Sebekrásnější kecy o svobodě bez něčeho užitečného, co uděláme pro lidi, jsou na nic, říká kandidát na šéfa Svobodných Pajonk

A Tomáše Pajonka se ptáme: Budete vy tou jiskrou, která znovu zapálí dohasínající ohýnek Strany svobodných občanů?

V životě jsem se snažil, pokud možno, klást si reálné, dosažitelné cíle. Navíc jsem u Svobodných dost dlouho na to, abych uvěřil, že naše dlouhodobé volební výsledky – někdo, kdokoliv – zvrátí nějakým kouzlem. Ať už ideovým, nebo marketingovým.

Přece jen, Petr Mach byl zavedený pojem pro vaše voliče. Takové marketingové synonymum Svobodných, jako se stal xerox pro kopírování dokumentů…

Byl jsem právě jím vyzván, abych kandidoval. Nejde o žádný palácový převrat. Petr má stále hodnotu desítek tisíc hlasů a věřím, že pokud bude zvolen místopředsedou strany, na kterého kandiduje, bude přínosným místopředsedou. Ať už předsedou Svobodných bude kdokoliv.

Na začátku našeho rozhovoru se ještě vraťme k sobotě 20. října. Jaké zrcadlo nastavily výsledky sněmovních voleb Svobodným? Možná mně něco uniklo, ale nikde jsem nezaznamenal ze strany vedení strany ani hlubokou, ani mělkou analýzu této porážky. Jen suché konstatování, že příčinou porážky byla „volební strategie“. Co vy na to?

Snažil jsem se příčiny pojmenovat během svých vystoupení na krajských setkáních v rámci debat u příležitosti primárek. Svobodní nenabídli žádné téma, které by lidé-voliči vzali za své. Nejsme z hlediska občana prospěšní. K tomu přidejte čtyři roky absence politické práce a „nevedení“ strany. A dostanete se zhruba na náš říjnový výsledek. Ještě jsem zapomněl velké oči očekávání. Měli jsme poprvé překročit práh Poslanecké sněmovny, a nakonec jsme jen o vlásek unikli klinické smrti strany, to je nepřekročení hranice jednoho a půl procenta pro státní příspěvek…

Oceňuji vaši otevřenost, ale ještě vás z té otázky nepustím. Co si máme představit pod mírně abstraktním pojmem „politická práce“?

Rád vysvětlím. Začněme politickou prací občanů a zastupitelů na obcích, městech a u nás ve Zlínském kraji na krajském zastupitelstvu. Byli jsme zkrátka málo vidět a slyšet. Přesto se leccos povedlo. Například aktivita našich členů v Zubří, kteří brání výstavbě megalomanského projektu akvaparku. Další částí politické práce je získávání kompetencí při vedení obcí. Konkrétní příklad – nabídka pomoci v místě s jednou školou zřídit tzv. moderní třídu. My bychom poskytli know-how a záleží jen na řediteli školy, který to bude chtít vyzkoušet a dá tak rodičům možnost svobodné volby. Kdo nechce, aby se jeho dítě učilo sedět s rukama za zády, a naopak se naučilo učit se, co ho zajímá, měl by možnost svobodné volby. No, a poslední součástí politické práce je agitace.

Zvládají Svobodní řemeslo agitace? V těchto volbách mi to nepřišlo.

My nejsme ze své podstaty urputní propagandisté. Nabízím spolustraníkům, kterým záleží na budoucnosti Svobodných, své vlastní heslo: Více práce, to je naše agitace! Přesvědčujme voliče činy. Když to shrnu, politická práce je dotažení principů volebního programu do praktické realizace.

Jinými slovy, čeká vás práce, práce a zase práce…

Jasně! Pokud Svobodní nebudou nic užitečného pro lidi dělat, tak brzy nebudou vůbec!

Můžeme to tedy pokládat za vaši strategii odklonu od řekněme tradičního idealismu Svobodných?

Spíše to chápejte jako odklon od naivního idealismu k praktickému idealismu. To si myslím je podstata toho, co Pajonk straně nabízí. V čem bych byl i jako případný předseda nejsilnější. Acta, non verba! Neboli činy, ne kecy! Byť sebekrásnější kecy. Svobodní musí převést ideály – kterým mimochodem stále věřím a mimochodem jsem kvůli nim ochoten obětovat část svého soukromí, času pro rodinu i financí – do praxe.

Není ale právě toto bazální omyl? Tedy, že tyto vaše, myslím stranické ideály, jsou do reality prostě nepřevoditelné? Aplikovaný výzkum „království nebeského“, jestli mi rozumíte...

