Slovenský prezident promluvil: Slovo "kvóty" u nás sebralo uprchlíkům lidskost. Oni přece nejsou zboží na pultech

Prezident Kiska se rozhodl promluvit ve slovenské vládě a apelovat na srdce a charakter jeho země. Podle něj je nutné si uvědomit, že je třeba nepodvolit se současným náladám z egoistických důvodů, a uzavírat tak zemi před světem.

„O naší budoucnosti – o lepším nebo horším životě lidí na Slovensku, tak jako o naší dlouhodobé národní bezpečnosti – se totiž rozhoduje nejdříve zde, u nás doma, na Slovensku,“ říká Kiska a dodává, že dobré přátele a spolehlivé spojence nedělá jen dodržování mezinárodních smluv. Důležitá je podle něj i „schopnost porozumět vážnosti situace“.

„Již vícekrát jsem sdělil svůj názor, že v diskusi o migrační krizi, kterou u nás na Slovensku vedeme už několik měsíců, jde i o srdce a charakter Slovenska,“ tvrdí Kiska a zároveň podotýká, že Slovensko zatím ani nečelilo zdaleka takovým následkům této krize jako například jejich sousedi Maďarsko či Rakousko nebo slovenský „nejdůležitější ekonomický partner, Německo“.

Stovky či tisíc uprchlíků nás nijak neovlivní, uklidňoval Kiska

Slovensko podle Kisky má kapacitu uprchlíkům pomoci a přijetí několika set či tisíc uprchlíků by pro ně nepředstavovalo nebezpečí. „Nešlo by o žádné ohrožení Slovenska, ani by to nemělo žádný vliv na lepší anebo horší život lidí na Slovensku.“ Lidé podle něj pomáhají zcela nezištně, problém je však veřejná diskuse. „Instinkt lidskosti byl obviňovaný z naivity, a z opačné strany často i normální přirozený lidský strach našich občanů z neznámého dostával nálepku xenofobie a extremismu.“ A právě politická diskuse na Slovensku podle Kisky tento strach jen podporovala.

„Od bezprostřední bezpečnostní hrozby, kterou by opravdu představovalo přijetí několika set či tisíc uprchlíků před válkou až po necitlivost a podsouvání názoru, že téměř všichni migranti jsou ekonomičtí spekulanti a do Evropy přicházejí jen kvůli pohodlnějšímu životu. Někdy se mi také zdálo, že debatu o našem srdci a našem vlastním příspěvku nahradilo poučování jiných států a celé Evropy, kde selhali a co by měli dělat nyní,“ říká Kiska, podle kterého Slovensko dávalo najevo, že prostě lidem utíkajícím před válkou pomoci nechce.

Mluví také přímo o kvótách na přerozdělení uprchlíků. Potvrzuje, že nejsou řešením migrační krize, dodává však, že to také nikdo nikdy netvrdil. Zároveň však označil kvóty za nešťastné. „Vždyť nemluvíme o zboží na pultech obchodů ani o písničkách v rádiu. Mluvíme přece o živých lidech.“

Myslí si také, že na rozdíl od jiných zemí došlo na Slovensku skrze použití slova „kvóty“ k úplnému odlidštění uprchlíků. A tím, že Slovensko nabídlo, že přijme pouhou stovku lidí, se podle Kisky stalo „terčem utahování si a zesměšňování ze strany evropských a světových médií“. „Jako by se ze slovenské pozice vytratil člověk – a hodnota lidské bytosti. Bez ohledu na původ, národnost, vyznání, věk nebo sociální postavení člověka utíkajícího před válkou, násilím, pronásledováním.“

Podle Kisky se politika nesmí omezit jen čistě na „zájmy“, ale má jednat rozumně. Což podle něj znamená „projevit srdce a charakter v krizových situacích“.

