Podle Karaganova bude ruská historie rok 2014 vnímat jako období, kdy se přitvrdilo v oblasti zahraniční politiky a kdy se začala měnit i pravidla doposud platná v domácí politice a ekonomických otázkách. „Za tímto obratem stojí nechuť Západu uznat postavení Ruska v rámci evropské a globální politiky, které považuje Moskva za přirozené a legitimní. Sféry politického i ekonomického vlivu Ruska jsou tak neustále zpochybňovány, zatímco NATO a EU svoji vojenskou, politickou i ekonomickou působnost bez problémů rozšiřují směrem k hranicím Ruska.“

Karaganov je přesvědčen, že mnozí členové ruských elit současnou krizi vítají, protože tak mohou ospravedlnit svoji činnost v posledních sedmi až osmi letech, kdy se až příliš spoléhali na příznivou situaci na trhu a naprosto vzdaly jakékoli snahy o provedení potřebných reforem. „Někteří stávající krizi využívají k upevnění svých pozic ve vládě, jiní k tomu, aby ostatní přesvědčili, že jsou velcí vlastenci a místo utrácení vydělaných či nakradených peněz v zahraničí se nyní chtějí podílet na rozvoji Ruska,“ poukazuje Karaganov a tvrdí, že tito lidé dobře věděli, že v příštích letech bude ruská ekonomika čelit poklesu. Proto se prý ani nesnažili konfrontaci se Západem nějak přibrzdit.

Karganov hodnotí v souvislosti s Ruskem také postavení Spojených států. Všímá si, že v důsledku neúspěchů vojenských operací v Iráku a Afghánistánu a ekonomické krize došlo k oslabení jejich vlivu. „Spojené státy navíc musely čelit ekonomickému i mocenskému vzestupu Číny a Ruska, v jehož čele stojí nejsilnější vůdce současného světa. To je pro Američany obrovská změna v porovnání s Ruskem, které znali ještě před patnácti lety. Tedy stát, který poníženě prosil o pomoc, aby se mohl vyrovnat s dozvuky rozpadu SSSR a vážnými ekonomickými problémy,“ tvrdí Karaganov.