Na Ukrajině se stále válčí a z vývoje na bojišti je zřejmé, že kolektivní západ prostřednictvím Ukrajinců nad Ruskem nevyhrává. Američany ta válka přestává bavit a snaží se, aby Černý Petr zůstal Evropě. Je jen otázkou času, kdy se Evropa pokusí této špatné ukrajinské karty zbavit, ale půjde to ztuha. Sázky na porážku Ruska se dlouho masivně navyšovaly a gambler se špatně smiřuje s pohledem na kupony, které shráblo kasino. (Výtečně o tom píše kolega Vidlák v článku „Nula v ruletě“, vřele doporučuji vyhledat na Vidlákových kydech 12. ledna.)
První vlaštovkou, která ovšem jaro neudělá, jsou výroky některých evropských politiků, že bude třeba s Ruskem mluvit. Jsou to výroky pragmatické, plynoucí z poznání, že Evropa chybí u stolu, kde se Rus s Američanem nezávazně baví, co udělat se Zelenským. Pro Evropu, která se kdysi považovala za důležitého politického hráče, to je ponižující absence. Ideální komunikace s Ruskem by byl pohovor, jak Rusko porazit. Potíž je v tom, že Rusové neřeší, jak prohrát. Na kobereček se nedostaví. Neodmítají ale dialog.
Dialog znamená vyslechnout „narativy“ druhé strany. Co to ale udělá v prostředí, které se vášnivě bránilo šíření „ruských narativů“? Evropští rusofobové dlouho zpracovávali veřejnost, že s teroristy se nemluví. Chvíli potrvá, než teď stejní politici vysvětlí zmatenému publiku, že Putin už není Hitler, masový vrah ani tyran, takže pominul důvod se s ním nebavit.
Protlačit se k vyjednávacímu stolu přitom nebude ten největší problém. Podstatnější je, co Evropa míní na ten stůl položit. Po příměří není poptávka a ke kapitulaci chybí Ukrajinec, který by ji za Evropu podepsal. Obecně lze diskutovat o bezpečnostních zárukách. Předem je ale jasné, že je Evropa nemůže pouze požadovat pro svou Ukrajinu, ale že je rovněž musí nabízet Rusku. Bezpečnostní záruky budou domluveny pro všechny, nebo pro nikoho.
Ruský přístup k Evropě je stereotypně stejný: „Nechceme s vámi válčit, ale pokud na tom trváte, budeme připraveni a vyřídíme vás tak, že si to generace, co dostane po tlamě, bude do smrti pamatovat.“ My samozřejmě nechceme dostat po tlamě. Nikdo nedostane po tlamě proto, že chce. Když se řekne, že si o to někdo koleduje, myslí se tím, že provokuje, dráždí hada bosou nohou. Anebo, jinak řečeno, že je idiot.
Porazit a vybrakovat Rusko je západoevropský sen, co se cyklicky vrací, nicméně bez Američanů v zádech by si teď Britové, Francouzi, Němci či Poláci nezačali. Bez Američanů v zádech se jedná o sebevražednou misi, do které politikům chybí sebevraždě nakloněná evropská veřejnost. Pokud by došlo na Evropský dialog s Ruskem, a evropský mediální mainstream by musel přesedlat z válečné protiruské propagandy na seznamování veřejnosti s ruskými narativy, byl by to evropský hřebík do Zelenského rakve.
Evropský dialog s Ruskem ovšem na pořadu dne není. Nepotřebují ho zbrojaři, nepotřebuje ho Zelenský, nehodí se Bruselu. Stále je zde potenciál pro další eskalaci války, stále je koho zabíjet a posílat na smrt. S oknem pro dialog se to nemá tak, že se otevírá. Zavírá se: Blíží se okamžik, kdy už nepůjde o to, s kým je ochotna se Evropa bavit. Půjde o to, zda bude někomu „evropský poloostrov“ stát za pozornost. Zda se Evropa nestane outsiderem, potížistou či vyvrhelem, se kterým se nikdo nebaví.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 7 čtenářů)
Souhlasíte s Ivanem Hoffmanem?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
