Svět se mění a už neplatí, že se pozornost většiny obyvatel planety upírá především na to, co bude dělat pán Bílého domu. Přesto bychom se podle politologa Oskara Krejčího, dlouholetého člena komunistické strany, měli věnovat právě tomu, co bude dělat 45. prezident USA Donald Trump. Fakt, že v roce 2018 dokázal zmírnit napětí na Korejském poloostrově, podle Krejčího dokazuje, že Trump umí sehrát roli úspěšného vyjednavače.
Jenže v témže roce hrozil Ruské federaci tím, že vypoví Smlouvu o likvidaci raket kratšího a středního doletu. Krejčí má za to, že tady Trump zůstává v zajetí rusofobní propagandy. Otázkou zůstává, zda se z ní dokáže vymanit. Některé jeho kroky prý naznačují, že by se to mohlo podařit.
„Při střetu protikladných tendencí uplynulého roku to ale byly Spojené státy, které se pokoušely převzít iniciativu. Na přelomu let 2018/2019 tak činí opětovným přesunem pozornosti z atlantské do ticho-oceánské oblasti. Tento přístup už Washington signalizuje celou dekádu, ovšem vždy se znovu a znovu nechá strhnout chorobnou rusofobií. V poslední době se však v USA objevila řada článků (například Graham Allison v prosinci v časopise The National Interest) o tom, že současná politika Washingtonu dělá z Moskvy a Pekingu spojence, což je prý špatná strategie. Zdá se, že i za oceánem se někdo učí základní abecedu mezinárodní politiky. V posledních dnech už americká média nepřekypují „zprávami“ o ruské kyberšpionáži, ale opět – jako před pěti lety – o kyberšpionáži čínské. Na obchodní válku navázala technologická válka, k níž se okamžitě přidaly anglosaské země a následně další servilní spojenci, kteří si už dlouho pletou solidaritu s masochistickou disciplínou," napsal Krejčí.
„Větší koncentrace pozornosti Washingtonu na oblast Pacifiku by znamenala snížit aktivity USA na Ukrajině a Blízkém východě. Není ale jasné, zda Trump obrat od rusofobie k sinofobii ustojí. V Moskvě by jistě našel celou řadu spojenců. Když ale naposled přišel s myšlenkou, že stáhne vojáky ze Sýrie, přispěchal kdosi s příběhem o Asadově chemickém útoku na povstalce, po čemž následovalo americké bombardování pozic syrských vládních vojsk a dalších zařízení – a na stahování amerických vojáků se zapomnělo. I dnes se z Velké Británie a Francie ozývají hlasy, že stažení amerických vojáků ze Sýrie, kde jsou v rozporu s mezinárodním právem, je chybou, že je bezpečnostním rizikem. Zdá se, že postkoloniální rezidua v myšlení Londýna a Paříže jsou větší přítěží pro evropskou politiku než umrtvené vzpomínky na německý militarismus,“ pokračoval.
Média podle Krejčího stále šíří slepou rusofobní propagandu a někteří evropští politici bohužel na tuto vlnu naskakují spolu s novináři, snad ve snaze se médiím zalíbit. Příkladem prý může být vyjádření rakouského kancléře Sebastiana Kurze, který před pár dny své evropské kolegy varoval, že by neměli africký kontinent přenechat Číně. To podle Krejčího dokazuje, že Kurz přistoupil na konfrontační mediální hru, místo toho aby uvažoval nad možností spolupráce s komunistickou Čínou při řešení světových problémů.
„Je jedno, zda si rakouský kancléř neuvědomuje rozdíl mezi kooperací a konkurencí při řešení globálních problémů, nebo zda se jen chtěl zalíbit médiím milujícím jazyk konfrontace. Obě možnosti totiž shodně naznačují, že Evropa není na prahu roku 2019 připravena na blížící se problémy. Zdá se, že v tomto ohledu čas neznamená změnu,“ uzavřel varovně Krejčí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
_profil_top.jpg)
