Na začátku setkání za účelem rozhovoru se bezděky dostane nejdříve do role právě sběratele. Tento jeho osobní zájem je koneckonců zjevný i z celkového vzhledu jeho realitní kanceláře, jejíž interiér působí jako antikvariát, na sloupech jsou dochované uliční směrovky, například i „Chanovská“, dále staré pendlovky či olejomalby. Než si připraví svou pravidelnou dávku ranní kávy, nabízí – v mezičase – k pokochání několik artefaktů, kterými se krášlili lidé v době bronzové. „Dokonce jsem nechal udělat chemický rozbor, takže vím přesně, co tam před těmi čtyřmi tisíci lety oni používali. I jako platidlo anebo materiál pro další zpracování,“ dodává Mostečan, který mimo jiné otevřel v roce 2008 v bývalém protiatomovém krytu Válečné muzeum Sudety. „Já jsem v tom muzeu tak nějak opustil téma války a začal jsem se věnovat středověku a době bronzové. Člověk se i jako sběratel vyvíjí a já jsem získal velice zajímavé kontakty, přátelé z Kolína mají doma po předcích bednu s řadou zajímavých exponátů. Takže muzeum se rozšiřuje do dalšího spektra,“ vysvětluje na dotaz ParlamentníchListů.cz.
Jako prevenci před těmi, kteří by ho hned chtěli nařknout z toho, že snad někdo někde neoznámil nějaký nález, dodává: „V tomto případě je to trochu jinak. V roce 1941 přijal parlament Protektorátu Böhmen und Mähren (Protektorát Čechy a Morava, což byla část československého území, od 15., respektive 16. března 1939 do 8.–9. května 1945, okupovaná nacistickým Německem, pozn. red.) zákon, že co najdete v zemi, to je ‚státovo‘. Ale až od roku 1941. Tento zákon v roce 1945 padl jako všechny zákony. Pak byl podobný přijat v roce 1957 a následně pak v druhé půlce sedmdesátých let. Ale pokud to bylo nalezené před rokem 1941, což toto evidentně bylo, tak jde o soukromý majetek. Navíc já jsem to tedy nenalezl v zemi, ale koupil.“
Než domluví, otáčí se chvíli zády a pokládá na stůl další kousek. „Když jsme u té doby bronzové, tohle je srp z té doby, tady sekyra a dále sekyra tulejovitá s ouškem, těch je asi osm v republice. Klidně si to vezmu do ruky, jestli chcete…,“ reaguje nabídkou "pózování s artefakty" na můj pohyb rukou po fotoaparátu. „... a tady ta věc, měděná sekyra, to je eneolit, to je stáří asi pět tisíc let zpátky. Takže muzeum dál funguje, ale asi bychom měli řešit to aktuálnější…,“ přechází samovolně k tomu, že v současnosti jej média oslovují za účelem rozhovoru především proto, že kandiduje do Senátu v Mostě v Ústeckém kraji, a to za Řád národa.
Foto: Lucie Bartoš
Ještě mi k tomu ale řekněte, jestli vzhledem ke geopolitické situaci posledních, dejme tomu, dvou let se změnil zájem o válečnou tematiku?
O válečnou tematiku je pořád stejný zájem. Mostecký okres je (v oblasti muzejnictví) spíše zajímavý tím, že tu roky nic nebylo. Zdejší oblastní muzeum vedla paní komunistka, která toto totálně zazdila. Když odešla, dej jí pánbůh klidné nebe, nastoupil nový ředitel, a to je šikovný chlap, který muzeum trochu rozproudil. Loni jsme zde třeba dělali výstavu k 70 letům od konce druhé světové války na Mostecku. Pojalo se to i formou historie litvínovské chemičky – zjistili ale, že v podstatě nic nemají, tak se obrátili na mě a moje muzeum spolu se dvěma dalšími sběrateli z Litvínova a Horního Jiřetína pomohlo dát výstavu dohromady. Samozřejmě vytvořit muzeum je otázka peněz.
Nedá se v dnešní době říci, že sběratelství je ale i na druhou stranu dobrá investice?
Tak moc do toho lidé zase neinvestují. Tomu člověk musí rozumět, aby se tomuto věnoval. Moje manželka vždycky říká: Napiš ke každému kousku, kolik to stojí, abych věděla, za kolik to mám prodat, až tu nebudeš.
