„Rozvod mezi manželskými páry málokdy končí v poklidu. S rozchodem mezi státy to platí dvojnásob. Rozdělení státu zahrnuje politické a ekonomické těžkosti, vzájemné obviňování i bolestivé majetkové vypořádání. A i když jsou tyto noční můry nakonec vyřešeny, obě strany na sebe ještě dlouho poté reagují podrážděně a nepřátelsky," konstatuje Romanov.
„Pamatuji si pouze jeden příklad, kdy takové dělení evropského státu proběhlo bez zbytečných negativních emocí. Na mysli mám rozdělení Československa před dvaceti lety. Vše proběhlo civilizovaně a v přátelském duchu zejména díky úsilí bývalého československého a později i českého prezidenta Václava Havla. Od prvního dne rozdělení země panují mezi Českou a Slovenskou republikou standardní přátelské vztahy," poukazuje Romanov na Havlovu zásluhu.
Jaký trest si zaslouží vrah dítěte? (pozn.: Jako maximální možnost. Konkrétní případ samozřejmě vždy musí posoudit soudce)Anketa
Snahy o rozdělení států zůstávají podle Romanova velkým problémem Evropy i v současnosti. „Pozorovat to můžeme ve Skotsku, kde se chystá referendum. O něco podobného se pokoušejí i Katalánci a v neposlední řadě o samostatnost usilují krvavou cestou i separatisté v Novém Rusku a východní Ukrajině. A i když se od sebe všechny tyto zmíněné případy značně liší, mají jeden společný aspekt. Londýn, Madrid i Kyjev vyvíjejí velké úsilí, aby rozdělení státu zabránily. Podle výkladu mezinárodního práva však mají snahy o rozdělení svůj právní základ," je přesvědčen Romanov.
„Právo na sebeurčení bylo do Charty Organizace spojených národů zahrnuto již v roce 1945, o jednadvacet let později se stalo součástí i Mezinárodní smlouvy o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní smlouvy o občanských a politických právech. Nakonec bylo právo na sebeurčení garantováno i v dokumentech Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Tento koncept zahrnuje celou škálu možností a je definován jako vytvoření suverénního státu, volného sdružení či jiné politické formy státu určené jeho zakladateli," přidává Romanov jasná fakta.
Která hlava státu nejvíce poškodila naši zemi?Anketa
„Podle znění těchto dokumentů by snahy regionů usilujících o samostatnost měly být řešeny bez zásahu zvenčí. Charta OSN praví, že všechny státy by v souladu s tímto ustanovením měly právo na sebeurčení podporovat a plně jej respektovat. Hlavní problém je ovšem v tom, že toto výsadní právo nikdo nerespektuje, natož aby jej podporoval. Dle mého názoru existuje několik důvodů, proč v této oblasti nejsou političtí lídři schopni plnit ve větší či menší míře své povinnosti," upozorňuje Romanov.
„Prvním důvodem je skutečnost, že Charta OSN zároveň obsahuje také rozporuplnou zásadu o nedotknutelnosti hranic. Světové mocnosti prosazením této formulky chtěly po druhé světové válce zajistit stabilitu států. Nepřímo tak ovšem způsobily, že proti každému argumentu na právo na sebeurčení tak existuje argument, který toto právo fakticky popírá," pozastavuje se nad těmito nejasnostmi Romanov.
Druhým důvodem je podle Romanova to, že ustanovení o právu na sebeurčení bylo zavedeno těsně po zhroucení koloniálního systému. Jeho tvůrci tak s tímto ustanovením přišli zejména s ohledem na africké státy. V tomto období o samostatnost usilovala celá řada afrických států a jejich přechod z koloniálního do svobodného systému se zdál být poměrně nekomplikovaným. „Nikdo tehdy nemohl tušit, že budou chtít toto právo využít někdy v budoucnu také lidé ve Skotsku či Katalánsku. A vedle těchto dvou regionů se to samé týká i Donbasu, Baskicka, Čečenska atd.," vysvětluje Romanov.
„Za zásadní problém současného světového řádu považuji jeho zastaralost. Zkrátka a dobře, už prostě neodpovídá současným moderním podmínkám. Nejlepším příkladem tohoto mého tvrzení je skutečnost, že Radu bezpečnosti OSN i nadále řídí vítězové druhé světové války. Je tak naprosto ignorován fakt, že rozvojové státy od té doby významně zbohatly a získaly silnější postavení na mezinárodním poli," kritizuje Romanov jistou zkostnatělost OSN.
„Obavy ze strukturálních změn OSN však zatím bohužel vedly jen k četným hádkám a podkopávání samotných základů této organizace. Možná, že tedy bude muset lidstvo počkat na další světovou válku, po jejímž skončení stanoví vítězové nová pravidla hry. Je však jasné, že podobné problémy se nedají vyřešit jen skrze správně napsaná pravidla. Hlavním problémem je, že dnešní svět řídí egoisté. Kdyby tomu tak nebylo, Katalánci i Baskové by mohli vytvořit svůj stát a žit i poté s Madridem v míru a přátelství. Vzniknout by mohlo i samostatné Skotsko," míní Romanov.
„Kdyby měli v Kyjevě a Moskvě dost rozumu, nemuselo dojít ke zbytečnému krveprolití a Nové Rusko mohlo jít svou (mírovou) cestou. Ukrajina by se osvobodila od těžkého břemene a měla by více prostoru na smysluplnou integraci s Evropou. Nic takového se však nejspíš nestane. Madrid bude i nadále zoufale lpět na vlastnictví Baskicka i Katalánska, Londýn nenechá jít svojí cestou Skotsko a Kyjev i Moskva se nedokážou vzdát Donbasu. Evropa se i přes své výsadní postavení musí ještě hodně naučit, aby tyto problémy dokázala optimálně řešit. Kéž by alespoň někdo následoval příkladu Václava Havla!" přeje si Romanov.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: pro
