Čtyři politické skupiny podle Šámala usilují o změnu poměrů v České televizi, přičemž skupiny 2, 3 a 4 víceméně splývají v jeden proud. Mimo něj však stojí oligarchové ovládající média. Zvláště nebezpečné prý je, odkud tito lidé, usilující o vliv v mediálním světě, současně mají politickou moc. „Mnoho lidí si neuvědomuje, že Andrej Babiš je současně ministrem a podnikatelem na poli informací, tedy je naším přímým konkurentem,“ vysvětluje, co může stát za kritikou ČT.
Vrcholem toho podle něj byla stížnost Babišovy společnosti Agrofert na čtyři investigativní reportáže. Šámalovi přitom primárně nevadila kritika. „Problém je, že stížnost doprovázela neurvalá žádost o přijetí personálních opatření. Ti lidé snad spadli z višně, copak jsme součástí jejich firmy?“ nechápe ředitel zpravodajství.
Druhou skupinu kritiků podle něj představuje část světa prezidenta Zemana, zastoupená i v ČSSD nebo v SPO, zvláště předsedou druhé jmenované Janem Velebou, který jako senátor navrhoval sáhnout ČT na koncesionářské poplatky. „Takoví ti lidé hodně orientovaní do minulosti, trochu zahořklí,“ popisuje. Ti prý na ČT bytostně nesnáší její liberálně demokratické hodnoty.
Třetí skupinu podle Šámala tvoří lidé, kteří se nikdy nesmířili s tím, co se odehrálo v listopadu 1989, a teď tuší šanci na revanš. A společně se dvěma předchozími skupinami vytváří homogenní proud „agentů Kremlu“.
„Zásadně jim vadí orientace Česka a naše začlenění do západního světa. Začali se aktivovat kolem událostí na Ukrajině. Patří mezi ně například aktivisté kolem NE Základnám. Nedávno se na jednom vystoupení chlubili, že si Českou televizi velmi dobře hlídají. Kde berou čas a peníze sledovat 18 hodin živého vysílání, opravdu nevím,“ říká.
Na logický dotaz, kde podle něj peníze berou, odpověděl: „Moskva se celosvětově snaží znevěrohodnit mainstreamová média, což bylo nedávno konstatováno i na úrovni Evropské unie. Česká televize se stala jejich cílem číslo jedna. Vezměte si jen ty desítky prokremelských serverů, různé Aeronety, koketující s antisemitismem, a další. Internetovou mediální základnou jsou ovšem Parlamentní listy. Vždycky existovala a bude existovat skupina, která ČT nesnáší, říkáme jim antidiváci, to je přirozené a kritiku České televize bych jim nezazlíval. Tady jde však o něco jiného,“ obává se.
Pak Šámal ještě zavzpomínal na své zkušenosti zpravodaje v Rusku a aplikoval je na současné dění. Uznal například, že bylo „trochu huráoptimistické“, když nadšeně referovali o událostech na Majdanu. „Faktem je, že demonstranti vyhnali z Kyjeva demokraticky zvoleného prezidenta a objevila se tam vláda, kterou nikdo nezvolil,“ připustil. Vše však prý zásadně změnily události na Krymu.
Pro vůli jeho obyvatel připojit se k Rusku prý má pochopení. „Když jsem cestoval po bývalém SSSR, nikde jsem neměl takový pocit, že jsem v Rusku, jako právě na Krymu,“ prozrazuje. „Nemůžu však přistoupit na to, že tam někdo vysadí armádu a kus území si připojí,“ dodává. Je to podle něj precedens z roku 1938 a v tomto duchu se prý vždy ptá i těch, kteří ČT zazlívají, že je příliš kritická vůči Rusku.
Na závěrečný dotaz, zda hrozí další „televizní krize“ pak odpověděl: „Televizní krize přivedla dvakrát sto tisíc lidí na Václavák. To je dostatečné varování pro všechny,“ myslí si.
Co původního mimo jiné v posledních dnech přinesly ParlamentníListy.cz k tématu Ruska a Ukrajiny:
autor: jav
