Na východní frontě panuje klid, stejný klid panuje i ve vztazích mezi světovými velmocemi. Především proto, že po uzavření mírové dohody v Minsku je na Ukrajině dodržován klid zbraní a pozornost světového společenství se obrátila na Írán a Jemen. Přesto není vztah mezi Ruskem a Západem o nic méně chladný, než tomu bylo v předcházejících měsících. Může ovšem takový antagonistický vztah přetrvat i v dlouhodobém horizontu? A pokud ano, mohou si obě dvě strany něco podobného dovolit?
V případě Ruska všeobecně převládá názor, že nikoli. Zdá se, že takové hodnocení je vzhledem k posledním statistikám celkem na místě. Centrální ruská banka předpovídá pokles ekonomiky o 3,5 až 4 % a v příštím roce o další procento. Rubl je sice nyní poměrně stabilizovaný, ale přesto od června loňského roku ztratil 40 % své hodnoty. Bývalý ministr financí Alexej Kudrin se nechal slyšet, že podle jeho odhadů budou Rusko události na Krymu v příštích třech až čtyřech letech stát 200 miliard dolarů. V ekonomice převládá šedá zóna a kromě Putina málokdo hýří optimismem, že by se mělo vše rapidně změnit k lepšímu.
Z Putinova pohledu se ovšem zase nic tak zásadního neděje. Ruský prezident vstoupil do šestnáctého roku v čele své země ať už v roli premiéra či prezidenta a nepotýká se vlastně s jinými problémy, než tomu bylo v roce prvním. Ekonomika stagnuje, životní úroveň klesá, odliv kapitálu je patrný a přímé zahraniční investice jsou naopak nízké. Vývoj ruské demografie a akciové trhy jsou na tom celkem dobře, ale v krátkodobém horizontu nepřinášejí makroekonomické ukazatele zemi příliš velké naděje.
Celý text v angličtině najdete ZDE
Před více než 14 dny Spojené státy oznámily, že budou nadále pokračovat v sankcích proti Rusku. Do té doby, než se Rusko vzdá Krymu. O tři dny později deklarovalo stejný postoj také v prohlášení Německo. V ten samý den se ovšem vedoucí představitelé Evropské unie shodli, že odloží další sankce o několik měsíců, aby dostala dohoda z Minsku šanci. Předpokládá se, že možná až polovina členských států by se zrušením sankcí souhlasila. Nejčastěji se mluví o Rakousku, Kypru, Maďarsku, Itálii, Řecku, Slovensku a Španělsku.
Zejména Řecko, které se ocitlo na pokraji krachu a nyní jedná s unijními úředníky o záchranném balíčku, se s Ruskem viditelně sblížilo. Nově zvolený premiér země Alexis Tsipras se má 8. dubna setkat s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Athény věří, že by mohlo na společné schůzce dojít k vytvoření záložního plánu k financování ze strany EU. Na konci března byl v Moskvě řecký ministr pro energetiku Panagiotis Lafazanis a domů se vrátil s ubezpečením, že se Rusko aktivně zúčastní tendru na těžbu ropy a plynu v Jónském moři.
Spolupráce pokračuje i mezi Maďarskem a Ruskem. Při společném setkání premiéra Orbána s Vladimirem Putinem byl dohodnut úvěr ve výši 10,8 miliardy dolarů pro rozšíření maďarské jaderné elektrárny Paks. Ať už jde o poskytování skutečné pomoci nebo ne, Rusko vysílá do Evropské unie jasný signál – nikdo je v těchto záležitostech nemůže zastavit. Jasně se tak ukazuje, že účinky sankcí jsou limitované. Ač ještě Rusko není zdaleka venku z nejhoršího, přesto se mu nabízejí obrovské příležitosti k růstu. Nespočet „nápadníků“ z Východu, Západu, kteří se na tomto byznysu chtějí podílet, Putina nijak nenutí, aby se podbízel zastáncům tvrdé linie ze Spojených států či EU.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
