Vojtěch Šimíček loni předsedal senátu Nejvyššího správního soudu, který rozpustil Dělnickou stranu. Za to měl nedávno převzít cenu Právník roku, což ale odmítl s poukazem, že soudce nemá mít pocit, že je někomu vděčný. Nad soutěží, jejímž byl vítězem, má totiž patronát ministr spravedlnosti.

„Myslím si, že je třeba být neustále ostražitý vůči potenciálním klientelistickým sítím, protože se vytvářejí velmi nenápadně, na pohled zcela přirozeně, z různých neformálních setkání, večeří, obědů a sportovních podniků," uvádí Šimíček v rozhovoru pro Lidové noviny s tím, že obrovské požehnání České republiky je, že nejvyšší justiční orgány jsou mimo Prahu.

Ústavní soud jednou nečestnost nepřijal, podruhé ano

Proto nejvyšší soudci dostávají méně pozvánek, mají méně kontaktů s lidmi, s nimiž by se radši potkávat neměli. „Člověk by se měl snažit vzdorovat pocitům zavázanosti. Nikdo není imunní vůči pokušením, ale má smysl si je omezit. Já si to zjednodušuji tím, že do společnosti moc nechodím a většina mých kamarádů nejsou právníci," prozrazuje na sebe Šimíček.