Poprvé za dobu trvání evropského projektu se podle O´Briena zdá, že se proces utváření těsnějších vazeb mezi členskými státy začíná zadrhávat. Politická budoucnost evropského kontinentu je prý v sázce. „Hlavní ideou EU vždy bylo, že užší ekonomické vazby povedou k těsnějším vazbám politickým. Vzhledem k rozdílům mezi jednotlivými státy však vzniká problém. Státy se slabším ekonomickým výkonem posílají do Bruselu méně peněz, než dostávají nazpět, protože ekonomicky silné státy to mají přesně naopak. Jinými slovy, euro bylo odsouzeno k záhubě od samotného počátku,“ soudí O´Brien.

Dle jeho mínění však šlo o předem naplánované selhání. „Nejprve chtěli vytvořit společnou měnu, kterou lidé chtěli. A když přijde nevyhnutelná krize, tak vytvoří společnou vládu, kterou si ovšem lidé nikdy nepřáli. Rozumíte? Ještě horší než záchranný balíček je záchranný balíček, jenž nikdy neskončí, což je ve skutečnosti fiskální unie. Němci ve skutečnosti nechtějí dále posílat peníze Řekům a ti si zase nechtějí nechat z Berlína diktovat, co by měli dělat,“ konstatuje O´Brien a dodává, že ironií osudu euro zapříčinilo, že jednotlivé vlády jsou důležitější než kdy jindy. A to právě v době, kdy je tato myšlenka nejvíce odmítána.