„V době internetu, sociálních sítí či on-line žurnalistiky, kdy se o světě kolem nás můžeme dovídat stále víc, očividně sílí pocit, že té záplavě událostí stále méně rozumíme. Informační hojnost není zárukou pochopení a často naopak komplikuje možnost dát době a jejím projevům nějaký smysl či, chcete-li, interpretační řád,“ poznamenal úvodem Jirák. Jak dodal, co se asi tak stalo, víme hned, ale co to znamená, se stále častěji nedozvídáme vůbec. Je prý potřeba analytické, vysvětlující žurnalistiky.
„České televizní publikum má k dispozici poměrně pestrou škálu televizních pořadů, které by bylo možné zařadit pod položku ‚aktuální publicistika‘,“ zaměřil se následně na pořad České televize Reportéři ČT. Pořad je podle něj vskutku dosti pestrý sklad velmi rozdílných témat a případů, jejichž společným jmenovatelem je tu úspěšnější, tu váhavější snaha rozkrýt pozadí sledovaného případu či tématu a skutečně předložit kontext, který mu přísluší.
Všímá si však také pořadu 168 hodin, jenž dle jeho názoru inklinuje k názorové žurnalistice. „Pořady s prvkem rozkrývání kauz vyrábějí i komerční televize. TV Nova obohacuje nabídku titulem Střepiny (s poněkud tlachavým, marketingovým sloganem ‚nazýváme věci pravými jmény‘), pořad magazínového typu, s dosti silnou zábavní složkou, zdůrazňující napětí a překvapivost a místy se pohybující spíše v rovině sbírání kuriozit,“ konstatuje následně Jirák. Prima má pak, jak uvádí, špičkovou publicistickou show Očima Josefa Klímy.
„Tato na první pohled docela pestrá nabídka byla na podzim loňského roku doplněna pořadem Zvláštní vyšetřování zařazeným na portálu Seznam zprávy. Pořad charakterizovaný jako ‚investigativní seriál‘ a přímo v titulcích označený ‚dokumentární detektivka‘ se zaměřuje na podrobnější zkoumání jedné vybrané kauzy, které věnuje nejen celý díl (se stopáží kolem dvaceti minut), ale zpravidla i více pokračování,“ zakončil svůj výčet. V případě tohoto pořadu je podle něj svébytný především formát částečně hraného dokumentu.
Původní text ZDE
„Sabina Slonková a Jiří Kubík hrají sami sebe v roli investigativních novinářů. Pořad pracuje s iluzí, že se jedná o dokumentární záznam průběhu vyšetřování, jež jako kdyby se odehrávalo divákovi před očima, zachyceno dokumentaristovou kamerou. Iluzi je místy obtížné uvěřit – zvláště tam, kde novinářská dvojice pro lepší pochopení děje rekapituluje svá zjištění (zpravidla v autě nebo v restauraci u stolu) v poněkud strojeně vysvětlujícím dialogu,“ dodal s tím, že přes kvazidokumentární charakter, jistou topornost v projevu a zjevné oslí můstky ve scénáři zůstává Zvláštní vyšetřování zajímavým pokusem o soustředění se na jednu věc a její zevrubnější prozkoumání.
Všechny připomenuté pořady jsou podle Jiráka však fakticky jednostrunné. „A k pochopení světa, ve kterém žijeme, příliš nepřispívají,“ soudí. „Nabízejí obraz špinavého, záludného, nepřátelského zákulisí politiky a veřejného života vůbec, popřípadě špatnosti ve sféře soukromé. To je neoddiskutovatelná funkce žurnalistiky v demokratickém světě, nutná, leč nikoliv dostačující. České televize nám stále dluží pořad typu „current affairs“, který by víc vysvětloval, než odhaloval, víc chápal, než soudil," uzavírá konečně.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