Co vlastně v současnosti dělá vaše manželka, která by v případě vaší volby do Senátu měla podle vašich slov převzít část vašeho podnikání v realitách?
Moje manželka, ta se momentálně chytá za hlavu. Nejraději by na měsíc odjela na chalupu a nebyla vůbec nikde, protože těžce snáší tu předvolební špínu, kdy mi lidé píší, mnozí urážejí a jsou sprostí. Každý, kdo má přístup k internetu a není schopen napsat správně ani moje jméno, je hrozně chytrej.
Vy jste vždycky patřil mezi lidi, kteří upřímně, nahlas a bez jakýchkoliv servítků řeknou, co si myslí. I tady v realitní kanceláři řešíte, pokud vím, spousty problémů s nepřizpůsobivými, méně gramotnými lidmi, kteří jsou na sociálních dávkách, dělají dluhy… Nejste už na podobné chování zvyklý?
Zvyklý jsem na to, že mi zazvoní telefon a změní mi osud. Například před pár lety mi zazvonil telefon a na druhé straně byl Petr Forman a řekl: ‚Já vás chci do Národního divadla.‘ Za čtrnáct dní jsem stál na jevišti a hrál. Z herecké profese jsem zvyklý, že najednou přijde telefon a jdu někam jinam a ti lidé vědí, že to zvládnu. Přesně takto mi jednou zazvonil mobil a já jsem zjistil, že budu kandidovat do Senátu. Nebyl jsem tím, kdo by dělal politiku a jeho touhou byla kandidatura do horní komory parlamentu. Prostě mi jednou v osm večer zavolal šéf Řádu národa a mně trochu spadla brada. Upozornil jsem ho, že jsem pro některé lidi velmi kontroverzní postava. Řekl, že to ví a že mu to vůbec nevadí…
… třeba je to i marketingový tah, řeknou si někteří… Řád národa totiž nepatří mezi zavedená a „mainstreamová“ politická hnutí. Doposud se o něm moc nevědělo…
Pokud to člověk bude chtít vědět, tak se to dozví. Řád strážců koruny a meče je zde už devadesát let, založil jej Masaryk v roce 1927. Po celou dobu to byl tajný řád až do nedávné doby. Až před rokem vznikl poté Řád národa jako politická strana. Víc asi nejsem oprávněn k tomu říci. Ale na to, že je tu politická strana teprve rok, jsme udělali obrovský kus práce. Já tam figuruji zhruba od dubna, kdy mě oslovili.
Mimochodem, proč myslíte, že si tedy vybrali právě vás a proč vy jste se s programem Řádu ztotožnil?
Proč mě? No, já nejdřív nevěděl... Oni mě oslovili asi dvakrát a já jsem odmítl, neměl jsem zájem. Potřetí přijel předseda Řádu národa Josef Zickler osobně a vysvětlil mi podstatu věci. Kývl jsem. Hledali osobnost, která by byla schopna rovnou vést celý Ústecký kraj. Takže mě rovnou jmenovali předsedou Ústeckého kraje. Také jsem pátral, proč já. Nakonec jsem zjistil, že hlavním důvodem byly moje internetové stránky castingových agentur. Dělám je asi čtrnáct let a lidé z mé profese ji berou jako Bibli. Věnuji se databázi castingových agentur, řeším problémy – například když se objeví nějaká podvodná agentura, obracejí se na mě lidé, abych to prověřil. Já jsem schopný sednout do auta a jet do Brna zjistit, jestli to je podvod nebo ne. Hovořím tam s ostatními, jak se dá uplatnit u filmu, co můžou a nemůžou, jaké jsou mé zkušenosti. Nevím, jestli někdo z rodiny pana Zicklera chtěl třeba k filmu, ale nějak jsem se dozvěděl, že tyto stránky sledoval a z mých názorů usoudil, že nejsem nezajímavý: Moje zkušenost, názory, vyjadřování jsou dobré a také snaha těm lidem pomoci, protože to se málokdy vidí. Takže to byl prvotní impulz.
Nenechala jsem vás doříct tu odpověď na dotaz, jestli už na podobné chování nejste z praxe zvyklý…
Ano, včera jsem se bavil s otcem a říkám mu: Tatínku, já jsem zvyklý se pohybovat v divadle, jednal jsem s lidmi kolem divadla a filmu, ale to jsou úplně lidí lidé než ti, co bydlí v Mostě na Budovatelce. Blbec do divadla nepůjde. A nebude komunikovat. Nyní jsem předhozen lvům. Dnes každý má „chytrý telefon“ a kdo nezvládl ani zvláštní školu, je najednou na internetu chytrej a hrozně ho baví urážet lidi.
