„Husitské války, Bílá Hora, druhá světová válka. Příšerné zlomy, které nás neustále v dějinách provázejí, dopadají hlavně na elity. A elity mají často za sebou univerzitní studia, anebo na univerzitě přednášejí,“ říká na úvod publicista Zdeněk Čech. V dalším díle seriálu České osmičky jde totiž o Univerzitu Karlovu, která zažila jak chvíle rozkvětu, tak úpadku. Vždy se ale nakonec zdvihla z popela jako bájný pták Fénix a fungovala dál.

Středověká vzdělanost

Vzdělaný svět se ve středověku nacházel především v zemích, kde svého času vládl Řím, tedy kde zůstalo určité antické dědictví. Proto nejstarší evropské univerzity vyrostly v Itálii, Francii a Anglii. Univerzita Karlova byla však prvním ústavem svého druhu na sever od Alp a na východ od Rýna. „O založení univerzity usiloval za své vlády už osvícený Přemyslovec Václav II., ale neuspěl. Narazil na odpor české šlechty. Ta jako kdyby se univerzity pudově bála. Univerzita totiž znamená velké množství chytrých a vzdělaných lidí, o které se opře spíš panovník a centrální moc než šlechtici. Čas ovšem potom trhnul oponou a o padesát let později ji Karel IV. prosadil a založil vysoké učení v Praze,“ začíná vyprávět Zdeněk Čech.

Publicista Zdeněk Čech

Pražská univerzita byla založena roku 1348 a výše zmíněné datum sedmého dubna je odvozeno od nadační listiny Karla IV. „Studenti a učitelé byli rozděleni do čtyř univerzitních národů, což bylo okopírováno z Paříže, kde mladý Karel IV. studoval. A měl tam svého učitele, který se jmenoval Pierre de Rosičres a roku 1342 se z něj stal papež Kliment VI. Právě od něj získal v roce 1347 římský a český král Karel církevní souhlas se založením tak řečeného generálního studia neboli univerzity v Praze,“ říká publicista a ze své knihy Drsný střed Evropy cituje slova panovníkovy zakládací listiny: ‚...obracíme pozornost k tomu, jak by naše České království ...bylo podle nařízení naší prozíravosti uměle za našich časů ozdobeno hojností moudrých mužů.‘“