Josef Patočka do Deníku Referendum přispívá jako redaktor rubriky Svět a sloupkař se zaměřením na ekologické otázky a další civilizační témata. Současně studuje politologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a působí v globálním hnutí za klimatickou spravedlnost, toť popis na stránkách serveru.
Fotogalerie: - Vánoční benefiční večírek pro Helppes
„Počátkem listopadu jsem byl na celostátním plénu našeho klimatického hnutí Limity jsme my v jihočeském Táboře,“ začal Patočka svou úvahu. Všiml si prý betonových kádí, které byly dle jeho slov dokonale zaplněné kapry. „Ryb bylo ve vodě tolik, že ani na chvíli nemohly zůstat v klidu. V divé panice se neustále mlely, tlačily se jedna na druhou a v pravidelných intervalech vyskakovaly nad hladinu, snad v touze uniknout hrůze pod ní. Co chvíli některý z kaprů skok nepropočítal, plácl sebou na betonový okraj a lapaje po dechu se musel domrskat nazpět do vody,“ popisuje Patočka situaci.
Kapr cestou na vánoční stůl podle Patočky trpí pořád. Jednak koncentrací mnoha ryb v malém prostoru, dále nedostatkem kyslíku a jídla. V kádích si prý přivodí zranění, odřeniny či otevřené rány, též se v nich údajně snadno šíří plísně a bakterie. „Osud utýraného zvířete, nepojde-li následkem toho všeho ještě pod hladinou, uzavírá nakonec samozřejmě pouliční masakr, jehož jsme v ulicích našich měst rok co rok svědky – o domácí řezničině raději nemluvě,“ píše Patočka. Síť prý kaprovi poláme při výlovu z kádě ploutve, a když je prodavač líný, tak prý vezme kapra za žábry. „Není-li před smrtí řádně omráčen a vykrven, může se probudit ještě i při oškrabávání šupin či v igelitové tašce,“ sděluje smutný osud ryb Patočka.
Říká, že se nechce povyšovat: „Na týrání a vykořisťování zvířat se z pohodlnosti nákupem klecových vajec či běžných mléčných výrobků podílím častěji, než by se slušelo.“ Občas prý dokonce jí i maso. Ale cituje Gándhího, podle kterého se velikost a mravní pokrok národa pozná podle toho, jak zachází se svými zvířaty. Z kapří perspektivy jsme prý národ zaostalý.
Pak Patočka zabíhá do filozofie. „Rituální mordování kaprů o svátcích klidu a míru lze ovšem vidět také jako odraz našich vztahů mezi sebou navzájem i k ostatním živým bytostem,“ píše. Násilí je prý reprodukováno společenskou strukturou opírající se o kulturní zvyklosti předků, které normalizují lhostejnost k utrpení. „Současná německá kritická sociologie tomu říká přiléhavě imperiální životní styl,“ popisuje Patočka prodej kaprů a dodává, že v celém světě se rozmáhající hnutí za práva zvířat je nutné vidět v kontextu dlouhé emancipační tradice, jež se údajně snaží solidaritu, tedy soucit s cizím utrpením spojený se snahou o jeho zmírnění, rozšířit od lidí i k jiným živočišným druhům.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
