V rámci této kontroly se dotyčný fotograf prokázal průkazem příslušníka Vojenského zpravodajství s tím, že na místě plní služební úkol. Protože se pohyboval blízko chráněné budovy a bylo zapotřebí událost osvětlit, dorazil na místo řídící důstojník zmíněného příslušníka vojenské agentury i šéf ochranné služby Jiří Komorous. Nadřízený zadrženého vojáka pak potvrdil, že dotyčný na místě plnil služební úkol. Při následné kontrole fotoaparátu se nenalezly žádné fotografie objektu, ve kterém občas přebývá Milan Chovanec. Sledovanou osobou byl úplně někdo jiný. Tím by příběh za standardních okolností skončil. Jenže opak se stal pravdou.
Příběh se, už v jiném podání, dostal k uším ministra vnitra. A začaly se dít věci. Po krátkém čase začaly k některým novinářům prosakovat informace o sledování Chovance. Včetně toho, že příslušník vojenské tajné služby si fotografoval přímo Chovancův dům. A začalo mediální rodeo. Vedení armádní služby popřelo, že by Chovance sledovalo, stejně tak ministr obrany Martin Stropnický (ANO).
Vojenské zpravodajství tvrdí, že o Chovance vůbec nešlo
„Kategoricky vylučuji, že by Vojenské zpravodajství sledovalo pana ministra nebo jeho dům,“ řekl šéf Vojenského zpravodajství Jan Beroun. Odmítl, že by zadržení agenta mohlo mít ve Vojenském zpravodajství personální dohru.
Předpokládá, že se mu poslancům z komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství podaří vysvětlit úkoly, které zadržený agent plnil. Odmítl je ale popsat. „Jsem stoprocentně přesvědčen, že se to na místě vysvětlí a že jsme konali správně,“ podotkl Beroun. Ministr obrany Martin Stropnický pak označil spekulace o možném sledování Chovance armádní rozvědkou za absurdní. Vojenské zpravodajství podle něj v Praze 6 plnilo úkoly vyplývající z jeho zákonné působnosti a mělo k tomu všechna potřebná povolení. Příslušník služby podle všeho připravoval trasu na sledování zájmové osoby, poblíž Eliášovy vily jsou mimo jiné i zastupitelské úřady několika zemí. Stropnický vnímal úterní zprávu jako snahu o mediální zviditelnění Chovance kvůli aktuálnímu sjezdu sociální demokracie, na kterém bude šéf vnitra vnitra usilovat o obhajobu funkce prvního místopředsedy strany.
Chovanec nevěří Stropnickému
Jenže Chovanec si jel svůj příběh, kteří lidé z jeho okolí odprezentovali některým médiím. „Nemístné a křečovité žertování kolegy Stropnického prozrazuje buď jeho nervozitu, nebo že dostal špatný scénář,“ zareagoval Chovanec na twitteru. Neuklidnilo ho ani pozdější ujištění vedení tajné služby, že o něj rozhodně nešlo.
Případ bude nakonec řešit sněmovní komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství. Její šéf, poslanec za ANO a bývalý voják Bohuslav Chalupa (ANO), kvůli tomu svolal mimořádné jednání na dnešní odpoledne. Chalupu překvapilo, že se Chovanec neobrátil se svým podezřením nejprve na poslance. Chalupa už mluvil i s šéfem Vojenského zpravodajství Janem Berounem i s ministrem obrany Martinem Stropnickým. „Pan ředitel se k tomu postavil tak, že ty spekulace, které proběhly médii ze strany pana ministra vnitra, jsou, nechci říct lživé, ale jsou nepravdivé,“ řekl Chalupa.
Tím ale naštval ministra vnitra Milana Chovance, který prostřednictvím webu Ministerstva vnitra reagoval. „Jsem šokován přístupem předsedy Stálé komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství Bohuslava Chalupy z hnutí ANO, jenž svolal jednání komise k incidentu před vilou MV na dnešní odpoledne, a to přesto, že jsem jej opakovaně žádal o jeho posunutí na dnešní večer či zítřejší ráno. Předseda Stálé komise Chalupa mi ovšem mimo jiné sdělil, že nemá zájem připustit na jednání komise jiné účastníky než ředitele Vojenského zpravodajství nebo ministra obrany, tedy ani mne jako osobu, jíž se incident přímo dotkl, a zároveň poslance a ministra vnitra zodpovědného za vnitřní bezpečnost ČR,“ stěžuje si Chovanec.
„Předseda Chalupa tak popírá mé ústavní právo účastnit se jednání této komise, jež jednoznačně plyne z článku 38 odst. 1 Ústavy České republiky. Ten stanoví, že člen vlády má právo se účastnit schůzí komisí a má právo, aby mu bylo uděleno slovo, kdykoliv o to požádá. Předseda Chalupa zároveň zdůraznil, že nemá zájem nijak řešit situaci členů komise za ČSSD, kteří jsou nuceni se přesunout na toto jednání z Brna,“ dodal ministr vnitra.
