Ruská ekonomika není příliš oblíbená. Jedni o ní mluví jako o Nigérii se sněhem či Burkina Faso s raketami. Americký republikánský senátor John McCain potom Rusko posměšně nazývá „čerpací stanicí vydávající se za stát“. Bylo by skutečně pošetilé, kdybychom popírali, že nerostné bohatství hraje v ruské ekonomice klíčovou úlohu. Vliv státních společností Gazprom či Rosněfť na fungování ruské ekonomiky skutečně nelze popřít. Stejně tak je pravda, že Kreml bude mít v případě případného vyčerpání plynu a ropy velké problémy.

Navzdory tomu, co se o Rusku říká, však není jen obrovskou „čerpací stanicí“. Existuje tam spoustu odvětví výroby a služeb, které sice nejsou ve světovém měřítku nijak zvlášť konkurenceschopné, ale přesto existují. Z údajů Světové banky je zřejmé, že zisky z prodeje ropy, plynu a dalších komodit přírodního bohatství tvoří v Rusku poměrně velkou část z HDP. Za rok 2013 to bylo téměř 20 %. V porovnání s některými dalšími „ropnými“ státy to však zdaleka není tolik. V případě Kuvajtu jde o trojnásobek, u Saúdské Arábie to je asi 47 %, jen o něco málo méně u Libye či Iráku. Dokonce i HDP Ázerbájdžánu (36 %) a Kazachstánu (29 %) závisí na nerostných surovinách více než to ruské.