V roce 2008 se odehrála celá řada událostí. Václav Klaus byl podruhé zvolen českým prezidentem. Byla to poslední volba prezidenta, o které rozhodovaly obě komory parlamentu. V Pekingu proběhla letní olympiáda. A došlo k válce v Gruzii. Válku tehdy rozpoutala Gruzie, když se snažila získat kontrolu nad dvěma separatistickými regiony - nad Jižní Osetií a Abcházií, které se považovaly za nezávislé. Jejich nezávislost však uznával málokdo. V regionu byli přítomni ruští vojáci a dohlíželi zde na klid.

V Gruzii v té době vládl prezident Michail Saakašvili. Ten se dostal k moci pár let předtím za tzv. „revoluce růží“, která sesadila prezidenta Eduarda Ševardnandzeho, bývalého Gorbačovova ministra zahraničí z časů SSSR. Saakašvili byl podle komentátora „až nápadně proamerický“. Gruzie za jeho vlády hovořila o vstupu do NATO, což bylo podporováno masivním zbrojením, otevřeně podporovaným z USA. Nikdo se příliš nevzrušoval tím, že Rusko dává najevo nesouhlas se začleněním bývalé svazové republiky do NATO.

Právě v době, kdy začala olympiáda v čínském Pekingu, vyrazila gruzínská armáda do Jižní Osetie. A s plnou parádou, včetně toho, že ostřelovala ruské mírové sbory. Brzy se však ukázalo, že to byla veliká chyba. Bohužel zemřelo mnoho civilistů. A navíc vojenských úspěchů dosaženo nebylo. Rusko útok odrazilo a ruská armáda pronikla hluboko na území Gruzie. Gruzínská vláda chtěla zahájit mírová jednání, ale narazila.