Hostem podcastu Tomáše Lukavce byl profesor Ivo Budil, uznávaný antropolog a spisovatel. Hovořil o dějinách a budoucnosti naší civilizace. Předložil analýzu kapitalismu, který rozděluje na dvě základní historické formy. První z nich nazývá latentním kapitalismem, jenž se podle jeho slov rozvíjel v asijském prostoru podél hedvábné stezky již před dvěma tisíci lety. Tento systém byl založen na sofistikovaných finančních nástrojích a dálkovém obchodu, jehož nositeli byly etnické a náboženské menšiny, které sice disponovaly obrovským ekonomickým vlivem, ale nikdy neusilovaly o přímou politickou moc.
„Latentní kapitalismus má atributy kapitalistické organizace a dělby práce, ale zároveň nemá přístup k politické moci, respektive ji může ovlivňovat, ale nevládne,“ vysvětluje profesor Budil.
Naproti tomu manifestní kapitalismus, který se zrodil v raném středověku v Benátkách, představoval radikální inovaci, kdy se stát stal přímým nástrojem v rukou obchodní a finanční oligarchie pro akumulaci kapitálu.
Tento manifestní model se v průběhu staletí přesunul z italských lagun do Amsterdamu a následně do Londýna, čímž položil základy globální dominance Západu. Budil však varuje, že tento systém nyní vyčerpal svou produktivní fázi, ve které bylo výhodné vyrábět užitné hodnoty a investovat do rozvoje lidského potenciálu.
Kvůli vzdělání, bydlení a zdravotní péči se lidé zadluží na celý život
V současnosti se Západ nachází ve fázi spekulativní, kdy se kapitál přelévá do virtuální sféry finančních derivátů. Dochází k odklonu od reálné produkce k finančním spekulacím. Finanční deriváty jsou nástroje, jejichž hodnota není dána jimi samotnými, ale je „odvozena“, tedy derivována, od hodnoty jiného aktiva – v tomto případě od akcií. Profesor Budil poukazuje na to, že deriváty umožňují kapitálu růst „odtrženě“ od reality.
Jak vnímáte demonstraci Milionu chvilek na Letné?Anketa
Zatímco v produktivní fázi kapitalismu peníze sloužily k nákupu strojů a surovin pro výrobu zboží, v derivátovém světě se peníze „množí“ pouhým obchodováním s papírovými kontrakty. Deriváty umožňují ovládat obrovské množství akcií s minimem vlastních peněz. To vytváří zdání obrovského bohatství a prosperity. Vysoké HDP ale není podloženo reálnou výrobou. Pokud se elity soustředí na optimalizaci těchto složitých smluv místo toho, aby řešily, jak postavit lepší elektrárnu nebo vyvinout novou technologii, dochází podle Budila k deindustrializaci Západu.
V klasické ekonomice odpovídá cena akcie zhruba tomu, jak se firmě daří vyrábět a prodávat. V ekonomice ovládané deriváty může cena akcií a celých trhů prudce růst jen proto, že se spekuluje s jejich budoucí cenou, i když reálná výroba stagnuje. To je to, co Budil nazývá „pyramidovým schématem“, které budí dojem prosperity, ale je vykoupeno dluhy a stagnací životní úrovně.
Tento proces profesor označuje za formu nového feudalismu, v němž se střední vrstvy stávají rukojmími finančního systému skrze celoživotní dluhy za základní životní potřeby, jako je vzdělání, bydlení či zdravotní péče.
„Lidé jsou kvůli tomu zadlužováni na celý život, tak jako v době feudalismu byli připoutáváni k půdě,“ podotýká k aktuální společenské situaci.
Součástí historického vývoje byla i vznikající rasová ideologie v 19. století, která podle Budila sloužila jako ekonomické ospravedlnění pro rehabilitaci otrokářství v Karibiku. Bez tohoto kapitálu by nebylo možné financovat průmyslovou revoluci v Evropě. Rasismus tehdy plnil klíčovou politickou funkci, neboť vytvořil psychologickou bariéru mezi vnitřním evropským dělnictvem a vnějším proletariátem v koloniích, čímž zabránil jejich společnému postupu proti systému.
