„Identita české pravice, nebo v širším smyslu chápaných konzervativních kruhů, vycházela z myšlenek klasického liberalismu,“ domnívá se Vondra. S tím je ale podle něj spojen jeden problém. „Pokud dnes hovoří někdo o liberalismu, myslí tím něco úplně jiného: ze Západu importovanou pokrokářskou ideologii, která nemá s liberalismem, jak ho chápu já, nic společného. Tato původní liberální identita byla a stále je pro konzervativce velmi důležitá,“ říká europoslanec.
Jak se dívá Vondra na současné konzervativní hnutí? Je podle něj na vzestupu, či stále setrvává v minulosti? „Když se ohlédnete 30 let nazpět, řekl bych dokonce, že v základních demokratických a politických strukturách neexistoval žádný skutečně významný prvek konzervatismu. Probíhal boj, politické soupeření, soutěž mezi liberály (v původním smyslu) a socialisty,“ popisuje politik. Nyní je podle něj situace již odlišná. „Řekl bych, že máme co do činění s čím dál větší konkurencí mezi novodobými liberály a konzervativci, kteří vycházejí z klasického liberalismu. Konzervativce najdete v různých politických uskupeních.“
Český konzervatismus je podle Vondry rozprostřen po celé politické scéně. Nejvíce je to prý vidět v sociálních a kulturních otázkách. „Kulturní konzervativci jsou přítomni jak na levici, dokonce i té komunistické, tak na pravici. V mnoha aktuálně diskutovaných otázkách, jako je hnutí LGBT a právo na eutanazii, se politické dělicí čáry mezi pravicí a levicí často proplétají. Výjimkou jsou možná jedině křesťanští demokraté (KDU-ČSL), kteří mají v těchto otázkách konzistentní názory, ale oni jsou koneckonců menšinou.
Stačí se podívat na výsledky parlamentních hlasování o různých progresivistických projektech, abyste zjistili, že jsme docela imunní vůči západním ideám nového uspořádání společnosti. Manželství osob stejného pohlaví je pro nás stále nepřijatelné a rozhodně nesouhlasíme ani s eutanazií. V těchto otázkách kontrastuje český konzervatismus se Západem,“ říká.
Vondra také zauvažoval nad vlivem náboženství, konkrétně katolického a protestantského křesťanství, v jednotlivých západních společnostech. „Před třiceti lety byli pro mne klíčovými spojenci ve všech oblastech zahraniční politiky anglosaští protestanti: Američané, Britové, Nizozemci a Skandinávci podporovali rozšiřování NATO, podporovali nás při privatizaci, a dokonce i v době boje proti socialismu. To Španělé ani Italové nedělali.“
Dnes se podle něj situace zcela otočila: „Dnes, když vidím, co se děje ve Spojených státech, co se chystá ve Velké Británii, jakým způsobem nás poučuje Norsko, jsem prostě šokován. Dnes máme více společného s Francouzi nebo Italy, protože ti nejsou až tak progresivní. To je vcelku nová situace. Otázka zní: kdo se změnil, my, nebo oni? Myslím si, že jsou to oni. Na Západě skutečně přichází změna. Najednou se všichni začali omlouvat za svou novodobou historii, soustředí se na postoje obětí, které si zaslouží zadostiučinění. Kvůli tomu dochází k oslabování Západu. Myslíte si, že takový Západ bude schopen konkurovat Číně a Rusku? Já si to vůbec nemyslím,“ dí Vondra pesimisticky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: AZy
