Odplata? Marine Le Penová, stejně jako Emmanuel Macron by si to přáli. Každý z jiného důvodu. Dvouprocentní náskok kandidátky Národního sdružení (RN) – mezi 22-24% –  oproti listu Renesance, jež spojila prezidentskou stranu Republika na pochodu (LREM) s Demokratickým hnutím (MoDem), dává Le Penové šanci dosáhnout vítězství. A dosáhnout pocitu zadostiučinění. Rozhodnou ale až nedělní hlasy.

Volby do Evropského parlamentu, jež jsou nahlášeny ve Francii na neděli 26. května, působí totiž tímto dojmem, ačkoliv uskupení, která kandidují, je celkem 34. A Francie bude mít v příštím Evropském parlamentu 79 poslanců, oproti 74 (dojde-li ovšem konečně k brexitu). Radikální personalizace dvou uskupení a jejich představitelů má ovšem ducha déjà vu: opakovaný osobní střet kandidátů, kteří se již utkali v lítém zápase o prezidentský úřad v roce 2017.

Le Penová ani Macron v těchto volbách ale nekandidují, přesto se v myslích tyto volby symbolicky usazují jako svého druhu referendum – především o dosavadní dvouleté vládě prezidenta Macrona. Oproti předchozím volbám v roce 2014, v nichž – mimochodem, již minule zvítězila Národní fronta (FN) –  se ale volí pouze do jednoho regionu, na místo osmi, jímž je celá Francie.

Bardella jako mladý hlas lidu aneb Jak proměnit hněv v naději?

Poslední komparativní výzkumy veřejného mínění, zejména v posledních 14 dnech, dávají vítězství do rukou kandidátní listiny Národního sdružení (EN), na jejímž čele stojí mladý, sotva třiadvacetiletý politik Jordan Bardella. Pro Bardellu, který vstoupil ještě do Národní fronty (FN) ve svých 17 letech, jsou tyto volby rozhodujícím životním okamžikem. Ačkoliv je na mítincích i na plakátech Bardella doprovázen „mateřským zájmem“ předsedkyně Le Penové, ví, že tyhle volby „nesmí ztratit“.

„Dejme moc lidu,“ píše se na společných plakátech uskupení RN, kde se oba – Le Penová i Bardella – na fotografiích usmívají, vědomi si své vzájemné komplicity, ale nakonec i komplementarity. Pokud by Bardella uspěl, což je velmi pravděpodobné, stane se jedním z nejmladších politiků v Evropském parlamentu. Syn italských emigrantů, který vyrostl na pařížském předměstí Saint-Denis, poznal, jak rád opakuje, všechny problémy, které jsou s tím spojeny, totiž: sociální vykořeněnost, masivní imigraci, drogové gangy a všudypřítomné násilí. Výběr tohoto mladého muže má význam, neboť je odpovědí RN – chce být „hlasem patriotického předměstí“ –  na to, co francouzský stát dlouho ignoroval, ale především nikdy nedokázal dostatečně vyřešit. Mnozí mají ještě v paměti nepokoje, které zachvátily předměstí v roce 2005.