Robejšek poukazuje na to, že Itálie je se 132 procenty svého hospodářského výkonu druhým nejvíce zadluženým státem eurozóny. Římská vláda ale právě v těchto dnech prý oznámila, že chce splnit své volební sliby. Proto plánuje v příštím roce zvýšit zadlužení tak, že výkonnější země eurozóny budou nuceny převzít její dluhy. „V tomto očekávání souzní s Emmanuelem Macronen, jehož země je na tom se zadlužením na 99 procentech jenom o trochu lépe,“ upřesnil politolog.
Francouzský prezident proto již měsíce láme německou kancléřku, aby kývla na společné ručení eurozóny za dluhy svých členů. Ale to podle Robejška přivede eurozónu akorát do slepé uličky, kterou Amerika objevila a podrobně zmapovala již před více než dvěma sty lety.
„První americký ministr financí Alexander Hamilton převzal dluhy všech povstaleckých států z války proti Anglii a prohlásil je za společné. Již tenkrát byla řeč o důkazu solidarity. Druhé kolo ‚sjednocení‘ dluhů států unie se konalo po druhé válce s Velkou Británií v roce 1813,“ upřesnil.
Ze začátku prý všechno vypadalo slibně. Společné dluhové ručení udělalo na věřitele tak dobrý dojem, že všechny státy unie platily nižší úroky. „Na chlup totéž očekávají Macron a ostatní notoričtí dlužníci,“ míní Robejšek.
Následně dodává, že levné peníze však vedly k válce. „Stejně jako dnes i před dvěma sty lety povzbudily nízké úroky členské státy unie k tomu, aby si pořádně hrábly do pytle levných peněz. A podle pravidla ‚snadno nabyl, snadno pozbyl‘ byla jejich velká část investována zcela chybně,“ uvedl.
„Kupříkladu šlo prý o investice do stavby vodních kanálů, které ale s právě začínajícím rozvojem železnic ztratily svůj smysl,“ upřesnil s tím, že výsledek byl, že v letech 1835–1842 vyhlásilo devět z dvaceti devíti států unie bankrot. „Skoro přesně jako dnes, že ano?“ poznamenal.
Původní text ZDE.
Poté ještě z minulosti poukázal na to hlavní. A sice že washingtonská vláda se za podpory zbývajících dvaceti států pokusila podruhé převzít dluhy těch devíti nešťastníků. Ale tentokrát už jí na to nestačily síly. A tak dluhová krize vedla prý ke krizi politické. „Britský historik Harold James tvrdí, že spory o dluhy významně přispěly k tomu, že došlo k válce Severu proti Jihu. Teprve po ní, v roce 1865, se Spojené státy definitivně vzdaly myšlenky společného ručení za dluhy. Od té doby jede každý za své,“ doplnil.
Z toho všeho Robejškovi vyplývá jedno: „Solidarita“ vede do slepé uličky. „Dnes stejně jako před dvěma sty lety lidé neradi platí cizí útratu. Společné ručení za dluhy, po kterém dnes volá Emmanuel Macron a s ním celý – s cizími penězi velkoryse zacházející – jih Evropy by ani dnes nevedlo ke sjednocení, ale naopak k roztržkám a k nenávisti mezi členy Unie,“ napsal politolog na závěr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
