Zažila jste v době covidu časy, které jste z tohoto pohledu během svých téměř 80 let života nezažila? Co vás napadalo za myšlenky?

Celosvětovou pandemii ani moje generace nezažila a ve svých 77 letech v ní vidím vážné varování pro celé lidstvo – z hlediska morálky, mezilidských vztahů, vztahu k životnímu prostředí i k úpadku v kultuře.

Co vás letos ve společnosti nejvíc šokovalo, překvapilo?

Nejen letos je ve společnosti šokující naprostá absence etiky ve všech sférách. To, že se i v televizních zprávách již rok díváme na šťourání lidem v nose, potažmo píchání injekcí do jejich ramen či injekce samotné – vše pokud možno v největším detailu, je velmi neetické a stresující.

Nepochopitelné je například nabádání rodičů s cílem vyšší proočkovanosti jejich potomků, přičemž doprovodnou kulisou těchto televizních reportáží je pravidelně píchání injekcí malým dětem a jejich pláč... Něco tak kontraproduktivního opravdu šokuje.

Infobox

Brigita Janovská

Tlumočnice a koordinátorka česko-německých vztahů Brigita Janovská (77 let) žije v Mostě v severních Čechách, tedy v takzvaných Sudetech. 

Je dobrovolnicí Oblastní charity Most, dále také přísedící u mosteckého soudu.

Velkou část života zasvětila zmírňování následků vyhnání Němců ze Sudet, tedy budování česko-německého přátelství. Koordinuje mezinárodní vztahy obce Hrobčice na Teplicku.

V 75 letech obdržela zlatou Medaili za zásluhy o porozumění mezi českým a německým národem a také Čestné uznání za zásluhy o dlouholetou přeshraniční spolupráci od Německého červeného kříže. Zlatou holubici míru za svou činnost získala v roce 2012.

Dříve působila například jako referentka Euroregionu Krušnohoří.

Dle mého názoru ovšem přesto existuje ještě dost možností, jak si mohou lidé užitečně a smysluplně vyplnit svůj volný čas – například dobrovolnictvím, rekvalifikací, studiem a podobně.

Možná je to i záměr a výzva vyšší moci. Nechce to ustrnout, stávkovat a čekat jen na kompenzace, ale jít životu a jeho změnám vstříc.

Něco z toho jsme již prožili v roce 1989, tak vím, o čem mluvím. 

Přivádí mě to i k myšlence, jak jste vnímala střídavé zavírání a otevírání hranice mezi Českem a Německem, jejichž vztahy jsou pro vás srdeční záležitostí a mohlo to možná jitřit nějaké vzpomínky na historické události…                                       

K zavírání a otevírání hranic mezi oběma našimi sousedícími státy mě napadá myšlenka, že před sedmdesáti pěti lety bylo Německo náš nepřítel a Rusko náš přítel. Nyní je tomu naopak...

Jste mnohem větší pamětnicí než je zmíněný rok 1989… V minulosti jste zažila zpřetrhané mezilidské vztahy v Sudetech, roztržení česko-německé rodiny, úskalí smíšených manželství. Práci v zahraničí jste kdysi nepřijala kvůli možné perzekuci rodičů: Vidíte v současné době nějakou podobnost z hlediska tendencí nás všechny izolovat a podobně?

Jako velmi šťastný a pro Evropu nanejvýš užitečný projekt považuji Evropskou unii, která je i přes své problémy zárukou míru, bezpečnosti a vymožeností, o kterých se nám v mládí ani nesnilo. Přála bych jí, aby si toho byli lidé vědomi, vážili si jí a všestranně ji podporovali.

Řadu let jste aktivní dobrovolnicí charity v Mostě – v instituci, která vždycky pomáhala a pomáhá lidem v nouzi…

…ano, právě letos jsem dvacet let dobrovolnicí v Oblastní charitě Most a svěřeny jsou mi mezinárodní vztahy. Za tuto dobu jsme spolu s charitním týmem zrealizovali celou řadu přeshraničních projektů a založili mnohá partnerství, z nichž vzešla i neformální přátelství. Je to opravdu krásné a úspěšné ohlédnutí za dvěma desetiletími, která přinesla mostecké Charitě užitek, obohatila její práci a přihlásili jsme se i k evropanství.

V roce 2014 jste řekla: „Naše společnost se za uplynulých 25 let velmi změnila. Patříme do Evropy, máme důvod učit se cizí jazyky, máme plné prodejny zboží, otevřené hranice. Také svobodu a demokracii, ale neumíme s těmito hodnotami dobře zacházet. Jestliže není přesně nastaveno a dodržováno, že práva jednoho jsou omezena právy druhého a mimo práv má každý také povinnosti, pak taková demokracie škodí všem a svobodný není nikdo. Dokladem je úpadek morálky, kriminalita a další společensky nebezpečné jevy.“ Co z toho stále platí, co platí mnohem výrazněji, a čeho jsme naopak letos pozbyli…?

