Spisovatel Simon Mawer má za to, že lidé ve střední Evropě by se měli mít na pozoru. Historie se sice nikdy dokonale neopakuje, ale kdyby byl Mawer Slovák, prý by se znepokojením hleděl na to, co předvádějí Rusové na přání prezidenta Vladimira Putina na Ukrajině.

„Kdybych byl Slovák, tak by mě hodně znepokojovalo, co se děje v sousední Ukrajině, a kdybych byl Ukrajinec, moje znepokojení by bylo o to větší. Všimněte si způsobu, jakým Putinova vláda omlouvá události, které se dějí ve východní Ukrajině, jmenovitě anexi Krymu. Vidím tam výraznou podobnost s tím, jak Hitler ve 30. letech zdůvodňoval připojení Sudet k Říši. Říkal, že musí ochránit německy mluvící obyvatele v Sudetech, stejně jako Putin tvrdí, že chce zajistit bezpečí Rusům na východě Ukrajiny. Ruská národní identita je fascinující, ale k jejímu zachování přece nejsou zapotřebí zbraně,“ uvedl spisovatel.

• Celý rozhovor zde.

Pár slov přidal i k roku 1968. Podle svých vlastních slov v té době pochyboval o západní demokracii a jako britský student se zájmem sledoval, co se děje v Československu.

„Alexander Dubček se stal pro Západ hrdinou a vývoj v Československu se v televizi objevoval každý den. Rusové byli přesvědčení, že československé pražské jaro je řízené západními mocnostmi, které chtějí narušit mocenskou rovnováhu v Evropě, ale tak to vůbec nebylo. Na pražském jaru bylo fascinující právě to, že se do něj Západ politicky nevměšoval. Stálo jen na Čechoslovácích, kteří už byli otrávení z utiskujícího sovětského režimu. Pak ale nastala ta otřesná invaze, kterou jsme i v Británii díky tajnému vysílání pozorovali v živém přenosu. Viděli jsme všechny ty nešťastné lidi, kteří lezli na tanky a mávali československými vlajkami. Je velká škoda, že dodnes nevíme, jak by politický systém v Československu vypadal, kdyby Sověti nezasáhli,“ posteskl si spisovatel.