Zřejmě poukazujete i na případ s pračkou, kterou jste se rozhodl darovat někomu z Mostu, kdo vám napíše příběh a nejlépe zdůvodní, že právě on ji nejvíc potřebuje. Asi jste se setkal s nečekanými reakcemi – kolem fungl nové pračky, kterou Romka dostala a místo využívání ji šla prodat do bazaru… Jak to probíhá?
Víte, já už dávno před touto volební kampaní, rok dva tři zpátky, když mám nějakou zkušenost s cikánskou problematikou – protože oni mají úplně jiný styl myšlení, jednání, chování, že člověk kolikrát ani nechápe – tak ji popíšu.
Každý den jsem konfrontován s jejich snahou o podvody, obohacení se a tak dále. Nedávno se mi ozval kamarád z Terezína, který tam má bazar, a povídá: No to je neskutečné, oni jako nemajetní mají ročně nárok na 35 tisíc a oni mi prostě zavolají, jestli nechci vzít nový nábytek. Takže třeba přijede dodávka z Möbelixu s novým nábytkem, za ní jedou cikáni, nechají si vyplatit deset tisíc, nábytek tam nechají a odjedou. Totéž je to s tou pračkou. Pro ně tyto věci nemají hodnotu. Oni chtějí peníze. Kamarád mi ten příběh poslal jen tak pro zajímavost. Připadalo mi to vtipné, tak jsem to napsal jako příběh. V té chvíli jsem to vůbec nepovažoval za něco až tak zajímavého – to bych tomu aspoň dal nějaký titulek. Zjistil jsem i díky mojí knize „Šmoulové z Chanova‘, že umím napsat příběh, tak jsem prostě tohle popsal, ale jak říkám, ani název jsem tomu nedal… Šlo přece jenom o nějakou pračku, čert ji vem. Za dva dny to nasdílelo deset tisíc lidí!
Ano, ono to teď právě v tom předvolebním načasování vypadá nikoli nahodile, ale naopak jako dobře vymyšlený marketing…
Ale to skutečně vyšlo takhle samo. Ten kamarád mi pak volá, že mu teď všichni nadávají a že tu pračku nechce a že to snad daruje nějakému dětskému domovu. Tak já jsem to promýšlel, a když tu pračku nechce cikánka, tak tu přece jsou lidé, kteří by naopak tu pračku chtěli a potřebovali. Tak jsem pro ni zajel a říkám si: Když někdo dává koblihy, tak já dám pračku, když tedy jsme před těmi volbami… Tenhle příběh má ale nyní dvě roviny. Na jednu stranu to sdílelo deset tisíc lidí a národ se dozvěděl, že cikáni dostávají pračky. Na druhou stranu se objeví novinářka, která píše pro rasistickou organizaci Romea.cz – a ta napsala, že je to lež. Napsala, že jde o lež, protože v litoměřickém okrese rozdali prý jenom asi padesát praček (ještě to přiznají) či co. Jenže já nikde neřekl, že ta ženská byla z Terezína. Vždyť to tam vozí lidé z celých severních Čech.
Do provozovny během rozhovoru vstupuje muž, který potřebuje deratizaci, objevil doma dvě štěnice, ze zoufalství prý začal vyhazovat nábytek. „Vystříkáme, zabijeme, nic vyhazovat nemusíte,“ reaguje J. M. Sieber, jehož firma je v tomto směru pro mnohé spásným vysvobozením, poutá na tyto služby po Mostě reklamou s nepřehlédnutelným sloganem: „Hubení štěnic. Stříkám dobře, stříkám rád.“
Vraťme se k příběhu o pračce… Reagoval jste nějak na to obvinění ze lži, aby to nevypadalo, že zase někdo šíří xenofobní nálady a ono je to přesně opačně?
Ne, nereagoval, na to se ani nijak reagovat nedá… Asi takhle – deset tisíc lidí je velká porce… Víte, oni všichni o tom vědí, ale nikdo to ještě nezveřejnil. A já jsem ten špatný? To jsme někde jak za komunistů.
Jiří Maria Sieber
Kromě Romea.cz vás prý nějak udal někdo v rámci takzvaného předvolebního boje? Údajně někdo ze Strany zelených, je to pravda?
