„UEFA by měla prověřit také českou ligu, kde jsou na tribunách pravidelně slyšet opičí skřeky,“ napsal Mandjeck podle informací serveru sport.cz. „V každém případě je belgická liga tisíckrát lepší než ta vaše a já se cítím dobře,“ dodal Kamerunec.
Podobná slova o rasismu na českých tribunách zazněla v létě od Francouze Jeana-Davida Beauguela, který hraje za Viktorii Plzeň. Ten prý v posledním kole loňské základní části čelil v Olomouci rasistickým útokům domácích fans, kteří pokřikovali hu, hu, hu.
„Chtěl bych vědět, kdy konečně česká fotbalová liga udělí velkou sankci za rasistické chování? KDY? Jak je možné hloupým fanouškům něco takového dovolit. To můžou dělat opičí zvuky a nikdo nereaguje?“ napsal pak Beauguel na Twitter.
Podle sportovního komentátora Luďka Mádla se ale nejedná jen o český problém. Rasismus je podle něj zakořeněný hluboko v obyčejných lidech a na fotbalových stadionech se to poté projevuje. Základním problémem je totiž to, že bílé lidi neoznačujeme jako bílé, zatímco černochy označujeme jako černé.
A to byl i případ úterních rozbrojů při zápase PSG a Basaksehiru, při němž rumunský rozhodčí označil jednoho z hráčů slovem negru, tedy černý. „A spustila se hádka, ve které hrál hlavní roli Pierre Webó, kamerunský asistent trenéra Basaksehiru, zapojoval se do ní i senegalský útočník Demba Ba. A argument Afričanů byl formulován naprosto precizně: ‚Když mluvíte o bílém, řeknete jen: ten chlap. Ale jeho jste označil za toho černého chlapa. Proč?‘“ vysvětluje Mádl na serveru Seznam Zprávy.cz.
Podle něj nešlo o nepochopení rumunského slova negru, ale o podstatu, že se někdo musí označovat podle barvy kůže. „Tady šlo o rozdělení na černé a bílé. O samou podstatu rasismu, kterou nejen moje generace má problém zcela přesně pochopit,“ má jasno Mádl.
„A já se klidně přiznám: svým způsobem v tom jedu taky. Když ukážu na fotku pod titulkem tohoto článku, automaticky řeknu: ten černoch vlevo. Je to vlastně Ku-klux-klan zarytý hluboko v nás. Jsme v tom vychováni, prožili jsme v tom celý život. A je skutečně problém se toho zbavit. Lusknutím prstů to vskutku nejde, je to cesta. A na jejím začátku musí být pochopení problému,“ vysvětluje sportovní komentátor.
„Kromě několika magorů mezi námi už snad chápeme, že nosit přes hlavu prostěradla a zapalovat kříže není úplně progresivní směr. Od tohoto pojetí rasismu jsme se přesunuli k výchově, že například není šťastné vydávat na fotbale opičí skřeky, sotva se fotbalista původem z Afriky dotkne balonu.
Ani tohle mimochodem mnoha lidem dlouho nebylo jasné. Anebo jim to třeba jasné je, ale dělají to dodnes, protože jim zkrátka dělá radost, když tím jiného ponižují. Aniž si uvědomují, že tím lidsky degradují především sami sebe,“ píše Mádl, že takovéto chování se bohužel na stadionech stále objevuje, jak si v českém prostředí stěžují někteří zahraniční hráči.
Rasismus ale podle něj není jen násilné, otevřeně nenávistné chování k jinému etniku. „Je potřeba jít ještě hlouběji, k prazákladu celé věci. A tím je samotné rozlišování lidí na bílé a černé. A to je rasismus, jeho prapodstata. Rozdělování, a přiznejme si, že tím pádem i kastování lidí podle prvního zrakového vjemu: černý, bílý,“ má jasno Mádl.
„A přesně o tom Pierre Webó s rumunskými rozhodčími hovořil. A to je ten důvod, proč oba týmy odešly ze hřiště. Aby nám tohle řekly,“ dodal.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jma
