Mají ve francouzských protestech svou ruku Rusové? Někteří čeští komentátoři a redaktoři si myslí, že ano. Martin Fendrych na webu Aktuálně.cz píše, že ruská média a účty na sociálních médiích zveličují krizi, ve které se Francie ocitla. „V ulicích není žádná ‚Francie‘, nýbrž poměrně malá skupina nespokojených obyvatel,“ tvrdí Fendrych a odvolává se na počty demonstrantů a články z The Times.
„Máme před sebou jako na talíři ruskou kuchařku, ruské ‚jak se to dělá‘. Kreml nevyvolal problém ve Francii, není odpovědný za to, že menší část tamní společnosti neprofituje z konjunktury, není dost vzdělaná, hbitá, živí se málo placenou prací, splácí (či nesplácí) dluhy, spíš přežívá, než že by plnohodnotně žila. Ale jakmile ta menšina začne protestovat, byť jsou to jen malá čísla, věc okamžitě uchopí ruští trollové, hybridi, a začnou s ní pracovat, šířit nepokoj, zvětšovat škody,“ myslí si Fendrych.
Nicméně je tu ale jiný pohled. Na webu A2larm se Martin Hekrdla pouští do analýzy protestů v článku „Francie hoří“. Podle článku projev Emmanuela Macrona k národu v pondělí večer nemohl ve Francii nic podstatného změnit a principy macronismu byly demonstracemi nenávratně podkopány. „O jeho rozkladu nelze pochybovat, jakkoliv si vládnoucí třída právě od něj slibovala pravý opak: politickou stabilitu, dostatečnou podporu veřejnosti i pevné podloží pro dovršení neoliberálních reforem, tedy pro útok na práva a životní úroveň pracujících lidí,“ píše publicista Martin Hekrdla. Vládní kruhy se prý domnívaly, že lidé toto neprohlédnou.
Macronovo République en Marche je podle autora široký „radikální střed“, neoliberální v ekonomice a liberální v societálních otázkách, omlazený, feminizovaný a digitalizovaný, vůči „starým strukturám“ a konzervativcům všeho druhu modernizační, ba revolucionizující. A měl tak tvořit alternativu proti dvěma extrémům, Národní Frontě Le Penové a Nepodvolené Francii Jeana-Luca Mélenchona.
„Razance a masovost protestů vedla ideology nové vládnoucí struktury k opakování staré mantry o hrozbách pravého i levého populismu, jímž tato struktura od počátku legitimizovala svoji existenci jako hráze,“ popisuje dále Hekrdla s tím, že „roztleskávač intervencí NATO“ Bernard Henri-Lévy vyhodnotil situaci jako „fašizující nepokoje, které spojují rudé a hnědé“, a bývalý radikál Daniel Cohn-Bendit zase Žluté vesty odmítl kvůli „autoritativnímu driftu.“
Hekrdla píše že není možné vyloučit možné zneužití všeobecné frustrace pro nedemokratická vyústění, nicméně „soupisy stížností“ této aliance mají podle něj jednoznačně sociální, rovnostářskou a demokratickou povahu. „Pouhý pohled na transparenty a vlajky nad žlutými zástupy dával slušnou představu o pluralitě tohoto sociálního zdvihu, v němž se nahromadily iluze i prozření, zmatky i pravdy, bludy i užitečné zkušenosti z předchozích stávek,“ píše autor a dodává slova Jacquese Chiraca, když Francouzi odmítli Evropskou ústavu v referendu: „Le peuple est exprimé“ čili „Lid se vyslovil.“ „V posledních týdnech to prostě jen učinil znovu, jenom důrazněji,“ zakončuje svou úvahu Hekrdla.
Fotogalerie: - Francie povstala
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
