Kdybyste mohli po odstoupení Gustáva Husáka říct, koho si přejete za prezidenta republiky, kdo by to byl?Anketa
„Myslím, že bychom si všichni teď zasloužili šálek kávy. Ale pražská kavárna, jak vidíte, zmohutněla natolik, že se už šálků nedostává. Pane Ovčáčku, my nejsme kavárenští povaleči. My jsme zodpovědní lidé této země. Za námi stojí nejenom Praha, ale mnoho lidí v jiných městech a na venkově. Těmto lidem děkujeme za podporu, vážíme si jich a odtud je srdečně po celé zemi zdravíme,“ zaslal Halík zdravici do Hradu i podhradí v úvodu svého proslovu.
Kněz následně poukázal na to, že stejně jako v listopadu 1989 zažívá naše země dny hněvu. „Svobodně zvolený prezident se stal již neúnosným morálním a bezpečnostním rizikem pro tento stát. Lidé kolem něho zrazují ideály 17. listopadu a bez mandátu voličů obracejí kormidlo naší země k nedemokratickým státům Východu. K tomu nemůžeme mlčet,“ prohlásil Halík a dav před ním burácel nadšením.
„Naši představitelé si potupně a zbaběle stahují kalhoty ještě dříve, než čínský mocnář pohrozí svojí rákoskou. Jediný politik, který měl odvahu se zachovat jako politik suverénního státu, který si komunistickou Čínou nenechá diktovat, s kým se smíme doma setkat a s kým ne, byl vystaven urážkám, vydírání a zastrašování,“ pokračoval Halík v tepání naší politické reprezentace.
Fotogalerie: - Uliční 17. listopad
Všechny výše uvedené skutečnosti nás podle kněze nenechávají chladnými. Halík ale upozornil, že rozčílení a hněv nejsou programem. Stejně jako v listopadu 1989 je prý třeba hněv transformovat v naději a v pozitivní vizi. „Přišel jsem sem dnes, abych alespoň této transformaci trochu pomohl,“ objasnil Halík. Ve svém proslovu kněz také zmínil, že nepotřebujeme ostnaté dráty a zdi. Halík totiž věří, že nepodlehneme strachu.
Psali jsme:
V totéž doufá i novinář Marek Wollner. „Nedovolme strachu, aby nás zase ovládal. Politici, kteří nás chtějí strašit a vymýšlejí na to i nové paragrafy, nám chtějí vzít svobodu. Demokracie není jen vůle většiny, jak dnes řekl jeden z nich, je to také ochrana před zvůlí a diktátem většiny,“ zdůraznil dramaturg a moderátor pořadu Reportéři ČT. Ve svém proslovu také varoval před nebezpečím, které nám prý hrozí z Východu. Podle jeho názoru bychom se tam neměli nechat táhnout.
Písničkář a básník Jiří Dědeček trochu odlehčil atmosféru, když zarecitoval básničku s názvem Sedí prase. „Sedí prase na Hradě, libuje si v úřadě. Je to prase veselé – na duchu i na cele,“ rozesmál několikatisícihlavý dav. Úsměv na tváři přítomných vyvolal i herec Bolek Polívka. „Přijeli jsme, abychom upozornili, že neexistuje jenom pražská kavárna, ale také valašský šenk, slovácký sklípek a jiné nálevny,“ zahlásil, aby vzápětí uvedl, že nás možná čeká doba konfliktů. Všechny proto poprosil, abychom si zachovali úsměv. Ale ne úsměv arogantní panovačné moci, nýbrž úsměv hrdých svobodných občanů této země.
Režisér Břetislav Rychlík je přesvědčen, že jeho generace žije v nejlepší době, v jaké kdy žila. „Navzdory tomu, kterého nechci ani jmenovat, který sídlí na Hradě a který je beztak mužem minulosti, protože nemá této zemi co nabídnout,“ poslal Rychlík nemilosrdný vzkaz na Hrad. Neméně kritický k prezidentu Zemanovi byl i režisér Jiří Menzel, který ve svém proslovu podotkl, že by se měla trestat urážka židle, na které sedí hlava státu. „Protože té urážky se nejvíce dopouští ten, kdo na ní sedí,“ myslí si Menzel.
Dokumentaristka Olga Sommerová zdůraznila, že „musíme bránit svobodu proti predátorům a vetřelcům, kteří myslí jen na svoje zájmy a ne na zájmy této země a blaho lidí“. Podle ní si nezasloužíme, aby nás „urážel Miloš Zeman a aby nás o svobodu obíral Andrej Babiš“. Do Andreje Babiše se ostře navezla i herečka Bára Štěpánová. „Vicepremiérem je člověk, který má pocit, že my tady všichni jsme jeho firma a stát jeho byznys,“ nelíbí se Štěpánové. „Nejsme přece stádo ovcí, přemýšlejte,“ vyzvala přítomné.
Psali jsme:
autor: Lucie Štěchová
