Pro pochopení dnešního politicky rozhádaného světa je užitečné představit si ho nikoli jako klubovnu, ve které se diskutuje s doutníkem a sklenkou whisky, nýbrž jako tržiště, kde se bezskrupulózně smlouvá a handluje. Nesměňuje se přitom nic menšího, než sféry vlivu, přístup ke zdrojům či podíl na kořisti. Oběti handlů, za kterými jsou velké finance a zájmy nadnárodních korporací, jsou pak celé národy, co se bez vlastní viny ocitly ve špatné chvíli na špatném místě.

Zatímco většina komentátorů po staru referuje o jednotlivých konfliktech, a v lepším případě zasvěceně analyzuje jejich konkrétní příčinu, jen výjimečně se najde někdo, kdo nahlíží za kulisy, kde se o nás bez nás domlouvá, co který z velkých hráčů získá či obětuje na globální šachovnici. Naprostá většina článků o válce na Ukrajině se soustřeďuje na to, kdo je agresorem, a jak agresora porazit. Ukazuje se prstem na viníka, vyjadřuje se solidarita s obětí. Vzniká tak dojem, že přihlížíme boji dobra se zlem, přičemž strana dobra je při své podpoře správné strany vedena ušlechtilými motivy a vyššími principy mravními.

Pravdou ale je, že o výsledcích válečných konfliktů rozhodují především faktory, které vůbec nepřihlížejí k tomu, kdo je v právu a kdo si vyhrát zaslouží. Ohledně politických deklarací, odvolávajících se na mezinárodní právo či různé dohody, úmluvy a memoranda jsme svědky průhledného pokrytectví. Solidarita je jen hraná, ve hře jsou pouze egoistické zájmy. Podstatné není, co se hlásá, ale co se neříká.

U všech posledních konfliktů, tedy pádu Bašára Asada v Sýrii, několikadenní války Íránu s Izraelem, a především u války USA s Ruskem prostřednictvím Ukrajinců, je zjevné, že velmoci nemají potřebu se vzájemně překvapovat. Své kroky předjednávají, konzultují anebo sdílejí s protistranou. Rusko mělo své důvody, proč nepodrželo Asada, anebo proč je zdrženlivé v podpoře Íránu. Trump naopak má své důvody, proč naléhá na Zelenského, aby přijal ruské podmínky, čili kapituloval.

Pokud Trump nechá Zelenského na pospas Rusku, může to pocítit Maduro ve Venezuele. A když Trump pošle Zelenskému Taurusy, Rusko pro změnu může přezbrojit Hútie. Každý má čím vyhrožovat a každý má co nabídnout. Co ovšem chtějí všichni, jsou peníze. S tím, koho nelze porazit, lze alespoň udělat byznys. Asi není náhoda, že USA řídí protřelý obchodník, Francii a Německo finančníci, a pokud byznys nemá v politice svého člověka, jdou mu na ruku právníci. Jako třeba Starmer anebo Putin.

V globálním bazaru, o kterém je řeč, se kšeftuje i s Evropskou unií a v evropském bazaru jsme i my komoditou svého druhu. Pouze lidé prostoduší a zcela naivní mohou brát vážně řeči o tom, že se nalézáme v bezpečné západní náruči a že si poštěkáváním na draka a medvěda můžeme vysloužit respekt spojenců v NATO, kteří v případě války nebudou mít na práci nic lepšího, než za nás prolévat vlastní krev. Něčím takovým mohl ohlupovat voliče končící politolog.

Pokud na obzoru není lepší svět, a je zřejmé, že není, bude výhodné mít rovněž premiérem obchodníka, který se vyzná v tlačenici a neprodá kůži lacino. Sázka na Babiše se jeví jako prozíravá, byť zřejmě intuitivní volba do nastávající nepohody. Ano, lepší by bylo přestěhovat se z pokoutného bazaru do té klubovny, kde se diskutuje s doutníkem a sklenkou whisky…

Psali jsme:

Ivan Hoffman: Mafie a její média. A rada Babišovi

Pozor na Německo! Krize vedou k válce. Temné varování

Hoffman o zeleném fetiši: Jak se z hezké myšlenky stal byznys se šikanou?

Ivan Hoffman o bruselských zlodějích a jejich propagandě