Je tomu rok, co při teroristických útocích na různých místech hlavního města Francie zemřelo sto třicet lidí. Donutilo to tehdy k slzám téměř celou Evropu. Nedávno se reportér ParlamentníchListů.cz vydal po Paříži obhlédnout místa teroru. Navíc získal svědectví od krajanů, kteří ve Francii žijí.
Náměstí Republiky
U nohou Marianny leží bronzový lev, který chrání všeobecné volební právo. Tak vypadá pomník Republiky uprostřed stejnojmenného náměstí. Hned po teroru byl polepen různými plakáty, posprejován hesly, obložen květinami a hořícími svíčkami. Náměstí bývalo plné lidí a východ z metra uzavřen. Nyní je pomník úplně čistý, z metra vycházejí pasažéři a na jednom z konců náměstí "skejťáci" hlavně o víkendu trénují své triky.
V jiném rohu náměstí, několik metrů od restaurace, leží na zemi pamětní deska obětem terorismu. Často ji chodci přejdou, aniž by si vlastně všimli, na co šlapou. I přesto, že u blízkého místečka kolem stromu leží několik zašlých fotografií obětí teroru a dalších propriet. Na jednom z plakátů jsou v celistvém textu sepsána jména obětí. Bez žádného komentáře. Dost očividný příklad faktu, co málo z násilně ukončených osudů mladých lidí vlastně zbude.
Fotogalerie: - Za oběti masakru v Paříži
Fotogalerie: - Paříž za časů teroru
Lékař, co politiku sleduje
"Přestože se na to už hodně zapomíná, některé pocity zůstávají. Hlavně podvědomý strach. V pařížském metru lidé hodně sledují, jestli někdo někde nezapomněl nějaké zavazadlo, a hned na to upozorňují ostrahu. Často se kvůli tomu na určitou dobu zastaví provoz nějaké linky. Lidé si sice chodí popovídat do kaváren, navštěvují kina a divadla, ale na všech je znát tíživá atmosféra," poznamenává pro ParlamentníListy.cz lékař Gérard London.
Jeho otec Artur se narodil roku 1915 v Ostravě, stal se mimo jiné spoluobviněným v procesu s Rudolfem Slánským, dostal doživotí, ale roku 1956 byl zproštěn viny a následně odešel s rodinou natrvalo do Francie. Syn Gérard mezitím ukončil studia lékařství na Karlově Univerzitě a stal se odborníkem v nefrologii, odvětví medicíny zabývající se diagnózou a léčbou ledvin. Na Česko nezanevřel a stále se sem rád vrací. O náladách ve Francii však dodává: "To víte, že to Marine Le Penové pomůže, ale v příštích prezidentských volbách nevyhraje. Na druhou stranu je třeba říct, že se v podvědomí lidí natrvalo usídlila nedůvěra k muslimům. Hlavně se jim vytýká to, že se po útocích masově nepostavili proti teroristům."
Vzpomínkové akce
Pro francouzské televize je roční výročí útoků tématem číslo jedna. Prezident Francois Hollande postupně odhaluje pamětní desky skoro na všech místech, kde atentátníci vraždili. Všechny vzpomínkové akce doprovázejí přísná bezpečnostní opatření, k jejichž zajištění jsou nasazeny zvláštní policejní jednotky.
Na stěně bývalé redakce satirického časopisu Charlie Hebdo také visí deska se jmény všech obětí teroristického útoku ze začátku loňského ledna. Je jich jedenáct. Stěny jsou navíc pokryty portréty karikaturistů Charba a Cabu. Nutno dodat, že tehdy byl venku na ulici zastřelen ještě policista Ahmed Merabet. "Nikdo to nečekal, byli jsme zaskočeni" sdělovali tam v přítomnosti reportéra ParalmentníchListů.cz jednomu televiznímu štábu tři mladí lidé, co střílení zaslechli z vedlejší ulice.
