„Migrační krize“ pokračuje. To je terminus technicus médií i politiků. Zažíváme podle vás skutečně krizi, jestliže se podíváme například na nesrovnatelně vyšší číslo z podzimu 2015?

Počet lidí prchajících do Evropy přes Středozemní moře je nejmenší za posledních pět let. Podle nejnovějších dat od UNHCR se bavíme o zhruba 64 tisících lidech od ledna 2019. Oblast centrálního Středomoří ale nadále zůstává nejsmrtelnější uprchlickou trasou na světě. Jen letos tam zemřelo nejméně 600 mužů, žen i dětí, především kvůli absenci jakýchkoliv pátracích a záchranných operací během první poloviny roku. My takovou situaci jako humanitární krizi rozhodně vnímáme. Proto jsme se do regionu v červenci vrátili.

Přicházejí zejména afričtí migranti a zejména z Libye, kde se také soustředí nejvíce pašeráků lidí. Někteří z nich však po dohodě s italskou vládou změnili stranu –  stali se členy milicí, které naopak bojují proti tomu, aby uprchlíci odpluli. Často ovšem dost nevybíravým způsobem... jak se díváte na podobná opatření?

Podmínky v libyjských detenčních centrech jsou něco, co si běžný člověk žijící v našich geografických šířkách dokáže jen stěží představit. Mrazivá svědectví si v tomto ohledu vyslechl například náš lékař Lucca Pigozzi po konci jedné ze záchranných operací lodi Ocean Viking: „Lidé včetně nezletilých dětí popisují, jak byli mučeni elektrickými šoky, biti zbraněmi a holemi, nebo páleni roztaveným plastem. Podle svých slov stále cítí bolest od ran a jizev, které si z Libye přinesli.“ Lékaři bez hranic nemohou s dobrým vědomím a svědomím podpořit nic, co kohokoliv vystavuje takhle brutálnímu způsobu zacházení.