Ano. Ten zelený, to je zajímavý člověk, opravdu. Udal mě, že jsem se prý dopustil trestného činu neoznámení zneužití sociálních dávek. Přitom já ani nevím, jak se ta cikánka jmenovala.
Jméno toho zeleného znáte?
Ano, ale říct ho nesmím. Policie mi dala podepsat, že nebudu sdělovat informace. Ale já vím, kdo to byl. Prostě ta druhá stránka je, že jedna cikánská novinářka napíše, že je to lež, a ono se najednou všechno změní? To je přece nesmysl. Ono to má ještě další dohru: O víkendu mi psal nějaký člověk, že také chtěl pračku. Je po operaci ruky a manželka mu musí krájet jídlo. Lajkoval mi na Facebooku nějakou fotku z dovolené a psal, že mi to závidí, protože on u moře nikdy nebyl, je na tom zdravotně špatně a už se tam asi nedostane. Já mu říkám: „Tak jestli chcete k moři, tak já vás tam karavanem odvezu. Chorvatsko asi nedám, ale jestli vám bude stačit východní Německo pro ten pocit, že jste u moře…“ On zalapal po dechu a prý že by potřeboval s sebou manželku, aby mu krájela to jídlo. No tak vezmeme i manželku. Pokud vyjedeme z Mostu ráno, v jednu tam můžeme být, je to pětset kilometrů, pár hodin pobudem a pojedeme zpátky. Auto mám pro šest lidí a 10. září jedeme. Jestli dostane pračku, nevím, o tu se přihlásili zatím čtyři lidé.
Příspěvek J. M. Siebera na facebookovém profilu (srpen 2016):
Byl jsem byl na výslechu u kriminální policie v Mostě. Jeden člověk z Mostu, kterého jsem měl v přátelích, Štěpán S...., mě udal, že prý jsem se dopustil trestného činu neoznámení zneužití sociálních dávek. Prý jsem neudal tu paní, která dostala od státu pračku a prodala jí do bazaru. Přitom já jsem jen literárně sepsal informaci o této pračce, kterou jsem dostal od Marina. Já jsem ani nemohl paní udat, protože vůbec nevím, o koho jde. Policie to sepsala a já šel domu. Podíval jsem se na facebookovou stránku toho udavače Štěpána S...... Je to příznivec Strany zelených a vypadá to jako neférový předvolební boj. On se totiž Štěpán S...... moc se prý snaží dostat do politiky. Tak asi jen posloužil jako užitečný idiot. Zbytečná ztráta času a práce moje, mého advokáta, který se Štěpánem S...... chodil na gymnasium, takže ho zná a ví jaký je to magor. Pak také zbytečná práce policie.
K pračce jako dar přibyde také 14 kilopgramů prášku na praní.
Čtenáře jistě bude zajímat i to, jak chcete být užitečný v Senátu. Vaše cíle, které popisujete na své stránce, jsou dosti konkrétní.
Ano, jsou konkrétní, protože když někdo napíše na plakát „chceme zdravější Mostecko“ nebo něco podobného, tak je to nic neříkající. Nejsem doktor, nejsem sportovec, já se pětadvacet let pohybuji v realitách, tento obor znám a v konkrétních věcech jednám už teď. Opravdu jednání v parlamentu proběhlo, už se pracuje na přípravě změn zákonů, aby se například zamezilo zneužívání doplatků na bydlení. Jsme ve spojení i s Františkem Rybou ze Stavebního bytového družstva Krušnohor, který se o to rovněž léta snaží. Čtvrtého října bude díky našemu poslanci Karlu Fiedlerovi jednání komise v parlamentu, kde by se to už mělo prosadit, uvidíme, jak to projde.
Chcete například „změnit zákon o účtování vody“. Co si pod tím máme představit?
To je velký problém. Lidé to možná nevidí. Ale řeknu vám modelovou situaci, se kterou se setkávám dnes a denně. Pronajmete svůj byt, platíte nějaké zálohy a za rok zjistíte, že tam je třicet tisíc nedoplatek na vodě. Tak jdete za těmi nájemníky, ale oni řeknou, že bohužel na to nemají peníze. Sbalí se, odstěhují, utečou. Pak je to na majiteli bytu, aby za ně zaplatil vodu, kterou nespotřeboval. Správce společenství vlastníků to po něm jako dluh bude chtít. To, že on tu vodu nespotřeboval, nikoho nezajímá. Je to prostě jeho byt. Ale on na to třeba ani nemá. Musí to zaplatit to společenství, protože jinak by jim kvůli takovému dluhu vodárna odpojila od vody celý barák.
