„To, o čem píšu jako o kultu věčného mládí, vzniklo na konci šedesátých let a v průběhu let sedmdesátých. A vymysleli to lidé, kteří se narodili po druhé světové válce. Došlo k populační explozi a tato generace, které je dnes kolem 70 let, vymyslela kult věčného mládí z důvodů, které jsou popsány v té knížce,“ představoval v ostravském Knihcentru svou novou knihu sociolog, bývalý europoslanec, publicista Jan Keller. Podle profesora šlo o velmi optimistické učení, lidé se domnívali, že přispěje k humanizaci i rozšíření svobody. Pak ale došlo ke zlomu a hesla míněná jako revoluce, která osvobodí společnost, se dostala do slovníku manažerů. „Oni z toho udělali nástroj, jak z lidí vymačkat větší úsilí, jak dosáhnout toho, aby pracovali intenzivněji, jak využít všech jejich vlastností mladých lidí, jak donutit lidi, aby tyto vlastnosti vykazovali, na mně je to vidět, až do penzijního věku,“ podotkl. „Proto se první část knížky jmenuje Věčné mládí jako idol. Sen, projekt, co všechno bude moci člověk dělat. Druhá se jmenuje Věčné mládí jako úděl. Co člověk musí dělat, a ještě si musí nechat namlouvat, že to dělá kvůli sobě, a má být pyšný na to, že to odevzdává firmě věčně mlád,“ dodal.
„Pro adolescenci je příznačných několik vlastností, které vtělili do pohledu na svět. Adolescent nikam nepatří. Už není dítě a ještě není dospělý. Má minimum povinností,“ uvedl profesor. Adolescent si neuzavřel dráhu v žádném směru, neuzavřel sňatek, může si nepřeberně vybírat, může dělat jen to, co ho baví, nemusí se obávat zákazů. „Z toho udělali filozofii. Říká se tomu postmoderní filozofie. Je to jedna z nejfalešnějších filozofií, které někdo vymyslel, a udělali z toho ideologii tzv. nové liberální kulturní levice. Domnívali se, že pomocí té filozofie a ideologie udělají revoluční proměnu společnosti. Byla to zvláštní kulturní revoluce, normálně by se revoluce měla dotknout mocenských vztahů. Tato se jich nedotkla. Lidé měli iluzi obrovské svobody, že nemusejí poslouchat starší generaci a mít na ni ohled,“ popisoval vznik politického programu a vize. „Pak je to spolklo a potomci se dostali do kola mašinerie, která se odvolávala přesně na to samé, co jejich rodiče vymysleli. Rodiče snili o touze, které nebude stát v cestě vůbec nic. Manažeři z toho udělali překračování pracovních rekordů a lámání norem,“ dodal.
Profesor Jan Keller. Foto: Daniela Černá
Profesor Keller také popisoval přístup k příkazům a zákazům v různých odvětvích společnosti. Ze snahy nerespektovat autoritu manažeři vytěžili tento přístup: „Budete maximálně pracovat sami ze své svobodné vůle, od rána do večera proto, že tím sami sebe obohacujete a rozvíjíte svou osobu.“ Vše posloužilo k vyvíjení tlaku, aby zaměstnanci na sebe převzali podnikatelské riziko. „Mohou se pyšnit tím, že i oni jsou podnikatelé, ale v podstatě z toho podnikatelství nemají smetanu většího zisku, ale mají jen zátěž většího rizika. Nejúčinnější a nejlacinější forma kontroly je sebekontrola. Ušetří se na managementu střední úrovně. Pomocí této ideologie věčného mládí a zaměstnance coby podnikatele se maximalizovala sebekontrola,“ vysvětlil.
Psali jsme:
Tempo sociálního vzestupu se snižuje
Francouzi mají spočítáno, jak se pro mladší generace zhoršují životní podmínky. Profesor hovořil o generacích X, Y a Z. „Dochází ke snížení tempa sociálního vzestupu. Zvětšuje se tempo dohánění. Ukazuje se, za kolik let bude brát člověk mzdu, kterou letos bere jeho nadřízený. V 60., 70. letech bylo tempo dohánění 13, 15 let. Za patnáct let budu brát tolik, kolik bral můj šéf. Pro lidi narozené kolem roku 2000 dělá tempo dohánění zhruba 120, 130 roků,“ uvedl Keller. „Zvyšuje se riziko sociálního deklasování, že lidé spadnou níže než jejich rodiče a prarodiče,“ dodal.
„U nás už se otevřeně mluví, že domácnosti budou muset žít na pár metrech čtverečních,“ uvedl Keller s tím, že v Paříži si našetříte v lepší čtvrti na byt o velikosti dva krát tři metry za sto let. „Tento trend se u nás projevuje sice se zpožděním, ale doháníme je velice rychle. Kult věčného mládí se vymstí nejvíce těm, kdo budou reálně mladí dnes, a jejich dětem,“ dodal.
Počet lidí ve středních vrstvách. Světový rekord
Upozornil na český sociologický výzkum, který byl udělán loni na podzim. „Podle něj vyšlo, že 82 nebo 83 procent lidí v České republice patří do některého z pater středních vrstev. To je světový rekord,“ poznamenal za pobavení publika. „Je to skutečně úsměvné, protože na druhou stranu víme, že zhruba třetina domácností je zadlužená, v exekuci nebo jí hrozí exekuce. Zařazovat někoho, kdo žije na hranici bídy, do střední vrstvy je český unikát,“ dodal.
Profesor dále hovořil o problematice pravice a levice. „K levici se hlásím s tím, že nechci mít nic společného s liberální novou, kulturní, tzv. neomarxistickou levicí. To jsou přesně ti lidé, kteří stáli u toho, že normální člověk dnes levici volit nebude. Jsou to lidé, kteří se zajímají o hlasy těch, kteří nemají vůbec potřebu jim hlasy dát. Toto je nová levice. Nebudu žádné strany jmenovat, protože máme málo času,“ zmínil za smíchu a potlesku publika.
Profesor má v plánu věnovat se do budoucna psaní knihy s názvem Hybridní politika. Pokusí se vylíčit, jak se pravice a levice sešly uprostřed, staly se podobně nevolitelnými, a tak lidé volí jiné strany, kterým ti z levice a pravice, kteří voliče nedokážou přesvědčit, ze vzteku nadávají do populistů. Na besedě připomenul také historii populismu. Navázal pak odkazem na svůj nový článek, kde se věnuje kritikům vlády, kteří hodnotí její současné kroky v souvislosti se šířením koronaviru jako populistické. „Opakem populismu by byla vláda, která by financovala masové zájezdy lidí, aby měly cestovky co největší prospěch, protože zisk cestovek je jeden z indikátorů růstu hrubého domácího produktu,“ podotkl a sklidil potlesk.
V reakci na další dotaz z publika Keller také zmínil: „Když se mluví o takových věcech, jako že je třeba se otevřít všem strádajícím lidem... zároveň se musí říct, že v roce 2060 bude pouze v Nigérii vyšší počet obyvatel než v celé EU.“
Na besedě v ostravském Knihcentru. Foto: Daniela Černá
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
