Říká se o vás, že se jako jeden z mála snažíte z Ukrajiny přivézt lékaře a zdravotní sestry. Jaká je realita?

Ministerstvo to nechává na nemocnicích, ať si poradí, jak umí. Sice v současné době vzniká na ministerstvu pracovní skupina, zabývající se tím, jak zdravotním sestrám například z Ukrajiny sem umožnit přístup, je ale otázka, zda to bude pružné a rychlé. Ty problémy jsou teď.

Já mám například domluvenou lékařku z Ukrajiny, která je plně erudovaná v oboru pediatrie, a čekám na ni od loňského září. Jde to přes ambasádu, teprve nyní dostala registraci. Je to systém, který je velice rigidní; sami účastníci toho systému říkají, že ti, kdo se do něj registrují na ambasádě, by měli zaplatit poplatek, který je standardně 100 eur. Ale registrace se různě přeprodává, až se platba dostává na částku 1200 eur. Což je tedy úplně jinde. Kolikrát se stane, že tam člověk přijde, ale termín návštěvy je zrušen; ani se neví proč. Je to tam prostě neprůchodné.

Snažil jsem se komunikovat i s ambasádou ve Lvově; oni striktně prezentují názor, že to mají jasně dáno od ministerstva zahraničí, to se zase brání, že nemá žádné požadavky od ministerstva zdravotnictví. Bohužel mají pravdu, protože ministerstvo zdravotnictví v tom, aby ulehčilo zdravotníkům příchod sem k nám, nic nepodniká.

Obchodní komora to zařídila přes ministerstvo průmyslu, aby se středoškolsky vzdělaní technici z Ukrajiny sem dostávali. Z ministerstva zdravotnictví nic takového není. Tato situace trvá více než dva roky, ví se o tom, ale nikdo to neřeší. Mně nepřijde optimální, když já jako ředitel nemocnice, který se samozřejmě má starat o personální zajištění a musí řešit chod nemocnice, se starám, abych sem dostal lidi například z Ukrajiny nebo z Ruska. To by mělo řešit ministerstvo nějakou svojí koncepcí.