O volbách 1998 se říká, že představovaly konec éry devadesátých let. Při pohledu na volební výsledky to tak úplně nevypadá. Pravicová většina, v předcházejících volbách o jeden hlas ztracená, byla znovu utvořena. ODS, lidovci a Unie svobody měli dohromady 102 hlasů.

Přesto však tyto volby byly koncem devadesátých let- právě proto, že navzdory většině tato koalice nevznikla. Důvodem nebyla změna voličských preferencí, ale rozpad dosavadní koalice Klausových tržních pravičáků, Luxových sebevědomých lidovců a nějaké strany pravicových liberálů. Právě toto spojenectví určovalo českou politiku devadesátých let. A příběh voleb 1998 je příběhem jeho rozpadu.

Ledacos nasvědčuje už fakt, že se jednalo o volby předčasné- vůbec poprvé v historii našeho parlamentarismu.

Druhá vláda Václava Klause vznikla po volbách v červnu 1996 jako menšinová a k její důvěře museli opustil sněmovnu poslanci ČSSD. A lídr opozice Miloš Zeman jí rozhodně nenechal nic zadarmo.

Václav Klaus sázel na to, že se v průběhu volebního období část opozičních poslanců rozhádá se svými stranami a těsný poměr se překlopí ve prospěch pravice. Tento předpoklad se do jisté míry naplnil, pár měsíců po volbách opustili ČSSD poslanci Josef Wagner a Tomáš Teplík a založili tak bohatou tradici sněmovních přeběhlíků.