„Zažili jsme už některé nesouhlasné projevy se sovětskými památníky, ale vždy to bylo jaksi kultivované a logické. Antikomunismus je totiž pro starší generaci, která komunistický režim zažila, odpor proti komunismu, nikoliv proti Rusku jako takovému (historickému) a nikoliv proti ruskému národu,“ vysvětluje s tím, že Rusové nakonec doplatili na komunistický režim daleko nejvíce.

„Bohužel nihilistická výchova mládeže vychovala dnešní generaci bez hodnot, bez minulosti a bez budoucnosti, hlavně však bez vztahu k realitě. Realita zmizela za tablety a obrazovkami jako kulisa nemající významu. To, co je na tabletech a obrazovkách, jsou iluze o světě, kterým věří. Člověk, který většinu času stráví hraním her a ostatních virtuálních aktivit, se domnívá, že tak jednoduše jako ve hře lze zvítězit i v životě. Složité věci neřeší,“ upozorňuje.

Každého nesouhlasného je zapotřebí někam zařadit, obvykle je buď xenofob, nebo komunista

„Bubliny, ve kterých lidé žijí, jsou jednoznačné, neznají pochyb, všechno je jasné, ‚my jsme jedineční a druzí jsou blbí‘, nejspíše jsou to ti zaostalí xenofobové, rasisté a komunisté. Každého nesouhlasného je zapotřebí někam zařadit, obvykle je buď xenofob, nebo komunista. Kdo jsou ti, kteří obhajují sochu maršála Koněva? Nejspíše komunisté,“ popisuje Podracký a uvádí, že komunismus přitom už dávno zanikl, není ani v Rusku, vede se vlastně minulá válka. „Proč asi? Aby se nemusela bojovat skutečná současná válka, aby byl zástupný nepřítel, na kterého se odvede pozornost,“ konstatuje.

Každý, kdo rozumí historii, chápe, že socha maršála Koněva není o maršálovi Koněvovi, že je to symbol osvobození Prahy sovětskou armádou, a připomíná tím vlastně sovětské vítězství nad nacistickým Německem. „Pro současné nihilisty, kteří neuznávají hodnoty, je to socha jakéhosi jednotlivce, kterého hodnotí samostatně, nikoliv v souvislostech. Tak by vlastně měly být Masarykovy sochy ověnčeny tabulkami jeho selhání, třeba že lhal prezidentu Wilsonovi o množství sudetských Němců, nebo si nechal vodit na Hrad mladé děvče. Nakonec by tabletoví nihilisté, kteří nečtou knihy, ale jen tabulky na sochách, o něm věděli jen to, že si nechal vodit v osmdesáti letech mladé děvče na Hrad, a v jejich myšlení by Masaryk byl už jen smilník, nic víc,“ domnívá se.