„Těšil jsem se, že začnu normálně pít. Doma jsem se totiž rozchlastal až hrůza. Lahváče, víno, kořalka. Ještě že už otevřeli knajpy, jinak by to neskončilo dobře,“ směje se Marcel. Sedíme ve vyšehradské restauraci U Smrťáka a společnost začíná být živější. ParlamentníListy.cz včera absolvovaly pivní minimaraton.
Čekání na pivo
„Jsem nadšený a šťastný. Ale je tady přetopeno jako v sauně a dodávka tekutých nápojů vázne,“ říká Petr. U Smrťáka není úplně plno, jak by se v první den otevřených hospod po téměř dvouměsíční pauze dalo čekat. Přesto číšník a výčepák v jedné osobě nestíhá. Pivo se k hostu dostane tak jednou za hodinu, což místní pijany mučí a stává se z toho hlavní téma hovoru. Nedaleko sedí bývalý poslanec ČSSD a místní štamgast Karel Šplíchal, ale než se ho stačím zeptat na dojmy, zmizí.
PhDr. Karel Šplíchal
„To je divný, protože hodně hospod má plno a na tři dny dopředu zarezervované stoly. Měl jsem hrát s kytarou o víkendu v radotínské hospodě Na Viničkách, ale s majitelem jsme se dohodli, že vystoupím, až opadne první nával. Teď, když mohou být jen čtyři u stolu, mají plno,“ dodal ještě Marcel, jenž pracuje na úřadu, má kapelu Lovci Nedvědů a občas tuží zábavu v některém z pražských lokálů. Prý je optimista a spoléhá se na slova viroložky Soňi Pekové, že covid zmizí do Vánoc.
Ostatně jak se říká, hospoda je chrám, hospoda je parlament, hospoda je... „A já jsem seděl u Zlatého tygra, rozhlížel jsem se po tvářích hostů, a ano, žádnej blábol, žádný hospodský kec, ale tahle ukřičená hospoda je maličká univerzita, kde pod dojmem piva si lidé říkají příběhy a události, které zachraňují duši, a nad hlavu v podobě cigaretového kouře se vznáší veliký otazník absurdnosti a podivuhodnosti lidského života,“ napsal pábitel Bohumil Hrabal v povídkové knize Život bez smokingu.
Zelená smršť
„Když se na to tak dívám, tak budou muset před Vánoci opět zavřít. Hospody jsou narvané k prasknutí a dnes se promoří tak milion lidí,“ sýčkuje novinář Martin v jedné z vinohradských hospod. Hned, jak se zmíním o „pivní reportáži“, mi v lokále zakážou napsat jeho jméno i bližší polohu pod hrozbou fyzické likvidace. Jelikož je to vlastně taková má „alma mater“, bez reptání se podřizuji. Ale to už se na stole ocitne tác plný zelených a parta začne „panáčkovat“. „Dlouho jsem si nečistil zuby, takže budu kloktat,“ podotkne Jenda. Společnost se stává dravější.
Psali jsme:
Výčepní J. si s námi ťukne štamprlí vodky. Je naštavný na mediálního kuchařského gurua Zdeňka Pohlreicha, který kdesi řekl, že se levnější hospody zahojí na zákaznících a budou šidit jídlo. „To je debil. Každej hospodskej není podvraťák,“ dodává. Hospodou se začne ozývat píseň ze seriálu Přátelé zeleného údolí: „Kdybys tak náhodou měl pocit, že jsi sám, tou cestou mechovou přijď rychle rovnou k nám...“ J. si povzdychne: „Jak já bych chtěl být hospodský v restauraci Na mýtince, kde nebudou žádný lidi.“ Ve tváři má výraz „ukřižovaného“ a vrací se k výčepu obsluhovat ostatní. „To hudruješ dost brzo. Vždyť jsi tady první den,“ ozve se za ním.
„Měl jsem oblíbenou hospodu na Žižkově. Sesterna se jmenovala. I když jsme ji všichni podporovali a chodili si k okýnku pro pivo, musela skončit. Bude mi chybět,“ vyznal se ještě Martin. Jinak se debaty točily okolo politiky, piva a u cigaret venku došlo i na lingvistický kroužek. Víte, jak se řekne maďarsky láska? Szerelem. A slovinsky dítě? Otrok. Uvnitř knajpy Franta zopakuje otřepané: „Ať je teplo, nebo zima, v hospodě je vždycky prima,“ a pokračuje zelená smršť.
Autobus opilců
Poslední zastávka, bar U tří kočiček. Ale už jen krátká, protože desátá hodina se kvapem přiblížila. „Snad už nás nechaj otevřený. Jestli přijde třetí vlna koronaviru, tak si snad hodím mašli,“ podotkne výčepní M. To je asi tak všechno, co u posledního piva zaslechnu. Realita a ostré vidění se vytrácí jako podle písně kapely Brutus: „Ve výčepu na klice, sedí malá opice, nic se neboj Darwine, však ona se vyvine.“
V peněžence pusto, takže na okraj Prahy je třeba jet nočním autobusem. Zatímco v lokálech mohou sedět čtyři štamgasti kolem jednoho stolu, v autobuse je hlava na hlavě. Česká vláda asi autobusem nejezdí. A tak čichám, čichám člověčinu a pivo, víno, zelenou či kontušovku.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jan Rychetský
