Hollandová označuje dění v Polsku, kde nová vláda dle mnohých rozložila ústavní soud či omezuje svobodu médií, za iracionální revoluci, neboť se odehrává v době, kdy politická i ekonomická situace byly paradoxně stabilní a nezaměstnanost klesala.

Úspěch konzervativní strany Právo a spravedlnost režisérka připisuje také rostoucí frustraci širokého spektra společnosti. Poláci prý sice slýchali, že se Polsku daří, aniž ovšem výraznou změnu pocítili na svých životech. „Vznikla tedy obrovská masa lidí, kteří se cítí podvedeni, jsou antidemokratičtí a mají jistou nostalgii k minulému režimu. A jediným praporem, kolem něhož se tito zhrzení lidé mohli sešikovat, se stal nacionalismus a xenofobie," soudí Holland.