Předpokládám dobře, že i vy osobně máte takovou zkušenost z bytů, které máte ve vlastnictví?
Ano, mně v jednom bytě udělali cikáni na vodě dluh 42 tisíc korun. Ale znám to z praxe vyloženě jako správce bytového fondu. Blok F1 v Janově jsem měl ve správě. V Obrnicích jsem se tři roky snažil zachránit dům… Lidé prostě vypouštěli vodu a neplatili ji. Když jsem jim vysvětloval, že když ji nebudou platit, tak jim ji přestanou dodávat, reakce byla: „No co, my máme děti, my máme právo na vodu.“ Já na to: „Máš právo? Tak si můžeš skočit k Vietnamcovi do večerky, tam ji prodávají s bublinkama.“ A najednou jim odpojili vodu. Co ti lidé udělali? Sbalili se, odešli pryč a pronajali si byt jinde. Cikáni barák rozkradli, zdevastovali, zapálili, a barák je dnes prázdný.
Dovolte mi vám skočit do řeči – vy máte podobné zkušenosti jenom s Romy?
Víte, kdo je to „Rom“?
Rozumím, na co narážíte, ale řešit „Rom versus cikán“ by asi bylo na dlouho. Vy používáte výraz „cikán“, dobře: Máte tyto zkušenosti jen s touto komunitou, nebo i s někým jiným?
Cikán – ano, to je české slovo, šest set let používané, slovo Rom se používá až od roku 1971. A k vaší otázce: tou jinou komunitou myslíte vietnamskou, čínskou…?
Prostě i jinou než jen cikánskou, o které jste v těchto svých případech zatím hovořil.
Když to řeknu natvrdo: bílí si byty takto nepronajímají. Jenom cikáni, protože bydlí zadarmo. Všimla jste si jedné věci? Jak se nám postupně změnila geografie Mostu? Když projdu třídu Budovatelů, najednou je tam totální „černo“. Vznikají ta satelitní městečka. Ostatní lidé si stavějí domky, stěhují se pryč a ty byty se pronajímají, a jak jsem řekl, pronajímají si to vesměs cikáni, protože ti bydlí zadarmo. Najednou je to vidět. Děje se to, co je ve světě běžné: že kam se dostane černoch, tak se tam dostane druhý, třetí, čtvrtý, a následně to místo bílí lidé opouštějí, a tak se z toho stávají další a další ghetta. Tady to vidíme v praxi. S bílými problém nemám, ale u tohoto menšinového národa je potíž v tom, že mají průměrné IQ 70. Paní mi tady stojí, vysvětluji jí, jak má platit, a je to složité se dorozumět. Na otázku o vzdělání mi odpoví, že má zvláštní školu, pět tříd. Mnozí jsou úplně negramotní: jedna paní mi vrátila byt, protože je moc vysoko, a když jsem jí odvětil, že přece může jezdit výtahem, tak vyplynulo, že neví, jaké by měla mačkat tlačítko…
Takže shrňme, co je podstatou toho návrhu?
Když zůstane dluh na vodě (která navíc jen tak proteče prostě do kanálu), musí dnes zaplatit majitel. Proto já chci, aby si smlouvu o dodávce vody uzavřel každý nájemník či vlastník bytu sám.
Na elektřinu a plyn to tak je.
Přesně tak. A dnes je to už vše digitálně, na dálkové ovládání odečitatelné, úplně bez problémů. Když Gejza Demeter udělá dluh na vodě, tak ať je to jeho dluh. S třicetitisícovým dluhem pak ohrožuje celý panelák. Proč by na to měli ostatní v tom domě doplatit? Pojďme udělat změnu zákona o vodě.
Některé z vašich předvolebních témat se týkají migrace. Co byste vyzdvihl?