Rozumím vám přesně. Podívejte, zrovna teď měl výročí Luther. Dal si práci a sepsal 95 tezí. Bylo na co v teologické praxi navazovat. Snílek Hus ho sice předběhl o století, měl zajímavé myšlenky, nápady, bonmoty, ale praktický výsledek nula. Luther založil reformní směr, který převedl křesťanství ze středověku do moderní doby. Protestanství podporuje usilovnost, pracovitost, podnikavost, tedy vlastnosti, které jsou základem ekonomického i sociálního úspěchu naší západní civilizace.

Narážíte těmi lutherovskými artikuly na nutnost reformy politického programu Strany svobodných občanů?

Ne úplně. Svobodní mají úžasnou vizi. Kdo by ji nepodpořil? Snad mně vaši čtenáři odpustí ještě jedno přirovnání. V přeneseném smyslu je tou vizí Svobodných vyrábět krásná, rychlá a levná auta. Problém je jediný. Nemáme továrnu. A obávám se, že nemáme na to krásné, rychlé a levné auto ani konstrukční plány. Tento stav bych chtěl změnit. Ne tím, že začnu vymýšlet superkreativní billboardy na propagaci těch aut, ale začnu od technického výkresu posledního ozubeného kolečka s tím, že musím dopředu vědět, z čeho a kde to kolečko vyrobit. Aby nezůstalo zase jen na papíře. Jinými slovy – ubrat z ambicí a přidat v drobné, každodenní práci.

Sledoval jsem jedno vaše vystoupení na vnitrostranické předvolební debatě a zaznamenal, že máte dvě zpracované nabídky pro své spolustraníky, potažmo pro voliče Svobodných a pro občany naší republiky obecně. První, „svobodná obec“. To trochu zavání autonomií Horní Dolní…

(smích) Je to jen snaha o zefektivnění celkového fungování státu pomocí svobodné individuální volby na malém prostoru. Řekněme v obci do tisíce obyvatel. To je ten příklad svobody ředitele obecní školy rozhodnout, zda umožní rodičům svobodnou volbu, zda chtějí, aby jejich dítě navštěvovalo v uvozovkách jezuitsko-socialistickou ZŠ nebo školu budoucnosti.

Ale jaké jiné, další svobody „svobodné obce“ můžete nabídnout v rámci platné státní legislativy?

Nástrojem takové svobodné obce jsou obecní vyhlášky. Jeden rychlý příklad za všechny. V nemálo obcích je zákaz používat ploty a stěny soukromých nemovitostí na vyvěšování reklamních bannerů. Jasně, chápu. Starosta a zastupitelé nechtějí, aby jejich hezká víska vypadala jak mantinely v NHL oblepené reklamou. Ale vezměte drobného truhláře, který by chtěl dát avízo na dveře své garáže, že on, Pepa Zgarba – kuchyně, ložnice, nábytek na míru. Tou vsí projíždí mnoho lidí z okolních vsí. Jeho klienti. Ale on si to teď na svá vrata vylepit nemůže. Paušální vyhláška, byť v dobrém míněná, je jak smrt – bere vše. To by přece šlo změnit. Ve prospěch Pepy i mladých novomanželů, co nemají na designovou kuchyň z kuchyňského studia v blízkém městě.

A druhý váš zásadní plán se tuším jmenuje „stát na míru“. Není toto opak vámi proklamovaného praktického idealismu, ale mnohem spíše idealismus v praxi?

Je to snaha zbavit politickou nabídku Svobodných toho našeho pojetí ultimativní svobody – Buď všechno, nebo nic! Měli bychom být mnohem spíše a více hledači. Hledat, kde najít dílčí svobody, které budou průnikem svobod většiny. Dát možnost, příležitost každému občanovi, aby si vybral a mohl co nejvíce individuálně ovlivnit, jak na něj a jeho rodinu dopadají státní služby. Aby stát byl – teď to hodně zjednoduším – průnikem zájmů 10.000.000 obyvatel a nikoliv průnikem zájmu 101 poslanců v parlamentu. Deset milionů odstínů šedi!

Na závěr se nemohu nezeptat – jak vidíte svoje šance na post předsedy Svobodných?

No, to nejhorší na konec. Jak na to odpovědět? Deklaroval jsem pro sebe limit, sedmdesátiprocentní podporu, jinak jdu od toho. Jsme liberálně-konzervativní strana. Tak bude záležet, zda se konzervativnost projeví tím, že členové budou volit stále stejnou cestu, nebo zda se projeví aplikováním starého osvědčeného hesla „3× a dost!“.