Několik dnů sbírám materiály pro glosování dění na mediálním poli, a pak je všechno jinak. Stačí, když vyjde další číslo časopisu Respekt a v něm mistrovské dílo. Jako vždy ověřené, pravdivé a vyvážené. Takže dnešní vydání NEWSROOMU bude věnováno tvorbě redaktorky Ivany Svobodové.
Začnu poděkováním, a možná až dojetím. Ivana Svobodová mě ve svém textu pod titulem „Lákavá kořist“ nazývá nejen dezinformátorem (což je už standardní označení nositele jiného než Respektem a spol. schváleného názoru), ale dokonce „vůdčí osobností Rady Českého rozhlasu“. Roli dezinformátora jsem si vysloužil jako „frekventant manipulativního webu Parlamentní listy, který by rád, jak řekl, viděl v rozhlase víc ,alternativních‘ komentátorů.
Radu i mě například kritizuje za uspořádání nedávné debaty o dezinformacích a mediálních manipulacích, označí ji šmahem bez jediného argumentu za konspirátorskou. Té debaty se zúčastnili Jiří Šedivý, Radko Kubičko, Martin Švehla, Jozef Ftorek, Petr Žantovský a Jan Schneider. O konspirativní, ve smyslu tajnou, jít nemohlo. Přišly si ji poslechnout desítky lidí, Český rozhlas z ní vysílal živý stream a její záznam je na stránkách Rady. Co se týká panelistů, jestli paní redaktorka považuje třeba Jiřího Šedivého za konspirátora, budiž. Nebo dva držitele nejvyšších státních vyznamenání, nevím. Zkrátka ideálem členů Rady prostě není model diskuzí známý z České televize a bohužel někdy i Českého rozhlasu. Tím je přátelský pokec souhlasících biorobotických hlav pod taktovkou třeba Václava Moravce. V Respektu by jistě ocenili, kdyby na příští debatě o dezinformacích „pozvání přijali“ například Jakub Kalenský, Petr Nutil, Pavel Šafr či slavný lovec ruských trollů Bohumil Kartous, kočírovat bude Jakub Janda. Nikdo přirozeně takovou sešlost nezakazuje, máme přece pomalu třicet let svobody. Ale prosím, pořádejte si ji za své, či za peníze chlebodárců.
Jednoduše Rada chce jít příkladem, jak si pluralitu názorů představuje a jak ji zákon Českému rozhlasu nařizuje. Pokud to chce někdo změnit, musí přesvědčit členy Parlamentu, ať pravidla upraví. Paní Svobodové vadí, že nejen já, ale hlavně celá Rada dělá svoji práci tak, jak má. Jak jí ukládá zákon o Českém rozhlasu a Kodex Českého rozhlasu. A v nich se mimo jiné píše, že rozhlas má být platformou pro poskytování všestranných informací sloužících svobodnému vytváření názorů posluchačů. Tedy i těch, co za povinných 45 korun měsíčně volí Babiše, Zemana, Okamuru, Klause a další „neschválené“. Jde minimálně o stovky tisíc lidí, kteří hlavně na Českém rozhlasu Plus slyší na své politické favority v podstatě jen špínu. Přitom do rozhlasového rozpočtu posílají stamiliony korun. Proti sobě. To fakt musejí furt jen cálovat a držet zobák? Jestli se to paní redaktorce nelíbí, sorry. Ať kandiduje, uspěje a přesvědčí nás. Rada podle mého čistě osobního názoru už nyní je a musí nadále být zástupcem všech koncesionářů bez rozdílu.
Fotogalerie: - Dezinformace a mediální manipulace
Nejvíce úsměvné na Svobodové výplodu je právě časté užívání slov konspirace, konspirátoři, dezinformace, dezinformátoři či alternativní. Přitom sám výtvor paní redaktorky je dokonalou ukázkou konspirace a lhaní. Tak třeba: „Možným cílem (analýz vysílání, pozn. aut.) – alespoň tak si to část zaměstnanců ČRo vykládá – je postrašit novináře, aby nebyli vůči politikům kritičtí.“ Nebo: „Na rozdíl od ČT nemají jistotu, jak vyplynulo z rozhovorů s mnohými z nich, vedenými kvůli obavám o práci pod podmínkou anonymity, že jejich generální ředitel René Zavoral je dostatečnou hrází proti chuti politiků zasahovat do nezávislosti rozhlasové žurnalistiky.“ A další: „Na tom by nebylo nic divného, kdyby v rozhlase už nějaký čas nepanovalo přesvědčení, že právě skrze analýzy si generální ředitel hledá bič na kritické redaktory a radní v tom s ním spolupracují.“ To je lež jako věž. Generální ředitel nemá ani ponětí, čeho se analýzy zadávané Radou budou týkat. Stačí se jen zeptat. Zřejmě se inspirovala nedávným rozhovorem Erika Taberyho pro aktuálně.cz, kde její šéf říká, že rolí médií není rozdávat prostor, ale hledat pravdu. Podotýkám, že bez skutečné diskuze a prostoru pro oponentní názory ji nenajde ani pan Tabery, ani paní Svobodová.
