Boj proti kuřákům však není žádnou novodobou vymožeností. Čína proti nim bojovala již v 17. století. Na evropské půdě zase papež Urban VII. v roce 1590 zakázal všem křesťanům kouřit na veřejných místech. Vyloučení z církve hrozilo tedy každému, kdo „užije tabáku v krytém přístřešku nebo uvnitř kostela. Nezáleželo na tom, zda jej bude žvýkat, kouřit, mít v dýmce nebo požívat nosem ve formě prášku“.
První nekuřácké prostory vznikly v Minnesotě
V moderní době první zákaz na veřejných prostranstvích vstoupil v platnost v roce 1975 v Minnesotě. V restauracích vznikly nekuřácké oddíly. Jen v barech se mohlo hojně bafat dál. V Kalifornii v roce 1998 vznikl úplný zákaz, včetně barů. Nová legislativa motivovala další země v USA.
Vášnivě se s kouřením bojuje v posledních letech i v Evropě a v Austrálii. Značky cigaret nahrazují po celém světě odpudivé obrázky nemocných plic, krvavých dásní a zničených zubů. Na otázku, proč se zrovna bojuje jen proti kouření a ne proti dalším nebezpečným vlivům na zdraví člověka, neumí většina neúprosných bojovníků proti kouření věrohodně odpovědět. Nedávno vyšla zpráva od jedné americké zdravotní organizace, že člověku nejvíce škodí čistý vzduch, který dýcháme na zeměkouli... Jak se asi proti němu postavíme?
Kuřáci mají na Facebooku více fanoušků
Mezi nekuřáky je poměrně velká skupina, která kouření toleruje, chce ale mít možnost navštívít nekuřácké restaurace a kavárny, což mu ale naše současná legislativa umožňuje a počet nekuřáckých provozoven rychle roste.
Vedle umírněných také existuje řada nesmiřitelných odpůrců kuřáků, ale také zásadních odpůrců těchto zákazů kouření na veřejnosti. Argumenty jsou různé, většinou zaznamenávají body ohledně vládního vměšování a omezování osobních svobod až po postoj, že se jedná jen o životní styl. Také na Facebooku vznikla řada skupin, která hlásí hesla např. Jsem kuřák a jsem na to hrdý. Podstatně silnější skupina s téměř milionem členů je globální facebookovská stránka Smoking. Protikuřácké stránky mají maximálně pětinovou účast.
Hitler proti kouření
Odpůrcům neustále přibývajících zákazů všeho druhu, kouření nevyjímaje, což považují za neopodstatněné omezování osobních svobod, nahrává i historie.
Velkým nepřítelem kouření byl totiž například také Adolf Hitler. Byl v mládí silným kuřákem; vykouřil 25 až 40 cigaret denně, ale zlozvyku se vzdal se sdělením, že to bylo plýtvání penězi. V dalších letech Hitler pohlížel na kouření jako na „dekadentní“ záležitost a „hněv rudého muže proti bílému muži, pomstu za to, že mu byl dán tvrdý alkohol“.
Stěžoval si, že „tolik vynikajících mužů bylo ztraceno na otravu tabákem“. Byl nešťastný, protože jak Eva Braunová tak Martin Bormann byli kuřáci, a byl znepokojen z Hermanna Göringa, který nepřestával kouřit na veřejných místech. Nacističtí protikuřáčtí aktivisté často také líčili tabák jako "neřest degenerované Afriky,“ a že židé jsou zodpovědní za zavlečení cigaret do Evropy. Kouření bylo podle fašistů rozšířenou neřestí židů.
Není pochyb o tom, že každé srovnání kulhá, vášeň, tvrdohlavost a neústupnost, s jakou ale dnešní „vládci“ Evropy popisují škodlivost kouření a bojují za co nejširší zákaz kouření, vyvolává nepříjemné asociace a mrazení v zádech. Stačilo by jen vyslechnout a vzít na vědomí také názory druhé strany.
Všichni musí poslouchat diktátora
Je veřejným tajemstvím, že Turkmenistán obecně není svobodnou zemí. Od prosince roku 2006 zde vládne diktátor Gurbanguly Berdimuhamedow, původním povoláním zubař. Tento bývalý ministr zdravotnictví a zástupce premiéra se stal nástupcem zemřelého autokrativního vůdce Saparmurata Nijazova. Ve volbách v únoru 2007 Berdimuhamedow dostal hlasy od 89 procent voličů, mezinárodní pozorovatelé však hlasování označili za nedemokratické. O pět let později zvítězil ještě suverénněji – 97 procent lidí mu „zajistilo“ další pětiletku v prezidentském křesle…Forma jeho vlády je považována za autoritativní, sám Berdimuhamedow se snaží vytvářet kult osobnosti. V zemi dochází k porušování lidských práv. Prodej cigaret diktátor ve své zemi zakázal jednoduchým zákonem. V roce 2014 ho za „protikuřácké tažení“ dokonce ocenila Světová zdravotnická organizace. Nyní na kontrolu zákazu prodeje cigaret dohlíží tzv. Služba pro ochranu zdraví společnosti.
Na černém trhu se prodávají předražené cigarety po kusech
Cigarety se v tomto státě dají sehnat už jenom na černém trhu a prodávají se po kusech. Zákaz zvedl jejich cenu dvojnásobně a kuřáci za svou vášeň zaplatí zhruba 14 korun, a nikoliv za krabičku, ale za jednu cigaretu! Podobné je to i na území islámského státu, kde také panuje přísný zákaz kouření, tresty za jeho porušení jsou přísné, přesto se tam velmi živě rozšiřuje černý trh s jednotlivými kusy předražených cigaret.
Středoasijský Turkmenistán však není jediným státem, který kuřákům zakázal striktně jejich slabůstku. Stejně razantním způsobem zakázal kouření král v Bhútánu, v malém himalajském království v jižní Asii. Panuje v něm nejen zákaz prodeje cigaret, ale také zákaz kouření, a to už od roku 2004. Globalizací nezasažená země se chlubí tím, že v ní žijí nejšťastnější lidé na zeměkouli... Odpůrci kouření mohou tvrdit, že je to i kvůli tomu, že se tam dvanáct let už nekouří. Důvod je ale zřejmě úplně jinde. Jde o jedinou himálajskou a možná i světovou zemi, která není ekologicky narušena činností člověka. Mezi řadou velkých rezervací je tu i rezervace pro sněžného muže. Bhútán se zvedá od asi 100 metrů nad mořem až do téměř 8000 metrů, a tak je tu pásmo subtropické i věčně ledové. Příroda tam tak nabízí úplně jiná potěšení než obyčejný tabák.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pas