Zajímavá je ta věc o češtině jako úředním jazyku. U nás totiž není úřední jazyk čeština. Nevadí mi čínský nápis, když vedle toho je napsáno česky „Dlouhá zeď“. Nevadí mi azbuka, kterou umím, ale ať je pod ní český nápis. Ale v momentě, kdy máte mešitu, imám káže arabsky, vy nevíte, co tamní nápisy znamenají, on může klidně štvát proti nám, vyzývat k vraždění nás a ještě se nám směje, protože my nevíme, co tam říká. Chtěl bych, aby cokoliv v tomto státě bylo napsáno i česky. Národnostní menšiny mají právo na svůj jazyk, ale my jako národnostní většina nemáme právo vědět, co oni píší a říkají.
Jaký máte osobně vztah k muslimům? A imigrantům, jelikož to ne vždy může být totéž. A dají se v něčem srovnat tyto komunity s Romy – cikány, jak se někteří pokoušejí?
Srovnat se to dá v jednom – nízká inteligence. V muslimských zemích jsou rovněž velmi negramotní. Člověk tam má akorát toho svého kazatele, který do něj cpe nějaké chytrosti o islámu a o proroku Mohamedovi. Nemá jiné vzdělání, takže má dost uzavřený svět.
Byl jsem letos v Egyptě, víceméně každé jaro létám do Egypta nebo do Tunisu, takže v muslimských zemích jsem často a je to moc hezké. Tam. Ale ať si to tam nechají. Pokud si vytvořili tento systém, ať si ho nechají a řeší tam.
Někdo argumentuje, kolik Čechů že také v roce 1968 emigrovalo, ale neviděl jsem jediného Čecha, který by tehdy utekl do Německa a zakládal tam komunistickou stranu a chtěl rozložit systém západní země. Nebo se choval jako imigranti na silvestra v Kolíně nad Rýnem. Prostě nepatří to sem, a pokud to sem pustíme, zaděláme si na obrovský problém. Pokud jsme za šest set let nedokázali začlenit do společnosti cikány, jak by se nám mohlo najednou podařit začlenit muslimy? Hlavně jejich ideologie, že oni jsou nám nadřazeni a oni nás budou vraždit a podřezávat… U nás vždy vražda byla nejhorším zločinem, Stodolovi a tak dále. A teď jsme si tak nějak zvykli, že v televizi nám ukážou, jak někde někoho utopí, podříznou mu hlavu a napíchnou ji na kůl… Koukáme na to a snad si na to začínáme zvykat… To je ovšem hrozné.
Janu Krausovi přinesl před dvěma lety do studia klystýr:
A jak to tedy do budoucna v České republice vidíte? Vy máte představu, jak by to podle vás být mělo, ale jak to podle vás nakonec bude?
Já myslím, že u nás to dopadne dobře, protože my jsme pro ně chudý stát a oni sem nejdou.
V lázeňském městě Teplice je muslimských hostů dost a líbí se jim tam. Dokonce projevují zájem o pozemky.
To je něco jiného. Tam jezdí do lázní a ty jsou placeny jejich státem. Jenže teď mají problém, protože jim to přestali proplácet a je jich tam najednou méně. Jestli si tu někdo koupí lázeňský pobyt, to je v pořádku, já k nim také jezdím. A skupování pozemku – oni si tady mohou koupit, co chtějí. S tím souvisí jedna věc, kterou bych chtěl prosadit, a to je věc, která souvisí zejména s Rusy, kteří zde skupují byty za sto tisíc korun, a když nedostanou trvalý pobyt, tak je opouštějí, vracejí se do své země, ale za ty byty nikdo neplatí a baráky jsou vykradené. Když se podíváte na katastr a listy vlastnictví v Janově, tak v některých domech polovinu bytů vlastní Rusové. Největším problémem Janova jsou Rusové, ne cikáni. Těm to pak pronajmou, ti to jen vyrabují a zničí. Devastace Janova – cikáni jsou až druhotný problém. Totéž je to s muslimy. Může si koupit cokoli, ale pak potřebuje povolení k trvalému pobytu od cizinecké policie. Když mu ho nedá, může vlastnit klidně celý panelák na náměstí a je mu to k ničemu. Myslím, že u nás se nechytnou.
