Kosatík úvodem rozhovoru uvedl, že jej naštvalo, jak se do oslav svátku 17. listopadu natlačil svým vlastním programem prezident Zeman. „Byl to jeho revanš za loňský rok a revanše jsou dětinské. Oslavy našich výročí bývají poslední dobou vůbec dost rozpačité,“ poukazuje i na oslavy 28. října, neboť tehdejší Československo už dávno není.
„Ale demokratická republika, která tehdy vznikla, přece po dlouhé pauze opět trvá. Z toho je vidět, co si kdo pod slovem stát vlastně představuje,“ uvedl Kosatík. Podle něj právě 17. listopad, který měl popřepratovou společnost sjednotit, ji dneska vlastně rozdvojuje. „Nová společná identita se po roce 1989 nezrodila, je to zase nová varianta království dvojího lidu, o kterém se u nás poprvé psalo za Jiřího z Poděbrad,“ řekl.
Kosatík zároveň zkritizoval Čechy za to, že se po listopadu 1989 nesnažili o zrod nového a přirozeného národního sebevědomí. „Výsledek je, že lidé dál jenom nadávají a komentují, jako kdyby tady komunisti vládli pořád,“ uvádí. Podle něj, dokud nezačneme chtít více sami od sebe, nemůže vzniknout zdravý tlak, kterým se změní ten, kdo je nahoře. Poznamenává také, že jsme naprosto jiným národem než například Němci a Rakušané. Nás totiž prý nenutí naše tradice tolik k sebereflexi. „Často si vystačíme s emočním a pocitovým světem, za myšlenky považujeme zvolací věty s vykřičníkem na konci. Posloucháme to, co chceme slyšet. To byla dřív definice stáří, rezignace, ztráty síly, dnes to platí už zamlada. V takové situaci má každý, kdo druhé nějak konstruktivně rozhýbává, cenu zlata,“ říká.
Původní text ZDE
V rozhovoru se Kosatík věnoval také našemu vstupu do Evropské unie v roce 2004. Když se totiž do EU vstupovalo, domníval se, že svou sólovou existenci povyšujeme na nový level. „Jenže místo toho nastoupilo zase to opozičnictví, které podle mě jenom na různá špatná rozhodnutí EU svádět nejde,“ řekl. „Ze způsobu, jakým řada lidí mluví o vzdáleném Bruselu, je vidět, že nedokážou vnímat EU jinak než jako nějakou vrchnost, se kterou nemají nic společného. To je mentalita osmnáctého, nikoli jedenadvacátého století. Dnes přece nevolíme mezi tím, jestli se podrobit, nebo pomstít, mezi obojím má správně být škála,“ dodal.
Kosatík v této souvislosti uvádí, že na devadesátých letech bylo nejhorší, že si mnoho lidí představovalo, že jsme po komunismu konečně na správné straně. To si prý ale o sobě určitě mysleli i bolševici po roce 1948. „Představa správné strany znamená pasivitu. Znamená to přijmout, co někdo vytvořil, a nevyvíjet žádnou, zejména ne duševní práci,“ upozorňuje Kosatík.
„Tahle společnost po roce 1989 nevygenerovala nové myšlenky. To naše nadšení pro Evropu fakt v něčem připomíná nadšení našich otců a dědů pro KSČ. Je to vymyšlené, přidáme se a ono se to stane. Když se to ukázalo mnohem těžší, než jsme mysleli, dostavila se křivda, o které mluvíte. A jsme asi schopní udělat tu chybu zase,“ konstatuje.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
