Reflex připomíná, že časopis Respekt, vystupující v kauze Nagyová v pozici nadšeného obhájce vyšetřovatelů, přinesl informaci o dvou špercích z kolekce Cartier, které se našly při domovní prohlídce u Nagyové. Pak dal prostor policistům, aby pohovořili o tom, že další šperky v jejím bytě měly mít hodnotu asi deset milionů. Pro prostého člověka podle Reflexu není složité si z naservírovaných informací dovodit, že Nagyová kradla jako straka, a je jen dobře, že ji Šlachta s Ištvanem sebrali.
Reflex připouští, že Nagyová z celé kauzy už jen velmi těžko vyjde dobře. Chování policie a novinářů je však podle Reflexu mnohem závažnější. To, co policisté provádějí v posledních dnech, se totiž prý nedá nazvat jinak než jako marketing.
Vyšetřovatelům v důkazní nouzi podle šéfredaktora Reflexu Petra Šafra, který text podepsal, nezbývá nic jiného, než se uchýlit k marketingu neobyčejně masivnímu. A tak vyvolávají dojem velké hanebnosti ukazováním na hromadu luxusu. Nikoho přitom nenapadne, že jsme doposud neslyšeli nic o tom, jakými trestnými činy byl tento luxus nahromaděn.
Všechny noviny podle Šafra okamžitě píší o největší korupční aféře, která tu kdy byla. Nikoho přitom nenapadne, že nepostradatelnou součástí korupce je obstarání věci veřejného zájmu, a o ničem takovém jsme doposud neslyšeli. Kromě obecných slov zástupce Ištvana, že Nagyová měla dárcům otevírat dveře k premiéru Nečasovi, což je ale u zaměstnankyně premiérova sekretariátu standardní náplň pracovního úvazku.
Luxusní kabelky paní Nagyové podle Šafra ukazují pouze na to, že „paní vrchní ředitelka“ zcela postrádala kulturu vysoké úřednice. Touto svou marnivostí nepochybně přivedla svého partnera do neštěstí.
Šafr však poznamenává, že tuto vášeň zdaleka neprojevovala jen ona. Jedná se prý o rozšířený životní styl rychle vykvašené společenské elity z dob budování kapitalismu. I kolem vysoké politiky se takových dam prý motala spousta, od Šárky Grossové, přes Petru Paroubkovou s botičkami od Diora, až po „holky“ z Věcí veřejných.
Využívání této veskrze odpudivé marnivosti pro účely trestního řízení, nebo dokonce ambicí ovládat společnost, je podle Šafra skutečně srovnatelné s metodami komunistů po roce 1948. Policisté podle něj využívají třídního vidění světa, které bylo mnoha generacím vštěpováno už od školy. Na druhou stranu však připouští, že kdyby nebylo úpadku morálky tradičních stran, vyšly by tyto ambice na rozbití systému naprázdno.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