My jsme švejkovský národ. Naše vláda, ač ji tedy moc nemusím, se chová přesně podle Švejka: je tu nějaký předpis, přišli jste k nám, ale podle předpisu my vás musíme zavřít… Takže všichni „do kriminálu“. Tam skončit nechtějí a mezi sebou si to řeknou. Tímhle stylem to děláme dobře, ale vrátím se k jednomu: ten zákon už tu je. Tady není zákon, který by zakazoval komunismus, nacismus nebo něco takového. Pokud někoho odsoudili, tak podle zákona, který zakazuje propagaci hnutí a myšlenek směřujících k potlačení svobody a práv občanů. Na základě toho můžete odsoudit někoho, kdo půjde s hákovým křížem po náměstí, protože propaguje nacismus. Ale pokud někdo veřejně propaguje islám, což ve své podstatě znamená bití žen, nadřazenost, právo šaría, tak to spadá pod tento zákon a můžeme ho zavřít. Proč to neděláme? Nebo – nehoníme staré komunisty, a najednou přišlo z Německa, že chtějí vydat ke stíhání Jakeše a podobné lidi. Protože Němci si s tím umějí poradit. Sice za dlouho, ale umějí.
Představitel komunistické strany je mimo jiné i mezi sedmi kandidáty, kteří se za okrsek Most ucházejí o post senátora stejně jako vy. Jaký mimochodem mátě například názor na současnou senátorku, lékařku Alenu Dernerovou, či obecně na ostatní zájemce o křeslo v horní komoře a co oproti nim můžete do politiky přinést vy? Je mezi nimi někdo, koho si vážíte či podobně?
Já jsem se zavázal, že nebudu dělat politiku protipomlouvání kandidátů. Chci to dělat slušně… Když je někdo lékař, musí mít dost náročné vzdělání a inteligenci, vážím si lékařů (mezi kandidáty jsou lékařka Dernerová a primář Jiří Biolek). Když je někdo sportovec, něco dokázal, dobře (za ČSSD kandiduje hokejista Jiří Šlégr). Co se týče komunistů, to nebudu komentovat... Paní ředitelky 7. základní školy Libuše Hrdinové, která kandiduje za OD, jsem si dosud nějak moc nevšiml, politicky. Abych pravdu řekl, tak práce paní doktorky Dernerové jsem si v Senátu všiml až v poslední době, kdy odhlasovala cenzuru internetu. To mě naštvala, protože sice je to skryté pod hazardními hrami, ale můžete tím zablokovat svobodu, než jak to vypadá. Nejsem lékař, nejsem sportovec a nejsem komunista. Nevím, jak jinak může lidem pomoci lékař než tím, že je bude léčit. Jak jim může pomoci člověk, který hraje s pukem na ledě – vždyť Šlégr už tam byl jako poslanec a sám se vyjádřil, že ho to nebavilo, a odešel s Paroubkem do jeho LEV21. Ota Zaremba (za DSSS) není odsud, ale je to jediné známé jméno, které dělnická strana má. Ta se mimochodem spojila s LEV21 a Šlégr kandiduje za sociální demokraty, od kterých odešel… Já jsem člověk, který pětadvacet let s těmi lidmi pracuje a konkrétně ví, co a jak dělat. Ale každý má šanci a každý může kandidovat a záleží na voličích, jak se rozhodnou, kdo je jim kde potřebnější. Třeba je paní doktorka potřebnější, aby jim léčila jejich děti, než byla neviditelná někde v Senátu. Já sázím na jednu věc – na tu zoufalou bílou většinu. V tomto městě, v tomto okrese, kteří vidí, jak nám to tady začíná „chanovizovat“. To je krásné slovo. Proti tomu je zoufalost. Proti tomu se nedá nic dělat. Jsou přepadáváni a tak dále. Já vím, co by se s tím dalo udělat, vyřešit, pojďme to prosadit. Zachránit těm lidem jejich život, jejich bydlení, protože jestli to takhle bude pokračovat dál, tak ti lidé svoje byty prodají, půjdou pryč a ze všeho tady se stane druhý Chanov. Vše se vyrabuje, zdevastuje, jako v Chanově, jako v Janově, jako v Bečově… A lidé tu přijdou o svoje majetky.
Děkuji za rozhovor.
J. M. Sieber je mimo jiné autorem knihy Šmoulové z Chanova. Podle jeho slov díky tomu, že jsou příběhy hodně o něm a jeho rodině, tak na jeho osobu řada lidí změnila názor. Je prý pro ně po přečtení jiný, než jak vypadá v televizi. „Jsem člověk, za kterým mohou lidé přijít a on se jim bude maximálně věnovat. Jako se dřív chodilo za farářem. Málokdo ví, že jsem před lety založil bezplatnou občanskou poradnu,“ řekl během setkání mimo jiné J. M. Sieber.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
