňští šviháci“ volit.
V Kynžvartu
Někteří vědí, jiní ne. Stát přispívá do konce roku částkou 4 000 korun na šest nocí a pět procedur ve vybraných lázních. Navíc si může zájemce ten příspěvek vybrat opakovaně. Lázně už jsou proto hodně přebrané, ale občas se člověk ještě někde chytne. Nám se to podařilo v Lázních Kynžvart, malém a až na dětský halas celkem klidném zařízení uprostřed lesů. Ostatně lázně byly dříve opravdu jen pro ty mladší, ale od roku 2013 slouží všem. Malým i velkým.
Zámek v Lázních Kynžvart je celkem známou dominantou, ale hrad Kynžvart, tedy jeho zřícenina, už méně. A jako doplněk lázeňských procedur se doporučují časté procházky, takže do lesů, do kopců a na hrad. Ten tvoří jen pár pozůstalých obvodových zdí, ale „pohádkovou cestou“ sem se člověk dozví hned několik místních pověstí. Třeba o oklepávači kamenů a sběrači granátů či safírů, jenž musí kvůli své lakotě dodnes každou noc vysekávat ze skal granáty.
Zpět v lázních u pramene Richard stojí starší pán s manželkou a pochvaluje si zdejší kyselku. Jezdí si sem pro ni z Mariánských Lázní, kde mají pramenů hned několik, ale tahle je prý nejlepší. „To Babiš zařídil, že nám tady teče léčivý vinný střik, a vy ho všichni, chudáka, tak haníte. Vždyť se může pro nás důchodce rozkrájet,“ směje se ironicky. „Já ho budu volit. Koho jiného, když je tak chudý výběr,“ dodá, aby bylo jasno. A pak už plní jednu petku za druhou.
V Mariánkách
Nedaleké, mnohem známější a slavnější Mariánské Lázně se mohou pochlubit aktuálním důležitým zářezem na pažbě. Nedávno byly společně s Karlovými Vary, Františkovými Lázněmi a dalšími osmi evropskými lázněmi zapsány po jedenáctiletém vyjednávání na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Mariánky jsou však viditelnou sociální hranicí rozdělené na města dvě. Na to chudé, kde oprýskané domy dále chřadnou a místní nadávají na poměry u levného chodovaru. A na bohaté, kde se po lázeňských kolonádách producírují bohatí hosté. Dámy v bílých kloboučcích ověšené zlatem a lázeňští šviháci, kteří nemají hluboko do kapsy.
„Tož Babiše ne. To je jasné, ne. Nám důchodcům pořád pomáhá. Podívejte se na Piráty. Tady v Mariánkách jsou u vesla, mají starostu. Radnice jim přitom padá na hlavu,“ podotkne bělovlasý host z Hané, který si na pokoj táhne po Hlavní třídě dvě igelitky plné cinkajících lahváčů. Asi mu léčivá kyselka tak moc nejede. „Proboha, co maj pořád proti důchodcům? Tady skončili se zlevněným jízdným na trolejbusy a nově musíme platit i příplatek městu za ubytování. Dělá to třicet korun denně, což zabolí. Chtějí, abychom zhebli,“ dodává s tím, že do Mariánek jezdí každý rok na necelý měsíc.
Na městském úřadu v Mariánských Lázních opravdu měli problémy. V roce 2017 jim začaly v zadní části budovy ve dvou kancelářích a chodbě praskat stropy. Musely tam být nainstalovány kovové vzpěry. Město chtělo již předtím budovu prodat, ale nikdo neměl zájem. „Tady starý baráky dávaj dohromady hlavně Rusové. Nemaj to pak ale komu prodat. Za cenu, za kterou to zrekonstruovali, to nikdo nechce. Možná jen jiný Rus,“ říká „hanácký informátor“ a dodává: „Jednou jsem se tady seznámil s ruským plukovníkem a ptal se ho, kde sehnal tolik peněz, aby se tu několik měsíců mohl léčit. Dvě rakety a můžu tady žít celej rok, říkal mi.“
Mariánské Lázně jsou vyhlášeným letoviskem. Pobývali tady císařové a slavní spisovatelé jako třeba Franz Kafka, Maxim Gorkij, Mark Twain, Jaroslav Seifert a mnoho dalších. Posledně zmíněný napsal: „Po cestách a cestičkách těchto jedinečných lázní nechodil sice od těch dob větší básník, než byl Goethe, ale troufám si tvrdit, že tu určitě chodila ještě hezčí děvčata, než byla jeho Ulrika Levetzowová. Nuže tyto okolnosti a ještě ke všemu přemnoho jiných dodávají mi odvahu, abych prohlásil, že Mariánské Lázně jsou nejkrásnější ze všech u nás a jedny z nejpůvabnějších na světě...“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský