Vladimir Putin je...Anketa
„Bylo to zřejmé již před lety, co se začne dít," řekl ParlamentnímListům.cz profesor ekonomie Milan Zelený. A následně rozebral to, co ho k takovému prohlášení vedlo, a připomněl, co skutečně on sám před lety uváděl a před čím varoval.
Referendum na Krymu skončilo, Vladimir Putin, zdá se, má důvod triumfovat, poněvadž se místní občané přiklonili k němu a odklonili od Ukrajiny. Ne všichni ve světě však výsledky referenda uznávají, a tak se již objevila první vyjádření některých zemí o sankcích proti Rusku. Česká republika je mezi nimi. To, že to pro ni může nést poměrně tvrdé následky v podobě ohrožení pracovních míst a snížení průmyslu a ekonomiky, je nabíledni.
Poměrně alarmujícím faktem však je, že na scénář, který nastal, upozorňovali někteří lidé již před lety. A varují i před dalším možným vývojem. Zejména z geopolitického pohledu.
Impotentní Evropa a ruský nacionalismus
Světově uznávaný profesor ekonomie Milan Zelený upozornil totiž skutečně již před časem na to, že Rusko si, a to zcela očekávatelně, bude testovat soudržnost a strategickou připravenost „rozšířené“ EU a NATO. Podle něj signálem toho, že je tato úvaha správná, byly postoje a vztah ke Gruzii. Nyní jde jen po pouhých pár letech o Ukrajinu a Krym.
„Studená válka sice skončila, ale geopolitické zájmy zůstávají. Bez pochopení národních zájmů, bez geopolitického vzdělání, zbyde jen mlácení prázdné slámy – a to ještě jen ústy. Národní zájmy nelze prostě po klausovsku deklarovat; národní zájmy mají hlubší kořeny a lze je poznat pouze podle trvalých činů a preferencí celého národa, ne jen jednoho režimu. Je jisté, že Rusové mají národní zájem o Krym, který Chruščov Ukrajině tak bezohledně 'daroval' – i s lidmi, jako s dobytkem. USA o Krym národní zájem nemají, jak dokázal Obamův režim svým chováním i rozhodováním (viz jeho slova: 'Výhodou funkce prezidenta je, že si může dělat, co chce'). USA dnes nemají spolehlivou a dlouhodobou zahraniční politiku, jen reaktivní instinkty a instinktivní reakce krátkodobého významu, do Obamova vypršení," předeslal profesor Zelený ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz, které nabízí i pohled z poněkud jiného úhlu, než je běžné. A pokračoval tím, co Rusko ve vztahu k Evropě může posilovat.
Psali jsme:
„Podle svého očekávání Rusko v Evropě nachází výraznou impotenci, rozkol, reaktivnost a ex post záplatování následků vojenské agrese – ruský nacionalismus je tak významně povzbuzován téměř absolutním nedostatkem strategické geopolitiky v EU, NATO a samozřejmě i v české zahraniční ‚politice‘. U nás převládá mnichovanství, záplatování (viz dárcovské konference a SMSky), benešismus a rozplizlost aliančních postojů. Stačí připomenout antiamerikanismus, anti-radar a proruské tendence formující se páté kolony přímo na Hradě,“ konstatoval Milan Zelený v roce 2008 v jednom ze svých blogů. A právě tyto pasáže připomněl ve svém vyjádření pro ParlamentníListy.cz i nyní. „Je to totiž velmi aktuální, přestože se vývoj dal naprosto jistě odhadovat,“ poznamenal.
Ruský nacionalismus stejně nebezpečný jako ruský komunismus
Připomněl pak to, že představitelé neumí anebo ani nechtějí identifikovat ruský nacionalismus jako hrozbu srovnatelnou s ruským komunismem. „Obávají se analogií tam, kde jsou na místě, plácají je přes ruku a preferují slovně-mediální válku, která může vést k válce studené a i horké. Na rozdíl od všech ostatních velmocí EU nezná strategickou geopolitiku a je tudíž na pokraji rozpadu, ne z vnějšího tlaku, ale z vnitřní slabosti. Není povzbuzující žít v dnešní Evropě. Diplomatické mlžení a přemíra slov nikdy nebyly a nemohou být náhradou za pevné, bezpečné, dlouhodobé principy,“ konstatoval Milan Zelený.
