Když Ruská federace obsadila poloostrov Krym, porušila mezinárodní právo. Západní svět se na tom shodl. A přesto i na Západě, ale nejen tam, existuje spousta lidí, kteří mají pro protizákonné jednání kremelského pána Vladimira Putina pochopení, neboť věří mýtu o tom, že Krym byl vždy ruský. Podle ministra zahraničí Ukrajiny to v žádném případě není pravda.
„Je těžké najít absurdnější a méně podložený mýtus, který tak hluboko zapustil kořeny a pronikl do myslí tolika lidí v celém světě. Příčina je zřejmá: ruská propaganda začala tuto dezinformaci šířit ihned po rozpadu Sovětského svazu, kdy žádná válka nebyla na obzoru. Když válka vypukla, byla půda pro to, aby se dezinformace ujala na mezinárodním poli, dostatečně nakypřena. Na následujících řádcích bych rád shrnul snadno ověřitelná historická fakta, která mýtus ‚ruského Krymu‘ vyvracejí,“ zdůraznil Klimkin.
Faktem je, že na Krymu žili po stovky let krymští Tataři, kteří zde vybudovali svůj Krymský chanát. Rusko toto území ovládlo až v roce 1783. V tomto období Rusko ovládlo také část Polska a pobaltské státy. Vedle toho Rusové také po desítky let ovládali Finsko. Dnes jsou všechny tyto země samostatnými státy, jsou členskými zeměmi EU nebo NATO a nikdo by neprojevoval pochopení, kdyby Rusové vznesli proti Finům, Litevcům či Polákům nějaké územní nároky, U Ukrajiny je to však jiné. Klimkin nechápe proč.
Mýtus, že Krym vždy patřil Rusku navíc prý nebyl jedinou kremelskou lží. „Jeden z ruských mýtů o Krymu, který v roce 2014 uvedl do života sám ruský prezident, lze vyprávět i jako anekdotu: hlava ruského státu tehdy prohlásila, že ‚pro Rusko má Krym posvátný význam, protože právě tady leží duchovní zdroj formování ruského národa a státu‘ – právě na Krymu byl pokřtěn kníže Vladimír, který následně zavedl křesťanství na celé Rusi. Kníže Vladimír byl skutečně roku 988 na Krymu pokřtěn (aspoň takto o tom hovoří letopisy) a ještě téhož roku zavedl křesťanství ve své zemi. Byl ovšem kyjevským, nikoli moskevským knížetem, a křesťanství zavedl na Kyjevské Rusi, a ne v Rusku. Co se týká Moskvy, Ruska i samotného ruského etnika – ty v té době prostě neexistovaly,“ pokračoval ukrajinský ministr zahraničí.
Stalin za druhé světové války obvinil Tatary z kolaborace s nacisty a obrovské množství Tatarů nechal z ukrajinského poloostrova odvézt. Některým se podařilo utéct z gulagů, ale bohužel se nedá říct, že si Tataři či jejich potomci příliš pomohli. V toce 2014 měli Rusy znovu přede dveřmi svých domovů.
„Dnešní zločin proti krymskotatarskému národu je přímým pokračováním zločinu z roku 1944, který světové dějiny znají pod pojmem „deportace“ – právě tento termín dnes používají vědci, politici a novináři. A i takto děsivý termín je ve skutečnosti pouhým politickým eufemismem, který dává nepřesný a v mnohém změkčený obraz skutečnosti. Fakta mluví jasně: jen během prvních čtyř let ve vyhnanství zemřelo kvůli extrémně nepříznivým životním podmínkám 46,2 procent krymských Tatarů. Tady už nejde jen o deportaci, ale o genocidu. Vinou záměny pojmů tak genocida krymskotatarského národa, stejně jako dříve hladomor v Ukrajině, nenašla místo v historické paměti lidstva, což je – dlužno přiznat – ještě jedno vítězství sovětsko-ruské propagandy,“ zdůraznil Klimkin.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
