V roce 2008 se odehrála celá řada událostí. Václav Klaus byl podruhé zvolen českým prezidentem. Byla to poslední volba prezidenta, o které rozhodovaly obě komory parlamentu. V Pekingu proběhla letní olympiáda. A došlo k válce v Gruzii. Válku tehdy rozpoutala Gruzie, když se snažila získat kontrolu nad dvěma separatistickými regiony - nad Jižní Osetií a Abcházií, které se považovaly za nezávislé. Jejich nezávislost však uznával málokdo. V regionu byli přítomni ruští vojáci a dohlíželi zde na klid.
V Gruzii v té době vládl prezident Michail Saakašvili. Ten se dostal k moci pár let předtím za tzv. „revoluce růží“, která sesadila prezidenta Eduarda Ševardnandzeho, bývalého Gorbačovova ministra zahraničí z časů SSSR. Saakašvili byl podle komentátora „až nápadně proamerický“. Gruzie za jeho vlády hovořila o vstupu do NATO, což bylo podporováno masivním zbrojením, otevřeně podporovaným z USA. Nikdo se příliš nevzrušoval tím, že Rusko dává najevo nesouhlas se začleněním bývalé svazové republiky do NATO.
Právě v době, kdy začala olympiáda v čínském Pekingu, vyrazila gruzínská armáda do Jižní Osetie. A s plnou parádou, včetně toho, že ostřelovala ruské mírové sbory. Brzy se však ukázalo, že to byla veliká chyba. Bohužel zemřelo mnoho civilistů. A navíc vojenských úspěchů dosaženo nebylo. Rusko útok odrazilo a ruská armáda pronikla hluboko na území Gruzie. Gruzínská vláda chtěla zahájit mírová jednání, ale narazila.
„Putinovci ale žádost striktně odmítli a jejich útvary rychlým pochodem během pár dní pronikly asi 50 kilometrů od Tbilisi. Záměr obsadit cizí metropoli a (gruzínského prezidenta Michaila) Saakašviliho sesadit zabránila jedině Sarkozyho diplomatická návštěva Ruska, kde tehdejší francouzský prezident vyjednával jménem Evropské unie," napsal server s odkazem na aktivitu tehdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho.
Ruský prezident Vladimir Putin během tohoto konfliktu ukázal, že bude jiným prezidentem, než byl jeho předchůdce Boris Jelcin. Borise Jelcina považovala řada Rusů za alkoholika a vyčítala mu, že nebrání rozkrádání majetku státu, že nechal volnou ruku oligarchům, kteří se stali prakticky nedotknutelnými. Devadesátá léta v Rusku byla provázena takovými excesy jako střelbou na vzpouzející se parlament, nebo prezidentské volby 1996, zcela otevřeně ovlivňované v Jelcinův prospěch poradci ze zahraničí (vznikl o tom dokonce i film, v Česku uváděný pod názvem Akce Jelcin).
Putin chtěl po těchto zkušenostech ukázat tvrdost.
„Výsledky konfliktu byly mnohostranné. Separatisté vyhlásili nezávislost (dodnes uznávanou nemnoha státy), Putinova vážnost ještě posílila, přibyl též explicitní důkaz nutnosti reforem ruské armády, jejíž tažení věru neprobíhalo bezproblémově. Co však především. Saakašvilliho pozice hodně utrpěla, ve vlasti byl po skončení funkčního období trestně stíhán, souzen i odsouzen. Nakonec musel hledat štěstí v mocenských strukturách Ukrajiny, kde roku 2014 proběhl protirusky zaměřený puč. Do určité míry rovněž reakce na agresivní poselství, které NATO a EU vzkázal v Gruzii roku 2008 Kreml," uzavřel server.
Gruzínská válka očima BBC:
A očima Russia Today:
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
