„Jsem přesvědčen, že specializované pracoviště věnující se kybernetické kriminalitě a terorismu je krok jednoznačně správným směrem,“ řekl mluvčí policejního prezidenta Jozef Bocán. To samotný ministr vnitra Rakušan byl ještě konkrétnější: „S bojem proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě to myslíme vážně. Jsem rád, že policie připravila vznik nové elitní jednotky, která se těmhle velmi aktuálním hrozbám bude naplno věnovat. Což se nebude líbit extremistům, teroristům a různým proruským švábům, na které si právě tahle jednotka bude chtít posvítit.“ Jednoznačně z jeho sdělení plyne, že všechny řeči o terorismu atd. jsou jen plané zástěrky, zhruba na stejné úrovni, jako označení cenzurního odboru na MV ČR v roce 2017 coby Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH). Jan letmý pohled na stránky CTHH dá zvědět, že CTHH se nezabývá ničím jiným, než nežádoucími myšlenkami linoucími se z tzv. kvazimediální scény, rozuměj nemainstreamové alternativy. Rakušanova nová policejní jednotka bude mít tedy logicky na starosti toliko vyhledávání a pohánění k trestní odpovědnost lidi, kteří drží jiné, než oficiální povolené, ba důrazně doporučené (rozuměj: přikázané) názory.
Propojení dezinformací a extremismu
Anketa
Podporujete zavedení eura v ČR? (Ptáme se od 25. 7. 2022)
2%
96%
hlasovalo: 39127 lidí
Z toho je opět víc než zřejmé, že slavná nová policejní jednotka bude pronásledovat především ty, kdo „pobuřují“, jak znělo krásné slovo, jež tak důvěrně známe z minulého režimu. Když vás chtěli sebrat za účast na demonstraci na Václaváku nebo potrestat za autorství či kolportáž samizdatových tiskovin, neměli k tomu jiný pořádný zákonný argument, než právě „pobuřování“. Jakožto ten, kdo pobuřoval relativně často, o tom něco vím. Druhým oblíbeným „zákonným“ argumentem onoho režimu bylo „příživnictví“, které se dalo přišít každému, kdo zrovna neměl v občance zapsáno momentální zaměstnání. To je dnes v této podobě nepoužitelné, přece jen čas trhnul oponou, ale naše vrchnost by jistě dokázala najít podobně účinnou strategii, jak se popasovat s „pobuřovateli“. Ostatně dílčím způsobem už to předvedla při odebírání občanských práv těm, kdo se nechtěli nebo z různých důvodů nemohli očkovat na covid, čímž ohrozili nehorázné desátky putující od farmafirem do kapes příslušných vrchnostů.
Není dobré zapomínat
Proč jsme vlastně vetkli do titulku tohoto článku onu kdysi tak obávanou zkratku StB znamenající Státní bezpečnost jako specializovaný útvar tehdejší policie (Veřejné bezpečnosti) a mající v pracovní náplni boj proti vnitřnímu a vnějšímu nepříteli komunistického režimu? Postačí základní fakta.
Fotogalerie: - Cestou energetické bezpečnosti
StB vznikla 30. června 1945 jako jedna z neuniformovaných složek Sboru národní bezpečnosti (SNB). Práva a povinnosti StB stanovil zákon č. 149/1947 Sb., který zároveň předpokládal její budoucí sloučení s kriminalistickými složkami. K prosinci 1947 k ní byly přičleněny zpravodajské složky a novelizovaný zákon o národní bezpečnosti 286/1948 Sb. ještě rozšířil její pravomoci. V tomto údobí již bylo jejím úkolem identifikovat, vyšetřovat a zpracovávat (případně i likvidovat) oponenty KSČ a komunistického režimu. Velmi brzy používala StB nezákonné metody, jako bylo mučení, vynucování přiznání a aplikování drog. Po únoru 1948 se tyto praktiky staly naprosto běžnými a obecnými. Byly hojně používány zejména při přípravě vykonstruovaných procesů proti politickým a ideovým odpůrcům komunismu či nespolehlivým občanům. V roce 1954 měla StB kolem 13 tisíc kmenových zaměstnanců, v polovině osmdesátých let registrovala 75 tisíc tajných spolupracovníků. Na počátku šedesátých let StB podle historiků evidovala a kontrolovala kvůli podezření z takzvané protistátní činnosti téměř 100 tisíc lidí. Na konci osmdesátých let měla vojenská kontrarozvědka 969 příslušníků, centrála 1575 agentů, 1292 důvěrníků. Krajské správy StB měly 7200 agentů, 7300 důvěrníků, využívaly 794 konspiračních a 538 propůjčených bytů. To už byl pěkný stát ve státě.