V dnešní době však tento hierarchický svět ovládaný z jednoho imperiálního centra končí. Těžiště moci se vrací zpět do asijského prostoru, zejména do Číny, která si po staletích ponížení osvojila moderní výrobní prostředky a díky svému latentnímu kapitalismu dnes disponuje vyšší produktivní silou než stagnující Západ.
Fotogalerie: - Ve sněmovně o důchodech
Západní svět podle profesora Budila prochází hlubokou krizí, která se projevuje především intelektuálním vyvanutím elit. Zatímco v minulosti byla Evropa zdrojem neuvěřitelné tvořivé energie, dnešní představitelé evropských zemí často postrádají kognitivní schopnosti rozumět historickým souvislostem. Ještě v 60. letech minulého století bylo snadné jmenovat velké myslitele, současné elity už nerozumějí dějinám.
Evropa nutně potřebuje elity, které jsou vzdělané, schopné číst složité texty a mají morální sílu činit správná rozhodnutí v nadcházejících geopolitických změnách. Mnohá politická rozhodnutí dnes vyplývají z prosté nevzdělanosti.
Namísto vytváření skutečných hodnot „zbytečné práce“ a finanční spekulace
Současné elity se často soustředí na „zbytečné práce“ (Bullshit Jobs) a finanční spekulace namísto vytváření skutečných hodnot. Podle profesora Budila tento stav přímo souvisí s vyčerpáním produktivní fáze kapitalismu, ke kterému došlo v 70. letech 20. století. V té době se podle něj přestalo vyplácet investovat do rozvíjení reálných produktivních sil a vytváření užitných hodnot, tedy věcí, které lidé skutečně potřebují. Namísto toho nastoupil neoliberalismus a éra finančních spekulací.
„Kapitál se začal převádět z té produktivní sféry vytvářející užitnou hodnotu do sféry, která je spekulativní, která vytváří spekulativní hodnotu,“ vysvětluje Budil s tím, že peníze se staly zbožím samy o sobě v podobě derivátů a akcií.
Tento odklon od výroby k virtuálním financím podle něj vedl k vytvoření celého segmentu zbytečných činností, pro které profesor Budil používá termín Davida Graebera Bullshit Jobs. Aby systém vytvořil zdání neustálé produktivity a plné korporátní zaměstnanosti, produkuje tisíce pracovních míst, která jsou absolutně k ničemu.
Fotogalerie: - Macinka s podnikateli v Maroku
„Má to devastující účinek i morální, protože když člověk dělá práci, která je zbytečná, a on to velice dobře ví, tak ho to intelektuálně a morálně sráží,“ podotýká profesor.
Současné elity na rozdíl od minulosti postrádají vizi, jakou měl například Franklin D. Roosevelt se svým Novým údělem, který se snažil udržet produktivní síly a průmysl nad vodou. Dnešní elity se zaměřily pouze na vytváření cest pro volný pohyb kapitálu, což vede k deindustrializaci Západu. Výsledkem je společnost, která už světu nemá co nabídnout, zatímco reálná výroba a produktivní síla se restaurují v asijském prostoru, kde si tamní latentní kapitalismus moderní výrobní prostředky osvojil mnohem efektivněji.
Profesor Budil poukazuje také na to, že Spojené státy americké se postupně vydávají cestou nezávislé civilizace a k Evropě se začínají chovat jako k využitému vazalovi. Přestože projekt Západu v jeho dosavadní podobě končí, antropolog věří, že evropská civilizace může přežít, pokud dokáže vyprodukovat nové elity s dostatečnou morální a kognitivní silou, které budou schopny čelit nadcházejícím geopolitickým změnám.
Psali jsme:
Práce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Souhlasíte s názorem antropologa Ivo Budila, že současné elity na rozdíl od těch předchozích postrádají vizi?