Podle něj již tři čtvrtiny české veřejnosti ale dnes z Ruska nemají obavy, stejně jako se Benešovo Československo nebálo Sovětského svazu. „Tento zcela falešný pocit bezpečí dnes vyplývá z příslušnosti k NATO, zatímco tehdy to bylo z obdivu k vítězství SSSR. Není však možné udržet obranyschopnost NATO jeho rozšiřováním a již vůbec ne omezováním role USA. V tom se česká veřejnost opět vážně mýlí, tak jako se mýlila v letech předkomunismu (1945-48). Není to vina lidí samotných, ale vina jejich představitelů, kteří je v naivním a neinformovaném pohledu na Rusko podporují,“ upozornil Zelený na to, před čím varoval již před lety.
I prezident Beneš kdysi zrádně podlézal komunistickému Sovětskému svazu...
Tehdy ve svém obsáhlém vyjádření na toto téma, které se sice týkalo Gruzie, ale lze jej naprosto trefně aplikovat i v případě Ukrajiny, zmínil Milan Zelený také to, jak kdysi náš prezident Beneš „zrádně podlézal komunistickému Sovětskému svazu“. Poukázal i na to, že prezident (v roce 2008 byl na Hradě Václav Klaus) nabízí vlastní národ Putinovu nacionalistickému Rusku, podobně jako Kuba a Bělorusko. „Kreml námi přitom pohrdá stejně dnes jako tehdy, a tak jako tehdy nepomůže benešovský typ podlézavé velezrady. Hyperaktivní kontrétista, oportunista, mnichovan a benešovec v čele státu není žádnou zárukou ochrany suverenity vzhledem k Rusku. Zatímco Rusko ještě hledá svého Hitlera, my již svého Chamberlaina, anebo přesněji Beneše, máme,“ velmi tvrdě konstatoval ekonom Zelený.
Psali jsme:
Podle něj jediným následkem rozkolného dění v EU tak může být rozpad Evropské unie. A to prý Rusové dobře vědí. „S pomocí plynu a ropy rozehrávají jednotlivé hlavy států proti sobě: Nejednají s EU jako celkem, ale pouze s jedinci; nejednají s NATO jako celkem, ale pouze s jednotlivými státy. Určité scénáře rozpadu EU se tak rýsují,“ naznačil Milan Zelený, který působí v USA na jedné z univerzit. A scénáře rozpadu EU se pokusil popsat. I proto, že Česko v nich hraje velmi závažnou roli svojí strategií konfrontace dokumentů EU s národní Ústavou ČR. Zdůraznil, že tyto jeho myšlenkové pochody jsou ovlivněny i řadou jeho zkušeností a názorů z nich vzešlých.