Zároveň podle něj slovenští politici nepochopili druhý rozměr kvót. „A tím je solidarita mezi našimi evropskými státy navzájem ve chvíli asi nejvážnější krize pravidel od vzniku Evropské unie.“ Je podle něj zcela jasné, že si nikdo nemyslí, že jsou kvóty řešením. Bylo však třeba projevit účast. „Jako signál, že chceme a umíme jednat solidárně, společně.“

Celý Kiskův proslov zde

A právě proto podle něj země, jež kvóty odmítly, okamžitě po přehlasování přišly s tím, že přijmou klidně i více uprchlíků, než jim přerozdělovací systém přisoudil, a dodaly, že rozhodnutí budou respektovat. „Protože chtějí dodržovat evropské právo a uvědomují si, že nesouhlas části veřejnosti anebo i osobní vnitřněpolitické těžkosti lídrů jsou ve skutečnosti nepodstatné – že jsou nepodstatné oproti vážným rozhodnutím a oproti věcem, které před Evropou ještě v nejbližších týdnech a měsících budou.“

Následně se věnoval slovenské zahraniční politice, která podle něj není schopná sledovat dlouhodobé cíle a ustupuje krátkodobým rozmarům slovenské veřejnosti. „Od června minulého roku se však stalo více věcí, při kterých jsem si musel položit otázku, zda se nám v posledních letech nestává příliš často, že se při vážných evropských tématech Slovensko dostává do otevřených sporů s našimi klíčovými spojenci,“ říká Kiska a dodává, že by to nebyl zase takový problém, kdyby bylo zřejmé, co přesně tím Slovensko sleduje. „Nebo jestli domácí politické ambice nepřehlušují skutečné zájmy naší země v rámci Evropské unie.“

Zmiňuje i několik konkrétních případů, kdy podle něj nemělo Slovensko srovnané priority. Hned tím prvním bylo zdržování dohody o Eurovalu, které nakonec podpořila většina slovenské vlády. Následně Slovenskem schválené sankce proti Rusku a pomoc Ukrajině formou spuštění toku reverzního plynu. „Ale zároveň jsme ze Slovenska vysílali signály a některými zahraničními aktivitami vzbuzovali u našich spojenců a partnerů nepochopení a otázky, a to zvlášť v kritických měsících, kdy nikdo v Evropě nemohl vědět, jak a kam se tento konflikt ještě rozroste a kde se zastaví.“ Vždy však šlo o soudržnost Evropy.

„Na všechny tyhle situace by se u nás doma dala uplatnit stejná otázka: jaké konkrétní zahraničněpolitické zájmy tím Slovensko sledovalo? Jaké realistické a dosáhnutelné zahraničněpolitické cíle jsme si postavili – a čeho konkrétně jsme dosáhli?“

Samozřejmě že každý má právo na svůj názor, tvrdí Kiska, ale „ambicí Slovenska má být mnohem víc“. Mít svůj názor je podle slovenského prezidenta radost a potěšení. To však nestačí. „I mladý člověk ale poměrně rychle objeví mnohem větší radost a potěšení – když se mu podaří ve svém okolí něco prosadit, změnit.“

Podle něj je hlavní prioritou „a životním zájmem“ Slovenska zůstat v Evropské unii a „konstruktivně přispívat k jejímu budoucímu uspořádání“. Je podle něj nutné, aby Slovensko zvrátilo negativní dojem, který v Evropě zanechalo. „Nemůže být zahraničněpolitickým zájmem Slovenské republiky povzbuzovat nepochopení, které přece musíme vidět všichni, kdo jsme v tomto sále. Bez ohledu na to, jestli to vnímáme jako zcela nespravedlivé, nebo mu chceme a umíme porozumět.“

V závěru apeluje na politickou reprezentaci Slovenské republiky, aby si uvědomila, že právě předvolební kampaň bude tím, co rozhodne o budoucnosti země. Je třeba nadsadit zájmy Slovenska nad vnitřněpolitické ambice a vysvětlit to lidem tak, aby se s nimi „ztotožnili rozumem i srdcem“.

„Naše Evropa – Evropská unie – není bankomat. Není to její hlavní myšlenka ani její smysl a přínos. Zdá se mi ale, že s výjimkou slavnostních příležitostí neumíme v každodenní politické diskusi říci o Evropské unii jedno příznivé slovo. Slovo Brusel je pomalu v domácí politické diskusi už jen nadávkou a bruselské byrokracii se připisují i rozhodnutí, která ve skutečnosti činí představitelé vlád členských států včetně těch našich,“ vysvětluje Kiska, podle kterého EU není problém, ale řešení.

„Dejte lidem na Slovensku důvod, aby zahraničněpolitickým a evropským zájmům Slovenska i závazkům a přínosům, které z nich vyplývají, nejen rozuměli. Aby je v parlamentních volbách nejen potvrdili. Ale aby se s nimi ztotožnili. Aby jim důvěřovali. Jak rozumem, tak i srdcem,“ uzavřel slovenský prezident svůj proslov.