Zachránit nás může dle mého názoru pouze návrat ke křesťanským kořenům, na kterých stojí naše západní kultura. Neznamená to někam se vracet, ale jejich hodnoty přenést do současnosti. Jedná se především o vztah k přírodě a životnímu prostředí, k morálce a kvalitě mezilidských vztahů, které jsou pro společnost určující a též výchozím bodem k celkovému úspěchu.

Máte díky Charitě vhled, zda se začíná vlivem pandemie a lockdownu prohlubovat nouze, třeba právě na severu, který sám o sobě statisticky patří mezi chudší regiony?

V Charitě se velmi o své klienty staráme zásobováním z Potravinové banky, u nejchudších mimoto i rozdáváním drogistického zboží osobní potřeby, v současné době i dodáváním obědů a co se oblečení týče, tak službou Sociální šatník. Zhoršení chudoby v době pandemie mezi našimi klienty spíše nepozorujeme, ale – s nárůstem nezaměstnanosti jich přibývá.

V těchto dnech probíhá i tradiční Tříkrálová sbírka, jejíž výtěžek je procentuálně věnován pomoci v zahraničí, a u nás mimo jiné vzdělávání dětí ze sociálně slabých rodin. Já osobně každoročně přijímám tříkrálové požehnání a těší mě, když po skončení akce v Charitě mohu odevzdat plnou pokladničku. V posledních letech se zapojují i naši němečtí partneři. Za příspěvky, které jsou projevem lidské sounáležitosti, patří všem veliký dík.

Nebyla ale řada služeb a dobrovolnických aktivit vlastně omezena vlivem vládních opatření, tedy že bylo mnohem horší tyto služby poskytovat? Například jak mohl fungovat Sociální šatník, kde jsou osahané věci…

Ano, veškeré sociální služby, fakultativní služby i dobrovolnické aktivity jsou opatřeními vlády ovlivněny. Oblastní charita Most provozuje například devět nízkoprahových zařízení pro děti a mládež v Ústeckém a Libereckém kraji. Podle informací od vedoucích středisek v obou krajích v nich byla omezena okamžitá kapacita tak, aby s jedním uživatelem pracoval jeden zaměstnanec v jedné místnosti. Sociální pracovníci se nyní soustřeďují na pomoc při distanční školní výuce a k tomu potřebnému vybavení.

Přísná hygienická opatření jsou zavedena v azylových domech, noclehárnách a nízkoprahových zařízeních pro lidi bez přístřeší. V terénních a aktivizačních službách se pracuje distančně…

Nárůst poptávky naopak zaznamenala pečovatelská služba v domácnostech klientů – vše ale v rámci hygienických opatření.

Co se týče vámi zmíněné služby Šatník, je její provoz za daných okolností zcela přerušen. Oděvy jsou vydávány pouze jednotlivcům v sociální nouzi na doporučení sociálních pracovníků v nezbytném počtu a dezinfekčně ošetřeny.

Nejste nakloněna tomu, aby se podporovalo bezdomovectví a bezdomovci – nezměnila jste na to během covidu názor? Třeba už jen pro „ohlídání“ ostatní populace před možnou nákazou tím, že se nějak postará společnost o bezdomovce?

Ano, jsem proti bezdomovectví z pohledu, že jej společnost nemá vůbec dopustit. Je to rakovina společnosti, která ji rozkládá. Při tomto přístupu by žádný člověk bezdomovcem nebyl a v azylových domech by se veškerá péče zvládla snáze a na jisté úrovni.

Vždyť se již dvacet let o vybavení azylových domů formou humanitárních darů ze zahraničí i organizováním a překládáním odborných seminářů a exkurzí pro sociální pracovníky, o péči o lidi bez domova osobně… zasluhuji.

Na jaro jste dokonce připravovala výroční slavnost 20 let charity Most. Pozvání jste nakonec posílala na podzim, a i toto druhé pozvání muselo být kvůli covidu zrušeno. Co dalšího neproběhlo, například i v rámci přeshraničních kontaktů?

Na slavnost 20 let Oblastní charity Most jsme se v loňském roce velmi připravovali a těšili. Bylo to týmové nadšení všech charitních zaměstnanců, ale i spolupracujících institucí a německých partnerů. Zapojeny byly čtyři mostecké školy, církev, regionální média, křesťanská televize NOE, výstava umění intarzie, baletní a hudební vystoupení žáků ZUŠ, pěvecký sbor Podkrušnohorského gymnázia Most, bohoslužba a přítomnost významných osobností…

Kvůli pandemii jsme třikrát měnili program a dvakrát datum konání akce s obesláním 150 pozvaných hostů, vše vždy ve dvou jazycích. Nakonec jsme museli ale přijmout realitu a slavnost bude spojena s výročím 30 let celostátní Charity ČR v roce 2022, které má proběhnout v každé diecézi.