Zklamání nad Dubčekem a rok 1968 - nemělo by se na to zapomínat, vzpomíná Zelený
„Je dnes příznačné vzpomínat na srpen 1968 – i já mám vzpomínku a postoj, i když úplně jiné prožitky než většina národa. Už od roku 1967 jsem totiž byl v USA – jako student a emigrant na univerzitě Rochester. Pražské jaro jsem ale prožíval již od r. 1965 u prof. Šika v EÚ ČSAV jako silné, tvůrčí chvíle, obzvláště v ekonomii. V soukromých kuloárech nešlo totiž o reformu, ale o nastolení tržního hospodářství. Odešel jsem již v r. 1967 do USA studovat tržní hospodářství. To bylo ještě za zmateného strejce Novotného. V lednu 1968 však nastal zlom: Přiběhli za mnou němečtí spolužáci a předávali zprávy z RIAS: Novotný je out, Dubček je in. Srdce mi přestalo bít, už jsem věděl, že se nevrátím: Saša Dubček, odchovanec Moskvy, naivní věřitel v SSSR, spolu s ÚV KSČ se ujali Pražského jara. Nedá se popsat mé zklamání: Čekal jsem Šika či podobného, ale byl konec. Již v březnu začal usmívající se Saša vyhrožovat, jak potře antisocialistické síly. Socialismus s lidskou tváří se mi v exilových snech jevil jako smrt pod rozšklebenou škraboškou divadelní přetvářky. Pak už jsem vnímal jen Dubčeka, Svobodu, Černíka, apod., agenty Moskvy, jak usilují o převzetí moci v KSČ od konzervativců a pohrobků Novotného. Neuspěli, oponenti je převezli pozváním bratrského Sovětského svazu. Tak jako nyní Rusko, tak i tehdy SSSR využíval všech slabin, naivity a neschopnosti – a bezpečně umístil vojenské jednotky na území ČSSR. Chybí-li dlouhodobá geopolitika, pak všechny protesty, demonstrace, petice, oběti a rozhlasové relace nikomu moc nepomohou. Zůstala ve mne trpkost: nástup Saši a jeho spoluzrádců znamenal, že se do své domoviny již nikdy nevrátím. Celé ‚Jaro‘ se tak odehrávalo na úrovni komunistů: Prostí, naivní, věřící občané naletěli, protože jim věřili. Bez geopolitiky není politiky,“ zavzpomínal na osudové roky, které poznamenaly nejen život Milana Zeleného, ale i životy milionů dalších lidí v tehdejším Československu.
Popsal pak i to, že rok 1968 znamenal pak už to, že se i jeho exil stal fraškou. Na konferencích, společenských i politických akcích se začal setkávat s lidmi, před kterými z ČSSR utíkal.
Umí vůbec Česko opustit ruský orbit?
Ptá se proto i nyní s ještě větší naléhavostí na to, jak dlouho budou lidé v ČR ignorovat opakované signály a naivní proruské postoje? „Zdá se, že pro Česko je opuštění ruského orbitu, komunistického i nacionalistického, dlouhodobě nemožné,“ podotkl Milan Zelený.
A znovu odkázal na svá slova, která napsal v roce 2008 - tedy před šesti roky. Ukazují se jako vizionářská.
„Rozbití EU a omezení vlivu USA je v suverénním zájmu Ruska. V konečném důsledku NATO proti Rusku okrajové země neochrání, protože je stále více pod kontrolou EU a ne USA. Ukrajina a Pobaltí jsou další na řadě, bez ohledu na NATO. Jestli si někdo myslí, že se ochablé NATO nechá převálcovat Ruskem kvůli Litvě, pak se hluboce mýlí. Česko však, díky novodobému Benešovi, spadne Rusku ‚do klína‘ samo,“ shrnul tehdy Milan Zelený svoji politickou analýzu možného vývoje.
Psali jsme:
To, že jeho slova a vize nebyla zas tak ojedinělá a byli vždy lidé, kteří si souvislosti jasně uvědomovali, lze namátkou doložit například i slovy expremiéra Mirka Topolánka: „Nemáme lidské ani nerostné zdroje, proto je hloupé uzavírat se v pevnosti Evropa. Evropa se bude rozšiřovat, a rozšiřovat se musí.“
Nedefinovaný postih má vyvážit ruské referendum na Krymu? To je selhání
Nicméně poté, co na Krymu proběhlo referendum s jasným proruským výsledkem, nelze ignorovat i reakce světa, Evropy a také ČR v souvislosti s tím. Bohužel, podle Milana Zeleného je nelze pokládat ani za vhodné, ale ani za moudré. Tím méně za něco, co přinese nějaký jasný a zřetelný výsledek.
„Nesourodá, nefunkční a stále stejná politika řečí, vyhrůžek a sankcí není zahraniční politika, ale symptom selhání pochopení národních zájmů. Je vyloučeno, aby individuální, nedefinovaný postih jedenácti osob (které nemají v USA žádná aktiva) vyvážil ruské referendum na Krymu. Je to spíše politická 'klukovina'. Navíc, v globálním světě jsou ekonomické sankce vždy dvojsečnou zbraní. To už se dalo za ta desetiletí vypozorovat. EU a USA tvrdohlavě nahánějí Rusko do kongruence s Čínou; případný pakt Čína-Rusko by ale eurobyrokraté jen těžko přežili," konstatoval k aktuálnímu vývoji pro ParlamentníListy.cz dále Milan Zelený.