Fotogalerie: - Rok po teroru v Paříži
Matka odrostlých dětí
Předsedkyně sdružení Českých škol bez hranic Lucie Slavíková-Boucher, která žije ve Francii s přestávkami již od roku 1990, má s manželem Francouzem dvě dospělé děti. Prý se nad změnami v chování Francouzů a v každodenním životě ve Francii zamýšlela s celou rodinou: "Musím předeslat, že jsme událostem jen přihlíželi a mezi oběťmi neměli nikoho blízkého. Chvíli jsme diskutovali a došli k takovému závěru. Moc se toho nezměnilo. Lidé si zvykli na všudypřítomné více či méně pečlivé kontroly při vstupech do veřejných budov, všichni spolupracují a akceptují určité zpomalení provozu s nimi spojené. Více se asi rozhlížíme po opuštěných zavazadlech v dopravních prostředcích, ale trvalý strach necítíme, spíše žijeme s podvědomím, že se tyto věci dějí a mohou se dále dít."
"Atentáty způsobily spíše určité spojení společnosti, zvýšily snahu o respekt a vědomou vstřícnost vůči všem a všem vyznáním, především na úrovni iniciativy jednotlivce. V zákoně je samozřejmě dobře zakotveno, že francouzský systém odluky církve od státu umožňuje všem praktikovat svou víru či nevíru v zájemném souladu a svobodně. Ani v tom se nic nezměnilo, každý se dál věnuje svému náboženství, jak chce. Zároveň ale atentáty zvýšily uvědomění, jak důležitá je výchova a vzdělání," dodává pro ParlamentníListy.cz Slavíková-Boucher.
Bataclan včera a dnes
V koncertním sále Bataclan bylo při vystoupení americké rockové skupiny Eagles of Death Metal zavražděno teroristy devětaosmdesát lidí. Hned poté kolem budovy proudily doslova davy lidí, všude ležely hromady květin. Dorazili i pařížští imámové, s nimiž se někteří truchlící od srdce hádali. Ještě nedávno byl klub ohrazen několika zábranami, na nichž bylo porůznu připevněno pár růží. Tuto sobotu tam nicméně minutou ticha začal koncert britského zpěváka Stinga. Televizní kamery do sálu nesměly.
Ostatně i v napadených restauracích a kavárnách je dnes živo. Za všechny lze připomenout italskou restauraci La Casa Nostra, kambodžskou Le Petit Cambodge či bar Le Carillon. Jejich výlohy byly ještě dlouho po teroru provrtány kulkami. Nyní sedí v některých strávníci hlava na hlavě, až tak, že do sebe robustnější postavy vráží lokty, jak už to v Paříži bývá. Nicméně o nějakých pár kilometrů odtud podél kanálu Saint-Martin se člověk dostane na jeho konec ke stanici metra Stalingard, kde se shromažďují a často i přespávají uprchlíci.
Krajan žijící na venkově
"Lidé na vesnicích se hlavně bojí migrantů, co byli vyhnáni z Calais, z té džungle. Nyní je rozdělují po vesnicích a místní z toho nejsou moc nadšení. Nikdo neví, co jsou zač. Tady je zemědělský kraj, každý dělá na poli a nemá čas doma hlídat," podotkne pro ParlamentníListy.cz předseda Sdružení československých dobrovolníků ve Francii Pavel Lešák, který žije v malé vesnici Santeuil zhruba sedmedesát kilometrů od hranic vnitřní Paříže.
Podle něj s vědomím dalších možných útoků každý nějak žije. Velká debata se prý ve Francii vede o tom, jestli se po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách celosvětově nezmění politika vůči migrantům. "Já nejsem politik a o politice se bavím nerad. Táta byl politický vězeň, tak se nedivte," doplní a nakonec ještě dodá: "Francouzi jsou otrlí, atentátů tady totiž už zažili nespočet!"
- Další reportáže ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
