„Myslím si, že je skutečně nejvyšší čas podívat se na historii života pana Petra Pavla. Především je třeba zdůraznit: pochází z velice jaksi komunistické rodiny, s velice kladným vztahem k Sovětskému svazu. Uvědomte si, kdo z mladých lidí v sedmnácti letech strávil v Sovětském svazu třicet dnů souvisle. Kdo z mladých lidí jaksi měl to štěstí, že jako mladičký náhodou při okupaci České republiky vojsky Varšavské smlouvy, u nich byli náhodou sovětští přátelé, kteří mu pomohli vysvětlit oprávněnost takzvaného vstupu vojsk. A on za to hrozně trpěl, jak říká ve švém životopise. Trpěl ve škole, když musel spolužákům vysvětlovat oprávněnost vstupu vojsk. Koneckonců tatínek jako zpravodajec působící na západním vojenském okruhu, který samozřejmě mohl zařizovat leccos, tak by byl asi těžce zklamán, kdyby vyslechl od svého syna, že komunismus je vlastně zločin. Vždyť celý život ho k tomu vychovával,“ říká Kříženecký.

Ten byl před rokem 1989 i po něm v České republice vojenským prokurátorem, je tedy s tehdejšími poměry v armádě dokonale obeznámen.

„Z hlediska historie vojenské je zajímavé také to, že pan Petr Pavel vlastně požádal – máme o tom důkaz, aby byl rozvědčíkem Varšavské smlouvy. Když slyšíte historika Stehlíka, že ono to vůbec nevadí, tak historik, který neví, že jsme do 30. 6. byli ve Varšavské smlouvě. A kdy že to studoval pan Petr Pavel? Právě do toho června 1991. Takže byl, nebo nebyl rozvědčíkem Varšavské smlouvy. Nepochybně byl,“ podotýká Kříženecký.