Podle něj krymští Rusové čekali 23 let na geopolitickou příležitost, kterou jim nabídlo EU a NATO svým nepromyšleným tahem na Východ. Přitom je prý logické, že si Putin NATO na Krym nepustí – a využije první příležitosti ve své geopolitické „šachové“ hře. Proč tedy tolik křiku kvůli výsledkům, které vzešly z obecného referenda místních občanů?
Lidé sice už nejsou dobytek, ale panáci na šachovnici jsou stále
„Referendum je nejmocnějším nástrojem demokracie, jak ukazuje Švýcarsko a jeho dlouhodobá multietnická stabilita. Ukrajinci měli na Krymu použít referendum před 23 lety a zajistit si podporu ruské většiny. Nyní už je pozdě. Referendum de facto nebo de jure odráží, pokud je dobrovolné, přání konfliktní skupiny. Neuznání referenda de facto znamená ignorování krymských Rusů, tak jako je ignoroval Chruščov. Lidé už sice nejsou dobytek, ale pouze panáci na šachovnici; a to je pokrok," míní profesor ekonomie, který se však zajímá i o vlivy politického vývoje nejen na tuto jeho dominantní oblast.
Ukrajina proto podle jeho mínění není jedinou zemí, která se snaží korigovat volbu své vlastní zastupitelské demokracie (viz také Egypt, Venezuela, Turecko, atp.).
„Volit stranické 'zastupitele' do 21. století nepatří. Lidé chtějí volit sami a přímo své nestranické (a tudíž přímo a osobně zodpovědné) zástupce - alespoň někde. Referendum, spolu s přímou demokracií, jsou odpovídajícími nástroji. Putin nebude váhat takové nástroje použít – kladně, k udržení multietnického smíru na Krymu, i negativně, k marginalizaci starých stranických modelů EU, NATO a USA. Pokud tedy nechceme být i nadále svědky transhraničního exhibicionismu (tedy ve smyslu 'kdo to má větší'), pak se musíme skutečné demokracii opravdu naučit, přijmout ji za svou a nenechat si ji uzmout dosud malým Putinem, aby nám následně nenarostl ve velkého. Jen hlupáci se do války řítí bezhlavě a bez pochopení zájmů a cílů svých odpůrců. Své geopolitické nepřátele je třeba si držet blízko u těla, ne je izolovat," řekl ParlamentnímListům.cz Milan Zelený.
Nemlaťme propagandistickými vraty, když koně stejně utekli ze stájí
Podle něj je Krym pryč a nikdy se Ukrajině nevrátí; protože se nedokázala postarat o své bratry Rusy. „EU ale zase nikdy nepřijme stát, který má nevyřešený teritoriální spor. Nemá význam mlátit propagandistickými vraty, když koně už vyběhli ze stáje. Čím více nestabilních států v NATO, tím méně akceschopná bude tato aliance, která je už tak zbyrokratizovaná a bezzubá. Byrokratický 'drang nach osten' je třeba nahradit tahem posílení demokratického referenda a odklizení ideologických stran i znovuobjeveného korporativismu z politiky. Nová politika si už nesmí hrát na vítěze a poražené, ale nacházet reálná řešení pro všechny. Svět prochází relokalizací, již ne jen ekonomickou, ale i politickou. A to nedorostlé, jednostranné a výhružné řečnění o válce? Kdo seje vítr, sklízí bouři. Když vyhraješ, řekni jen málo, a když prohraješ, řekni méně," doporučuje profesor.
Vysoká ruská hra o ropu a plyn je rozehraná
Závěrem dodává, že Rusové budou i nadále hrát svoji vysokou hru přes ropu a plyn. Stále méně budou EU potřebovat a tím se bude zvyšovat jejich přesvědčení, že EU potřebuje Rusko.
„Nastal boj o ropná koryta přežití,“ podotkl Zelený s tím, že podle něj je třeba si klást otázku, zda Rusko neovládne v nejbližší době i střední Evropu.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Alena Hechtová