Podle řady autorů, odborníků i vyšetřovatelů zločinů StB byli vyšetřovatelé StB (zejména v období největšího teroru) v drtivé většině lidé bez zkušeností a schopností, kteří neuznávali anebo neznali zákony a jedinou autoritou pro ně byla strana a její přání. Nedostatky důkazů i vlastních schopností nahrazovali krutými metodami výslechů. Někteří autoři srovnávají StB s gestapem (např. Antonín Kratochvíl, Vladimír Škutina, Artur London), někteří pak dokonce podotýkají, že gestapu šlo více o „skutečné viníky“. Podobně hovořil i bývalý příslušník StB z 50. let Miloš Kocman. Podle bývalého disidenta Petra Placáka se příslušníky StB nestávali lidé z ideologických důvodů, ale proto, že toužili po moci nebo kariéře.
Anketa
Komu více důvěřujete?
hlasovalo: 9632 lidí
Co mají společného?
Rakušanova politická policie má a v budoucnu jistě ještě bude mít mnohem víc společných rysů s předlistopadovou StB. Především zadání. Jak čteme z ministrových výroků a představ, jde zase o ten starý dobrý známý boj s vnitřním nepřítelem, namnoze obohacený údajnou proruskou afiliací. Dokud se Ministerstvo vnitra spokojilo s udavačským útvarem CTHH, mohli jsme se unášet naivní myšlenkou, že jde o detekci politicky oponentních názorů a osob a – dejme tomu – inspiraci k jejich vyloučení z řad loajálního obyvatelstva. Jak na běžícím páse z veřejného prostoru začaly mizet mnohé odborně nesporně velmi dobře disponované osobnosti, jejichž názory kolidovaly s těmi, které mainstreamová média dostala od vrchnosti za úkol prosazovat jako jediné správné a povolené. To se týká zejména médií veřejnoprávních, ale i mnohá soukromá posupují obdobně, přinejmenším z autocenzurních důvodů a obav z možné budoucí úřední šikany třeba ze strany Rady pro rozhlasové a televizní vysílání atd. Média vytvářejí iluzi, že každý odborný názor, který zazní (na jakékoli téma – od mezinárodní bezpečnosti třeba po covid), musí respektovat předem dané mantinely. A pro ony nepsané blacklisty nežádoucích se předpokládalo, že „sejde z očí, sejde z mysli“.
Až potud to byla běžná cenzurní praxe, kterou známe z nedemokratických režimů, mezi nimiž dnes v Evropě ten náš hraje nečekaně prim. Zcela novou notu do příběhu vnesl ministr Rakušan založením politické policie, která má za úkol totéž, co StB, totiž boj proti údajnému vnitřnímu nepříteli. To je krajně nebezpečná situace. Ministr vytvořil instituci, na tu se nalepí nová věcně příslušná legislativa, dají se tomu pravomoci a… raději nedomýšlet.
Pokud by náhodou někdo chtěl na jedinou vteřinu zapochybovat, že v naší zemi vede vedení státu boj proti svým vlastním občanům, pak toto je důkaz vylučující jakoukoli pochybnost.
Psali jsme:
autor: Karel Výborný