- Více ZDE
Je v mé kompetenci, kdy svolám komisi, reaguje Chalupa
Bohuslav Chalupa k tomu ovšem v průběhu pátku reagoval tím, že je plně v kompetenci předsedy komise určit, kdy se komise sejde, a navrhnout, čím se bude zabývat a koho na své jednání pozve či nepozve. Pokud by vůbec kdy komise uvažovala o návrhu pozvat v tomto kontextu jinou osobu, než osoby, které mají přímou souvislost s kompetencemi Vojenského zpravodajství, pak by bylo zcela logické přizvat pouze přímého nadřízeného ředitele Vojenského zpravodajství, tedy ministra obrany, nikoliv ministra vnitra. V tomto smyslu tedy podle něho není přítomnost ministra vnitra podmínkou nutnou.
„Pokud se ministr vnitra rozhodne své podezření na možné zneužití Vojenského zpravodajství k neoprávněnému sledování jeho osoby řešit prostřednictvím médií (?!), na což má zcela jistě, ostatně jako kterýkoliv občan, právo (nicméně to dává jistý obrázek o kompetentnosti ve vztahu se základními parametry bezpečnostní problematiky) a zcela vědomě nevyužije možnosti (mimo jiné) oslovit naší kontrolní parlamentní komisi, pak musí počítat s tím, že jím definovaná podezření (obvinění) – mediální výstupy budou tím, s čím bude komise pracovat, nic jiného k dispozici nemáme. V tomto kontextu je s podivem, že jsem do dnešního dne, přes jeho vyžádání, neobdržel od pana Chovance jakýkoliv písemný podklad o jeho podezřeních (obviněních). Celý tento do jisté míry svérázný postup zvolil pan Chovanec vědomě a s rozvahou. K tomuto závěru mne vede skutečnost, že ačkoliv měl informace o aktivitě příslušníka Vojenského zpravodajství k dispozici ihned, tedy bezprostředně po zjištění jeho aktivit (což sám potvrdil), a tyto informace měl k dispozici více než týden a teprve nyní s nimi seznámil média. Přirozeně se nabízí otázka, proč pan ministr Chovanec zcela ignoroval přirozený, logický a věcně správný postup a své mediální výstupy navíc zvolil těsně před sjezdem ČSSD. Náhoda?“ ptá se Chalupa.
_profil_top.jpg)
Ing. Bohuslav Chalupa
Případ bude podle všeho rychle objasněn, Vojenské zpravodajství se chystá předložit veškeré dostupné podklady k dekonspirované akci. Na této události je pozoruhodných ale hned několik věcí. Proč se příslušník Vojenského zpravodajství nechal před ministerskou vilou nachytat. To, že vila patří Správě služeb zařízení Ministerstva vnitra, se dá na internetu dohledat v několika sekundách. Nebo proč vojáci o tajné operaci ministerstvo neinformovali. Nebo proč Chovancovi lidé zprávu o údajném sledování pokoutně vysílali do novinářského prostředí. Například členka komise Jana Černochová (ODS) k tomu uvedla, že nemá důvod se domnívat, že by si Chovanec případ vymyslel. „Pokud by se to ukázalo jako pravdivé, tak to považuji za něco, co je naprosto absurdní, používat takto nekalé praktiky pár měsíců před volbami, to nás vrací o 27 let zpátky,“ poznamenala k údajnému sledování. Také ji znepokojilo, že nebyli o příběhu od Chovancovy vily zpraveni dříve.
Případ odhalených zpravodajců
Nachytání příslušníků tajných služeb není příliš obvyklou událostí. Naposledy tak byli před delší dobou odhaleni důstojníci Bezpečnostní informační služby na jedné z předvolebních akcí bývalého ministra vnitra za sociální demokraty Stanislava Grosse. V minulosti se podobným způsobem dekonspiroval jiný příslušník BIS, když monitoroval schůzku novináře České televize Dalibora Bártka s někdejším šéfem civilní rozvědky Karlem Randákem. V tomto případě ale nešlo o skandál politický, nebo o jeho rozdmychání, ale o únik utajovaných informací z trezorů tajné služby.
Z pohledu posledního vývoje případu lze dnes těžko analyzovat, jestli měl zmíněný skandál někomu prospět, nebo spíše někomu ublížit. To, že vztahy mezi vojenskou rozvědkou a Úřadem pro zahraniční styky a informace, který spadá pod Milana Chovance, jsou jak služebně, tak mezilidsky, na bodu nula, se ve zpravodajské komunitě ví už delší dobu. Ukázalo se to například na únosu pěti českých občanů v Libanonu. Terčem tvrdé kritiky byl v té době šéf vojenských zpravodajců Jan Beroun. Ten shodou okolností v civilní rozvědce léta působil jako náměstek a v bezpečnostní komunitě je známo, že jej Chovancovi lidé v lásce skutečně nemají.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Šťastný
