Právo na odpor. Do jaké míry je v souladu s demokracií? Jak je to s důvěrou v pravidla a jak je právo uplatňováno? O těchto věcech debatoval v ostravském centru Pant advokát Pavel Uhl a soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka. Moderování besedy se ujal státní zástupce Jan Lata. „Všichni jsme právníci, jen každý stojí na trošku jiné straně barikády,“ předeslal Lata s tím, že další dva hosté jsou zároveň i politologové. Nejprve po právní stránce vysvětlil, co znamená právo na odpor a položil otázku: „Je právo na odpor nezbytným prvkem právního státu?“  

„Právo na odpor je něco, co je součástí politického vývoje společnosti,“ uvedl Šimka a hovořil o napětí mezi legalitou a legitimitou. „V porušování i ve střetu s legalitou se rodí nový politický konsensus, posun v tom, co má být dovoleno a zakázáno, řádem a právem a nakonec to vyústí i v posuny v právní úpravě. Mohl bych povídat o různých oblastech lidského bytí, kde se to projevilo. Od volebního práva, přes práva sexuálních menšin, třeba homosexuálů, přes věci, jak lidé mají vypadat, zda mohou mít dlouhé vlasy, jestli mohou něco politicky projevovat. Střet s tím, co je dovoleno, a vznik nového uspořádání, kde to, co bylo dříve zakázáno, už zakázáno nebude, je přítomen dnes a denně,“ popisoval. Odkázal také na problematiku lehkých drog. Obecně lze říci, že to, že některé věci lidé dělají, třeba i demonstrativně, či masově a jsou součástí životního stylu, může vést k posunu v tom, co je legální a co není. „Pak jsou situace, kdy je právo na odpor uplatněno naplno, natvrdo a to může vyústit v revoluce,“ podotkl. Do práva na odpor v širokém slova smyslu se dá podle něj počítat i demonstrativní oběť typu Jan Palach, ale zmínil i další ve světě či v historii.  

„Dnešní doba docela přeje tomu, když se snažíte řádu vzpírat“

„Žijeme v režimu, který s těmi, kteří se stavějí proti systému tak, že porušují nějaká pravidla, staví velmi mírně a civilizovaně,“ konstatoval soudce Nejvyššího správního soudu. Připomenul případy kreslení tykadel k plakátům, vyvěšování trenýrek na Hradě či Kliniku. „Všechno tohle je řešeno použitím právních prostředků, ale to, jak jsou použity a jaké dopady to má na lidi, je nekonečně příjemnější, mírnější než to, co by titíž lidé zažili, kdyby podobné věci dělali v roce 74 nebo 83, nedejbože v roce 52 nebo 57. Dnešní doba docela přeje tomu, když se snažíte řádu vzpírat. Samozřejmě za předpokladu, že se vzpíráte nějakými relativně mírumilovnými, neagresivními prostředky. Porušování práva je v dnešním režimu v uvozovkách relativně levné a odvaha, kterou musíte mít, nerad to říkám, je řádově menší, než musel mít někdo, kdo se v roce 50, 60 režimu postavil podobným způsobem, jak se dnes staví dnešní klinikáři svému vysvěhování z Kliniky,“ uvedl.