Nečas se podle Šafra opíral o zvláštní postavu, která vyvažovala jeho slabiny - Janu Nagyovou. Není důležité, jak čistě technicky probíhal jejich vztah, on ji prý prostě potřeboval, což se mu vymstilo.

Nagyová podle šéfredaktora Reflexu za Nečase bojovala jako rytíř Lancelot za svého krále Artuše, ovšem nedělala to chytře a v souladu s potřebnou kulturou vysoké státní funkce. Šafr uznává, že žádost na Vojenské zpravodajství o sledování Nečasovy ženy je skandální a Nečasova politická odpovědnost jasná. Nicméně prý nešlo o takové drama, nikdo nepřišel k újmě.

Zbytečné divadlo

"Přiměřené by bylo, kdyby se na Úřad vlády dostavil vysoký důstojník policie s pověřením státního zástupce a seznámil by s takovou skutečností předsedu vlády. Paní Nagyová by byla na minutu zbavena funkce a následně vyšetřována na svobodě. Bez mediální komedie s ozbrojenci a bez řetězů na rukou," popisuje podle svého schůdnější postup Šafr.