Odpadla nám i řada dalších kompletně připravených přeshraničních akcí, například slavnost 75 let Lidové solidarity Německa a 30 let Lidové solidarity Freiberg v Hudebním divadle Středního Saska ve Freibergu, což je odloženo na letošní rok.

Je něco z toho již úplně neuskutečnitelné?

Něco z našich původních partnerských plánů je již i zcela neuskutečnitelné, ale dá se předpokládat, že návrat do předpandemického normálu stejně nebude nijak rychlý, a budoucnost si vyžádá změny...

Kromě Charity existuje v ČR spousta dalších pomáhajících neziskových organizací, jejichž úroveň pomoci je různá. Některé podléhají kritice za svou politizaci, netransparentní financování nebo že se v nich „topí“ peníze, které by jinde opravdu pomáhaly potřebným. S jakými pocity jste sledovala práci neziskovek právě v roce 2020?

Neziskových organizací je v naší zemi hodně, zdali je to oprávněné či nikoli, by měli posoudit odborníci. Oblastní charita Most je ve své činnosti vázana smluvními podmínkami, které jsou jasně stanoveny. U všech dotací a darů je vykazatelná a chodí i časté kontroly. 

Nedostatkům a aférám v této oblasti tedy nerozumím. Je pravdou, že v Charitě pracujeme s křesťanským přístupem k lidem i ke svým povinnostem…

A jakou roli má – nebo získala – právě letos církev? Obohatila či ochudila ji v něčem koronavirová doba, rozjímání o naději a víře?

Myslím, že roli, výkony a flexibilitu církve ocenilo a oceňuje v této těžké době velké množství lidí. Poskytla a stále poskytuje velmi cennou duchovní podporu a křesťané jsou nejstabilnější a nejspolehlivější skupinou národa.

Ne náhodou existuje moudrost:  „Silná církev, silný stát“.

Je právě krize dobou, kdy by se mělo projevit, jak prospěšně užije církev majetek získaný v rámci „církevních restitucí“?

…k hospodaření s majetkem navráceným církvi v restitucích? Kdo chce vidět, tak vidí... a mnozí i pomáhají.

Máme za sebou zvláštní Vánoce: Mnozí se nemuseli dostat za svými příbuznými, protože oni se báli nákazy nebo až obsedantně chtěli dodržovat vládní nařízení. Jiní naopak vyzývali k rebelským sešlostem cizích lidí, „zavřeni“ zůstali senioři v penzionech pro důchodce… Většině se letos navíc ekonomicky nedařilo, ba přímo jsou na tom chudobně. Jak nakonec Vánoce podle vás – a pro vás jako křesťanku – dopadly?

Kdo toto vánoční poselství dokáže pro sebe přijmout a vyhodnotit, pomůže mu překonat i životní překážky. Víra dává člověku sílu a naději. Možná by se na to měla zařízení pro seniory více zaměřit.

Moje Vánoce byly nádherné především nádherou v duši, která je motivací vytvářet ji a rozdávat i ve svém okolí. Jako tlumočnice jsem doprovázela řadu exkurzí v sociálních zařízeních pro seniory v zemích našich západních sousedů a všude byl křesťanský prvek prvořadý, což na celkové atmosféře bylo znát.

Měl uplynulý rok vliv i na vaši činnost přísedící u soudu?

Soudní přísedící u Okresního soudu v Mostě jsem letos 47. rokem. Pandemie i zde zapříčiňuje vyšší nemocnost soudního personálu a přísedících. Účastníci jednání se více omlouvají, a soudní senáty tudíž zasedají častěji.

Mostecký soud se s tím zatím dokázal vypořádat, ale i zde se pracuje s plným nasazením.

Jak vy osobně se stavíte k „příkazům“ a opatřením ze strany české vlády? Co vám vadí nejvíc?

Restrikce v době pandemie se určitě nikomu nelíbí, ale jsou asi nutné. Takto by se k nim mělo přistupovat. Je to těžké i pro vládu a odborníky, protože se s tím v praxi ještě nikdo nikdy nesetkal. Národ by měl být ve vlastním zájmu ukázněný.

Přesto jsou některé věci, které si myslím, že by měly při náležitých opatřeních fungovat – týká se oblasti obchodu a služeb: Například kadeřnictví, neboť hygiena a péče o vzhled by umožněna být měla.

Vím, že máte výhrady k osobě prezidenta Zemana pro jeho vulgaritu a naopak se obracíte více k  Václavu Havlovi. Co jste říkala na jeho vánoční projev? I jeho kritici uvedli, že řada jeho slov byla (tentokrát) příhodná…

Hlava státu má být vzorem v názorech, chování, vyjadřování, vystupování a reprezentaci země a národa. Když je řada slov příhodná jen někdy, je to na prezidenta málo.

Přeji Česku důstojného prezidenta a ráda bych se toho ještě dožila.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.