Ta rovněž uvádí, že jsem navázán na nebezpečné alternativní proudy. Co to, proboha, znamená „nebezpečné alternativní proudy“? Reprezentují je snad ti novodobí samozvanci a ztroskonanci? Nebo ti, od kterých si liberálně-demokratické zřízení rozvracet nedáme? Paní Svobodová, jsem samozvanec, nebo ztroskotanec? Škoda, že nejste dříve narozená. Kariéra v Rudém právu, třeba i na kádrovce, by vám tehdy slušela převelice. U některých žurnalistů se setkávám i s netradičními způsoby práce. Reportérka mě o přestávce zmíněné debaty jako úderná pěst liberální demokracie obsedantně pronásledovala až ke dveřím na WC. Měl jsem nepříjemný pocit, že výslech s močícím radním bez rozpaků provede za pomoci ostře štiplavého toku světla žárovky nad pisoárem. Když jsem jí po návštěvě toalet odpověděl na dvě otázky, ve finálním textu se mé vyjádření neobjevilo. Nebylo zapotřebí, vsjo jásno. Stejně tak se před více než rokem Respektu jako etalonu kvalitní a nestranné žurnalisty nechtělo zveřejnit rozhovor, který se mnou udělala redaktorka Andrea Procházková. Prostě se nehodil, blbé názory. Uveřejnily ho nakonec až ty „manipulativní“ Parlamentní listy. Na druhé straně, co se vlastně divím. Vrána k vráně sedá a oči si vzájemně nevyklovou. Chtít alespoň elementární, nejen profesní slušnost od tlampačů morálky, ale zároveň lidí placených z peněz pravděpodobně pocházejících z trestné činnosti, dost dobře nejde. Vždyť stačí prostá úvaha: majitel vydavatelství Economia (Hospodářské noviny, Respekt, www.aktualne.cz či Ekonom), báňský lidumil a kvartýr machr Zdeněk Bakala je (podobně jako třeba Radovan Krejčíř) na útěku. No a útěk před justicí více méně považuji za přiznání. Nebo snad české soudy nejsou spravedlivé?
Á propos, vzpomínám, jak jeden dobrý kamarád přišel s nápadem dát Zdeňkovi poslední šanci. Ať vezme ty nakradené miliardy, vrátí se na Ostravsko a za tři pět let ho, raději pod ochrankou, dá zase dohromady. A když bude dobrej, lidi mu nakonec určitě odpustí. Zkrátka Zdeňku, zkuste mít alespoň jednou ty lidi rád. Pak budou mít na oplátku rádi vás.
Nikdy jsem v NEWSROOMU nekomentoval politiky, jako radní bych tímto ubližoval své nezávislosti. Dnes udělám výjimku u pana senátora Davida Smoljaka, a to z toho důvodu, že si mě v článku bere do úst. A překrásně při tom konspiruje: „Ta konspirační linka kolem rozhlasu je naprosto zřejmá,“ říká senátor David Smoljak, člen komise pro sdělovací prostředky, který se dlouhodobě zajímá o to, jak zvýšit nezávislost veřejnoprávních médií. „Je to jen jiný druh tlaku, než představuje ten, co vidíme v případě České televize.“ V ČRo už vede linka přímo k radě – radní Kňourek v ní podle Smoljakova hodnocení udává tón. Jak na to pan senátor přišel, se v textu nepíše. Považuje ostatní členy rady za nesvéprávné? Opět jen klišé, nálepka, fakta či argument žádný. Paní Svobodová se senátora neptá, co je to ten „jiný druh tlaku“. Konkrétně, v čem. A chtít odpověď. Děsuplná žurnalistika klouzající po povrchu frází.
David Smoljak se také s hrůzou hodnou demokrata vyjadřuje k volbě šesti členů Rady České televize v příštím roce. „To je citlivé místo nezávislosti ČT. Když vidíme, jak jsou do rad voleni lidé navázaní na vítěznou politickou reprezentaci, existuje nebezpečí, že obměněná rada bude působit ve prospěch politiky, nikoli veřejnosti.“ Mám dojem, že pan senátor před pár dny přiletěl z Marsu. Šmankote, a kdo za ta léta volil ty předešlé? Tam nebezpečí nehrozilo? To nebyli kandidáti vítězné politické reprezentace? Samozřejmě, že ano, jenže to byla ta správná, demokratická většina, která si rady obsazovala „svými lidmi“. Naprosto legitimně. Koneckonců i proto mají členové mediálních rad šestiletý mandát, aby se jejich funkční období nekrylo se čtyřletým volebním cyklem. Možná by bylo vůbec nejlepší, aby k žádné výměně radních příští rok nedošlo, a současné složení televizní rady nechť zůstane na věky věků. Pěkně po demokraticku. Na to, že se právě zmíněná veřejnost před dvěma lety ve volbách nějak rozhodla, se vybodněme. Otázkou zůstává, kdo je, a kdo není nejen pro senátora Smoljaka tou správnou veřejností.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Barbora Richterová
